RECENZE TrackMania Turbo

Zkoušeli jste někdy jízdu v autě se dvěma řidiči?

Když dřívější král arkádového závodění Ridge Racer vyklidil pozice, hned se na jeho místo vyškrábala již třináctiletá TrackMania. Od roku 2003, kdy vyšla první hra, má včetně aktuálního Turba série již 15 dílů, pokud do ní započítáme všechny edice a odbočky. A tak posledním střípkem do úspěšné řady je TrackMania Turbo. Je to od roku 2009 teprve druhý titul, jenž mimo PC vyšel i na konzolích, konkrétně na PS4 a X1.

TrackMania Turbo upustila od epizodického vydávání různých prostředí jako předešlá TrackMania Nations, takže v jediném vydání nabízí kvarteto různých světů: přímořskou lagunu, skalnatý kaňon, prašné údolí a městský stadion. Do těchto lokací je umístěno na 200 unikátních tratí a okruhů. Některé projedete do pár desítek vteřin, jiné zaberou dlouhé minuty. Jedny jsou z bodu A do B, jiné zase okruhy na kola. Obecně i pro Turbo platí, že jde plně ve stopách svých předchůdců, takže je to znovu maximálně zběsilé až frenetické zdolávání fantaskních tratí na totálně arkádové notě.

Dvě stovky tras jsou opravdu pořádná porce, přičemž už na nejlehčí bílé úrovni není nouze o neustálé opakování té samé trati. Vrcholný pátý černý stupínek obtížnosti (40 tratí na každou) už schovává opravdu vypečené trasy, takže už jen samotné zajetí všech tratí na zlato zabere opravdu dlouhé hodiny a hodiny nadšení a vztekání, pro někoho možná i frustrace. Ale taková prostě TrackMania je. Nicméně potěší drobný podvůdek, protože pokud dokážete třikrát zajet jednu trať na medaili, můžete si volitelně za tento mini úspěch rovnou přidělit o stupeň vyšší cenný kov.

Největší výzvou je ale zajet zlato vlastními silami, což už zpočátku není úplně jednoduché, takže to vyžaduje naprosto přesnou jízdu zcela bez chyb. Přitom bronzové časy jsou vyloženě zívací a stříbro na pár závodů zajede také zřejmě každý trochu schopnější řidič. Však tady se na žádné reálné jízdní vlastnosti nehraje, volant je k ničemu, postačuje klávesnice či ovladač. Autíček, samozřejmě smyšlených, je sice kvarteto druhů, ale snad kromě citlivosti k zatáčení se od sebe mnoho neliší. Postupně si alespoň odemykáte další a další laky a polepy, takže vozítka lze docela pěkně barevně občerstvovat.

TrackMania Turbo naprosto exceluje ve vtipné a široké nabídce herních režimů. Mnoho zábavy i vzteku zažijete už sami v kariéře, v níž se právě snažíte co nejlépe zajet ten balík dvou set tratí. Oproti minulým dílům už mne tolik nezaujal online multiplayer, dovolující jízdu až 100 hráčů na jedné trati. Každý totiž stále jezdí, jak je libo, takže se nejedná o závody, ale spíše o volné hřiště, kde jen honíte co nejlepší čas mezi ostatními. Všechna vozidla se chovají mezi sebou jako stínové vozy, takže do nikoho nemůžete nabourat a nikdo nemůže do vás.

Možná škoda, že tu klasické závody s jedním startem chybí, protože snůška ostatních závodníků rozesetých na trati spíš ruší. Parádní jsou ale světové žebříčky, kdy se porovnáváte nejen třeba s Evropou, ale i s naší republikou a dokonce příslušným krajem, který si vyberete. Já například zjistil, že z mého Středočeského kraje hraje Turbo online mizerných 40 lidí. Jako svou lokaci si ale můžete vybrat jakoukoli, nejen tu svoji domácí. Hra totiž funguje i bez internetu, to pak ale přijdete o to motivující poměřování s hráči okolo vás a přirozeně i o všechny online funkce.

Mnohem lepší než online časovky jsou další režimy gaučového multiplayeru, skvělé ve dvojici i na párty s více lidmi. Naprostý úlet je tzv. Double Driver, kdy jedno a to samé autíčko řídíte dva najednou. Jeden zatočí doleva a druhý doprava, načež auto jede rovně. Hra dělá z pokynů obou řidičů jakýsi průsečík a podle toho ovládá vozidlo. Sice se s tím samozřejmě špičkové časy zajet vůbec nedají, ale je to náramná legrace.

Příjemnou klasikou je dále jak rozdělená obrazovka až pro čtyři hráče (!), ale i režim Hot Seat, kdy se v osmi postupně střídáte a jezdíte proti svým časům. Jeho další variantou je arkádový mód, kdy v sérii závodů střádáte ve skupině bodíky, abyste jich na konci turnaje měli nejvíce. A vše můžeme uzavřít online časovkami na uživatelských tratích a pohodlným a intuitivním editorem vlastních úrovní. Obsahově tak Turbo vydrží na hodně dlouho, přitom oceňuji, že vypadá a šlape solidně, není nijak náročné na výkon počítače a i na konzolích vypadá taktéž k světu (testoval jsem PC a X1 verzi).

Hra ovšem nezapře svoji až automatovou jednoduchost, takže nabízí pouze dvě kamery z 1. a 3. osoby bez kokpitu, ovládání si nelze nijak přizpůsobit a nastavení hry je celkem zmatečně rozděleno do dvou částí. Musíte si také zvyknout, že hra v medailových časech drobně podvádí, protože stínový vůz řízený AI, s nímž se porovnáváte, někdy najednou prudce zrychlí v pasážích, kde není nitro, ale naopak jinde v rychlých úsecích naprosto nelogicky zpomalí.

Videoprůvodce hrou od Ubisoftu

Turbo je prostě, skoro jako všechny předchozí díly, velmi rychlá pouťová odreagovávačka a jako taková funguje znamenitě. Restart je vždy bleskový (také vám to multijazyčné odpočítávání leze krkem?) a jízdní projev sice arkádový, ale nezáludný (snad až na trochu nečitelně skákající buginku s kastlí brouka). Jak kariéra, tak hlavně domácí multiplayer dodají napínavou a zábavnou jízdu, u které se pochválíte a navztekáte jako u žádné jiné závodničky. Navíc za dobrou cenu.

TrackMania Turbo je v anglické verzi v prodeji pro PC, PS4 a X1 od 24. března 2016 - koupit na Alza.cz.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

15 minut z hraní GTFO ve stylu Vetřelce

Survival hororový co-op pro čtyři.

Je snad toto redesignovaný Sonic?

Uniklé obrázky s upraveným ježkem.

Xboxové krabicovky už vynášejí Capcomu méně než ty pro Switch

Jeho finanční výsledky i s podílem digitálu.

- komentáře (8)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna