Shift 2: Unleashed
Dokáže pocuchat zadní nárazník Gran Turisma 5?
Lepší, obsáhlejší a realističtější. Tak lze ve stručnosti charakterizovat nadcházející Shift 2: Unleashed. Tvůrci dokonce věří, že jejich hra dokáže pocuchat zadní nárazník samotného Gran Turisma 5, kulantně opsáno. V nadšeném duchu se nesla také páteční předváděčka v kancelářích EA Czech. Všechno to dobré a povedené z jedničky samozřejmě zůstává, respektive bylo ještě rozvinuto a vylepšeno. A těch pár pitomostí (jako třeba profil řidiče drsňáka, který své soupeře skrze bodované bouračky vyprovází z trati) potom definitivně odstraněno a zapomenuto.
Pro úvodní svezení a mé premiérové kilometry za volantem Shiftu 2 jsem si vybral Brno. Je to vůbec poprvé, co se Masarykův okruh dostal do série NFS. Tuhle trať (stejně jako mnohé další) měli na starosti grafici a modeláři pocházející z České republiky, kterých ve studiích Slightly Mad pracuje hned několik. Rozplývat se nad tím, jak věrně brněnská trať působí, je asi zbytečné, ostatně zlaté české ručičky a možnosti enginu ji málem automaticky povyšují nad veškerou konkurenci. Kvituji i umírněnější prezentaci a méně teatrální pojetí ostatních tratí ve hře - zdejší asfalt je sice dál poměrně pomalovaný, nicméně pouťových atrakcí a cirkusových stanů za svodidly viditelně ubylo.
Neméně pozitivně na mě zapůsobil také zcela přepracovaný jízdní model. Auta se chovají zas o něco uvěřitelněji, ačkoliv na fundované posouzení jejich jízdy, odlišností v závislosti na pohonu, či vlivu upgradů a nastavení vozu jistě pouhých pár desítek minut nestačí. Dobré každopádně je, že EA se už nebojí propracovanějších a uvěřitelnějších závodů. Naopak, jedním z cílů a vytýčených met je záměr oslovit komunitu sim racerů, Shift 2 by jednoduše rád zaujal i hráče skutečných simulátorů (rFactor, iRacing, Live for Speed atd.). Slightly Mad jako by od EA dostali zelenou a volnou ruku, během vývoje patrně mohli přitlačit mnohem víc na pilu a snad se i přiblížit svým někdejším hitům, v podobě GTR a GT Legends. Konečně několik legendárních okruhových „veteránů", parkujících v garážích Shift 2, je velice výmluvných.
Díky obsáhlým možnostem nastavení ale zůstává hra znovu přístupná takřka všem. Zajezdit jsem si mohl bez problémů jak s volantem, tak i gamepadem. Prý to půjde dokonce i s klávesnicí. Téměř desítka volitelných pomocníků dala opět na výběr mezi (tupou až bohapustou) arkádou a (málem opravdovým) simulátorem. Experti si užijí dat z telemetrie a rochnění v nich, mechanici zase široké nabídky nastavení auta a jeho vylepšení. Obavy z přílišné složitosti však vážně nejsou na místě, ponořit se do tajů okruhového závodění můžete jen tak hluboko, jak si sami určíte.
Jednou z novinek druhého dílu je opěvovaný dynamický pohled přímo z přilby jezdce. Shift 2 proto navazuje na někdejší záběr kamery umístěné na helmě řidiče a přidává pohled ještě akčnější, vlastně přímo ze závodníkových očí. Dřívější otřesy, rozostřené vidění a rozevlátý pohyb hlavy jsou tím ještě více umocněny, chybí snad už jen mrkání a simulace potu pálícího v očích. Měl jsem docela obavy, jak moc pohodlné bude použití téhle „eye cam", jelikož hra vlastně předvídá vaše pohyby a určuje nejen kam se díváte, ale i na co zrak ostříte (palubka se s vyšší rychlostí více rozostřuje). Jen málokdo z nás měl možnost zažít skutečnou závodní vřavu, potažmo adrenalin plynoucí z vypjatých situací při posezu v kokpitu okruhového speciálu.
Několik odjetých kol však můj strach vcelku rozptýlilo a myslím si, že ve Slightly Mad tuto funkci zpracovali rozumně a relativně použitelně. Nahlížení do zatáčky, řekněme "look to apex", působí opravdu nenásilně, hlava i oči jakoby se skutečně dívaly tam, kam jsem chtěl. Jestli mám v aktuálním Test Drive Unlimited 2 v převážné většině aut problém s rozkývaným záběrem z kokpitu, u Shiftu 2 tomu bylo právě naopak, tvůrci to evidentně ušili a vyladili mnohem citlivěji. Uvidíme, jakým přínosem bude tahle vymoženost například při driftování. Zvládneme jezdce sledujícího dění bočním okénkem a jeho vůz přesně vodit zatáčkou?
Počítat je každopádně nutno s tím, že výhled z hledí je oproti původní kameře ještě o něco více omezen a limitován. K „oblíbenému" rozostření pohledu, jakémusi tunelovému vidění a obecné koncentraci čistě na střed obrazu, si tedy připočtěte ještě po stranách vykukující a rádoby periferně čouhající okraje přilby, výstelku, štítek..., k řidiči tanku není daleko. Zážitek je to bezpochyby efektní, při troše cviku se tahle kamera jeví i použitelná, ovšem že byste s její pomocí jeli lépe a byli snad rychlejší, než se záběrem z nárazníku, či kapoty? Já se třeba lehce ztrácel již kvůli tradičnímu bluru a depth of field, s rozostřeným/nečitelným otáčkoměrem na palubní desce, a řádně utlumeným zvukem (kvůli předváděčce), bylo těžké ideálně řadit.