Recenze Rayman: Origins

Ta nejlepší vzpomínka na staré dobré herní časy.

Jedna velká barevná pohádka ze starých časů - tak by se dal jednoduše popsat nový Rayman, jako naprosto stylová vzpomínka na doby dávno minulé, kdy hrám ještě ke štěstí stačily pouze dva rozměry a dvě tlačítka. Michael Ancel totiž se svým týmem pojal poctu své nejslavnější videoherní postavičce pěkně dle tradice. Vyrobil znovu klasickou dvourozměrnou hopsačku a vložil jí do překrásného a pohádkového světa inspirovaného celou dosavadní životní šňůrou ušatého neposedy.

Zpátky o 16 let a jeden rozměr

Možná to chtělo hodně odvahy, oprostit se nyní od zaběhlé 3D perspektivy a prostě se vrátit zpátky na začátek směrem k úplně prvnímu dílu Raymana z roku 1995. Ale myslím, že tvůrci z montpellierského studia Ubisoftu nemohli udělat lepší věc. Nádhernější vzpomínání na starou herní dobu byste totiž na dnešním trhu nenašli! I nový Rayman: Origins je totiž pojetím klasická 2D hopsačka jako řemen, nicméně v tolik svěžím podání, že si jí pravděpodobně rázem zamilujete na první skok a první plošinku!

Origins ovšem nevybalí vše hned od začátku, ale naopak si udržuje vaši ctěnou pozornost skoro celou dobu hraní už jen tím, že vám odkrývá různé další dovednosti a tajemnosti v zapeklitých úrovních pěkně pomalu a postupně, přičemž jim okamžitě přizpůsobuje i velmi důmyslné herní prostředí. Jakkoli jsou pohybové eskapády ušatého mládence a jeho přátel ryze klasické a z dřívějších her dostatečně známé, tak celý zdejší herní svět, mimochodem pokrývající obří porci více než šedesáti úrovní v pěti hlavních oblastech, už tvoří jasně jeden z vrcholů celé hry!

Neskutečně nádherná je opravdu ručně kreslená grafika, s níž si museli grafici dát ohromnou práci. A tu ještě vylepšuje použití několika prostorových perspektiv, jako by hra byla s 3D kulisami, které celému obrázku dodávají na vzdušnosti. Není snad na světě hráče, jenž by nebyl okamžitě pohlcen tímto překrásným a hladkým prostředím ve velmi sytých pastelových barvách, které navíc celé žije a dýchá! Zde si nemůžete být jistí, jestli je tamta kytka přátelská, či nikoli a co s vámi udělá divně dmoucí skála, na kterou máte vstoupit. No jo, ta skála se přátelé klidně probudí, mrkne okem, protáhne zkamenělou tlamu a rázem vás zahrne do svých plánů na zahnání hladu něčím jiným, než jen stejně chutnajícími kameny, které žere po staletí...

Mnohobarevný svět Raymanovy fantazie

Stejně nelze nepochválit i geniální rozmanitost všech prostředí, která jsou často vystavěna zase podle trochu jiných plánků. Jednou tak putujete po rozzářených a zeleně šťavnatých loučkách či mechových skalkách, jindy zase prolézáte vlhké a tmavé jeskyně s tajnými komůrkami, posléze třeba v bohaté sněhové vánici odoláváte náporům paní zimy, abyste se jinde zase v bublince vzduchu ponořili do temných hlubin vodstva a potkávali světélkující paryby, které vám rády posvítí na cestu. Však si ty bublinky Rayman šikovně vypůjčil z konkurenční hry Super Mario Bross Wii, takže i zde se po zabití objevíte v bublině a spoluhráč v roli jednoho z kamarádů Raymana vás může znovu oživit splasknutím té vzduchové schránky.

Rayman je totiž otevřen kooperativnímu hraní až ve kvartetu hráčů, kdy si jak navzájem pomáháte třeba dosáhnout na jinak nedosažitelná místa, tak najednou i spolu závodíte v dlabání lumíků. Podle mých zkušeností je ale nejlepší hrát ve dvojici, protože větší počty spoluskákačů už se na obrazovce pletou a zakrývají. Přitom připojit a odpojit se můžete kdykoli i v průběhu rozjetého putování. Je jasné, že některé hutné úrovně jdou ve dvojici a výše udolat mnohem snadněji, ale je trochu nedomyšlené, že občas narazíte na místo, kam se v osamocení snad nemáte šanci vyškrábat. Jakoby tvůrci počítali, že všichni budou hrát alespoň ve dvojici. Nicméně pak nechápu, proč je koop jako jediná forma multiplayeru výhradně lokální, bez možnosti spojení skrze internet. To vidím jako největší prohru nového Raymana, který v tomto dosti zaspal dnešní stav techniky.

Chce to ostrý zrak, přesné prsty a pevné nervy!

On je totiž skákající ušáček taktéž dle tradice zejména ke konci celého putování vskutku dosti obtížnou hrou, tedy zejména pokud ho hrajete sami. Záchytné body jsou střídmé, takže i při mém hraní bylo pravidlem, že jsem některé vypečené pasáže, kde např. jediný nepovedený skok nesprávné délky nebo v nesprávném okamžiku způsobí smrtku, opakoval snad milionkrát. To je potřeba mít na paměti, že o snadno přístupnou hru pro celou rodinu, i když tak roztomile vypadá, opravdu nejde a vztekat se budete nad Raymanem asi častěji. Je ovšem pravda, že i díky tomu je tato krásná hra docela velká výzva a většinou jsem naštěstí neměl ten pocit, že by přílišná obtížnost už vyloženě frustrovala.

Pod což můžu klidně ještě podepsat velmi unikátní kreaturky ve formě několika závěrečných bossů a také občasné herní levobočky, kdy majoritní skákací chvíle oživují třeba řádně adrenalinové a rychlé běhací pasáže, které jako by z oka sousednímu ježkovi Sonicovi vypadly, nebo vtipná variace na scrollovací střílečku v sedle komára. A po dokončení celého příběhu, popř. vychytání všech lumíků, si ještě můžete všechny levely znovu nezávazně zopakovat třeba v podobě speedrunu na co nejrychlejší dokončení. Ale už jen samotný průchod hrou na první rundu vám stejně jako mně zabere určitě hezkých pár večerů. No, asi bych se měl přiznat, že jsem s Raymanem po večerech zápasil v tom dobrém slova smyslu určitě celý týden.

Rayman: Origins vyjde v angličtině jako krabicová hra už tento pátek 25.11. pro konzole PS3, X360 a Wii, a později i na 3DS a PS Vita. K dispozici bude pro PS3 a X360 jak standardní edice, tak i bohatší sběratelská s knihou kreseb a oficiálním soundtrackem ve speciálním balení.

Zakoupit na Xzone

Jde o to, že ta někdy vyšší obtížnost (alespoň na dnešní krapet vyměklý standard) vám ani tolik nevadí, protože v tomto veledůležitá citlivost i přesnost ovládání je parádní a design lokací nádherný a rozmanitý, k čemuž navíc přispívá i úžasná a veselá hudba, která nabízí unikátní tóny pro každý svět zvlášť a dění na obrazovce dynamicky zahušťuje, zatímco protagonisté do toho ještě roztomile broukají. Ano, na konec můžu směle potvrdit, že toto užvatlané, barevné, někdy obtížné, ale přitom velice zábavné dobrodružství jednoho ušatce je tou nejlepší poctou a vzpomínkou na tu romantickou dobu, kdy hrám stačilo tak málo, aby byly snad ještě více poutavé, než je tomu dnes.

VERDIKT: Překrásná a skvěle hratelná oslava Raymanova herního života potěší nejen všechny staromilce, ale i všechny ostatní, co mají rádi veselé a barevné plošinovky s vyšší náročností. Přitom nový Rayman jasně dokazuje, že když prostě víte jak na to, tak s několika páry šikovných rukou, stohem plošinek a dvěma rozměry dokážete udělat jednu z nejlepších hopsaček historie, které se můžete jen tiše obdivovat v její málem umělecké kráse. Nebýt toho nekompletního multiplayeru a s tím souvisejících překážek v některých úrovních, byl by to jasný zlatý lumík!

9 /10

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (12)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna