Recenze StarCraft 2: Heart of the Swarm

Charismatická Kerrigan jde v datadisku tvrdě za cílem.

Blizzard při uvedení Starcraft 2 - Wings of Liberty (dále jen WoL, recenze) o prázdninách 2010, kdy záměrně rozdělil kampaň na tři samostatné oddíly, sliboval mnohé. Ani ten největší optimista snad nepočítal s tím, že se dodrží roční odstup dalších datadisků, což by znamenalo, že touto dobou bychom měli už všechny dávno dohrány. Zavázal se však, že každý z datadisků (Heart of the Swarm a Legacy of the Void) nebude pouhou ždímačkou peněž, ale svébytným pokračováním, které přinese stejnou porci zábavy jako předchozí díl, strhující pokračování velkolepého příběhu a spoustu dalších novinek nebo vylepšení. Jsem rád, že alespoň v něčem drží Blizzard své slovo.

V rámci WoL jste minule v kůži Jima Raynora, rebela hledaného terranským Dominiem, sbírali části tajemného artefaktu Xel'Naga, který měl vaší milované Sarah Kerrigan vrátit lidskou podobu. Ta tou dobou byla vůdcem zergského roje a byla svým způsobem zodpovědná za vyhlazení poloviny obyvatelstva celé galaxie. Jméno Královna čepelí (Queen of Blades) nedostala rozhodně jen tak nadarmo. Její přeměna se nakonec podařila a vše vypadalo být na relativně dobré cestě. Bohužel dobré věci nemívají dlouhého trvání...

Ještě předtím, než se potvrdí, že je Kerrigan opravdu „obyčejným" smrtelníkem s nadmíru vyvinutými psyonickými schopnostmi a železné předměty drtí pouhou myšlenkou, je od Jima opět oddělena. Souhrou okolností (nebudu prozrazovat) se opět dostane do čela roje, aby znovu získala ztracenou sílu a jednou provždy si vyřídila účty s vládcem terranského Dominia Mengskem. Slova z úvodního prorockého videa se snící Kerrigan o rozdrcených armádách a spálených světech rozhodně nejsou nadnesenou rétorikou.

Kampaň a celý příběh na mě opět působil famózním dojmem. S kůži Kerrigan jsem cestoval z planety na planetu, umravňoval neposlušné královny roje a dělal čím dál tím více temnější a morálně zdrcující rozhodnutí. Pomsta si však žádala svoje a obětovalo se mnohé. Milé bylo střetnutí s řadou postav z WoL a u několika z nich to bylo rovněž setkání poslední. Navštívil jsem planetu Char, bývalé centrum zergského roje, nyní ovládanou Terrany a podíval se na Zerus, který je původním rodištěm všech Zergů, kde zrůdný experiment obrátil tuto rasu v největší pohromu vesmíru.

Úžasné bylo nahlédnout do samotného nitra roje, kde je vše podřízeno jedinému účelu zvítězit za každou cenu, a motorem jsou nekončící evoluční hrátky a rekombinace DNA. Oproti skromnému prostředí na Hyperionu se to rozhodně nedá vůbec srovnávat. Odlišnost celého smýšlení byla především vidět při rozhovorech s hlavním „manipulátorem DNA" Abaturem o bolesti a utrpení pokusných subjektů, která je v konečném důsledku naprosto irelevantní. Kerrigan zpočátku proti tomu pokoušela protestovat, ale postupně ji její temnější osobnost pohltila.

Samotný průchod lehce nelineární kampaní se v ničem výrazněji neliší od předešlého WoL. Vždy máte na výběr ze zhruba dvou planet, kam se můžete vydat a získat tím pro další mise nové jednotky a vylepšení. Každá z planet samozřejmě nabízí úplně jiné tematické zasazení a ohřejete se na lávou pokrytém Charu, vzpomenete na léto na zeleňoučkém Zerusu a naopak zažijete blizzardy na chladném Kaldiru.

Stejně jako se střídá zasazení jednotlivých misí, tak ještě rychleji se mění jejich náplň. Žádné dvě mise nejsou stejné a v každé z nich máte za úkol něco trochu jiného. Jednou infikujete rojem expediční loď Protossů (vzpomeňte si na Vetřelce), bojujete s dávnými předky Zergů nebo jindy útočíte na zabarikádované Terrany a kličkujete mezi dopadajícími atomovkami. Nuda zkrátka ani na okamžik nehrozí a občas budete žasnout, co všechno nového se dá vymyslet. Narážím zde hlavně na misi, kdy ovládáte celý Hyperion a v asteroidovém poli ničíte vesmírné stanice a spoustu dotírajících malých stíhaček. Zkrátka takový simulátor Battlestar Galactica ve zjednodušeném podání.

Sledujte také úvodní hodinu z hraní tří misí.

V centru všeho dění je samozřejmě vždy Kerrigan, kterou ve většině misí ovládáte přímo na bojišti a využíváte jejích nejrůznějších schopností zejména útočného charakteru. Bodíky potřebné pro vyšší úrovně získáváte za plnění vedlejších úkolů. Schopnosti Kerrigan jsou rovněž i pasivního charakteru, kdy vylepšují některé vlastnosti jednotek i z makroekonomického hlediska. Třeba dělníci pro těžbu se vždy rodí po dvou nebo kapacita populačního limitu, který poskytuje Overlord, se zvyšuje o polovinu.

Odlišný oproti původnímu StarCraftu 2 je i způsob hry v datadisku, kdy jsou Zergové daleko zákeřnější nebo se nebojí jít přes vlastní oběti, kdy sebevražední Banelingové v podobě rotujících kuliček explodují při nárazu do protivníka a rozstříknou kyselinu rovněž na jednotky okolo. Sílu roje a hlavně jeho bezpočetnost vám dají tvůrci několikrát okusit v misích, kdy si v jejich závěru vysloužíte přísun obrovského množství krvežíznivých potvůrek z orbitu a doslova smetete z povrchu země i sebedokonalejší opevnění.

Klíčem k úspěchu Zergů byla vždy rychlá adaptace na překážky, které jim osud položil do cesty. Vše bylo pěkně vidět na jedné z prvních misí na ledové planetě, kde jsem bojoval proti Protossům. Tuto planetu sužovali ledové bouře, které na pár minut zmrazili vše živé na planetě včetně mých a protivníkových jednotek. Tedy až na jednu výjimku v podobě původních zvířecích obyvatel planety. Stačilo tak získat potřebný genetický materiál, vštěpit ho do své sekvence DNA a během bouří zaútočit na bezbranné Protossy, které byly jinak ve větší početní a technické převaze.

S evolucí jsem si pohrál i na palubě mého Leviathanu (obřího létajícího živočišného čehosi s warp pohonem), kterým jsem brázdil vesmír. Jednotky jsem mohl upravovat mezi misemi, jak se mi právě zlíbilo a zvolit jim jednu ze tří různých mutací. Kromě tohoto mohly být jednotky natrvalo zmutovány do jedné ze dvou variant. Odzkoušet si tyto modifikace je možné během takzvaných evolučních misí, kdy jsem si v krátkosti každou z nových jednotek vyzkoušel. Malým zerglingům tak narostou křídla, z obřích ultralisků se mohlou stát prakticky nesmrtelné nestvůry a létající mutaliskové získávají dvě různé podoby pro ničení opevněných základen. Občas však byly tyto mise trochu nudnějšího charakteru a pár bych jich rozhodně přeskočil.

Právě díky nim opticky stoupnul počet misí na 27, ačkoliv těch „regulérních" je z tohoto počtu dvacet. Přesto vám kampaň zabere minimálně dvanáct hodin až patnáct hodin v závislosti na zvolené obtížnosti, což zhruba odpovídá dolní hranici, za kterou se dala dohrát kampaň ve WoL. Ostřílení hráči původní hry, ať nemíří po stránce obtížnosti nikam níže než na Hard, jinak by se ze hry mohla stát příliš snadná procházka bez pořádné výzvy. Pro nováčky ve světě StarCraftu doporučuji Normal. Samozřejmě je tu vysoká míra znovuhratelnosti, kdy si danou misi můžete vyzkoušet s jinými evolučními vlastnostmi jednotek nebo obměněnými schopnostmi Kerrigan a získávat nejrůznější achievementy.

1

Technická stránka je perfektní a opět je z každého koutu cítit snaha Blizzardu o dokonalost ve všech ohledech. Technické zpracování díky možnosti nastavit si vyšší úroveň grafiky oproti WoL rozhodně nezestárlo a stále je v plné síle. Kapitolou samo pro sebe jsou fantastické filmečky v enginu hry nebo ještě lépe ty (ručně) připravené proslavenými zručnými grafiky a animátory Blizzardu. Perfektní je zvukové podání a celkově dabing, který by v případě Kerrigan sošku plešouna určitě zasloužil. Za nic se nemusí stydět ani hudební podání a skvěle dokresluje atmosféru valícího se zergského roje. Hodí se dodat, že WoL je potřeba k instalaci HotS a v rámci Battlenetu se jedná o jakýsi update původní hry.

Stejně jako ve WoL je kampaň stavěna pro co možná největší zábavu a na vyvážení jednotek jednotlivých stran není kladem prakticky žádný důraz. Právě na precizní vyladění stran konfliktu je opět obzvláště kladen důraz v multiplayeru. I tak se však naučíte pracovat současně na více frontách a ještě se starat o rozvoj základny, což je dobrý základ pro budoucí situace právě pro multiplayer, kdy je hra ještě daleko hektičtější.

V multiplayeru každá z bojujících stran získává trojici nových jednotek (některé rovněž zmizely). Právě ty nejspíše řádně zamíchají prověřenými taktikami WoL a hráči se budou mít zase co nového učit. Je však nyní těžké soudit, jaké dopady tyto jednotky budou mít a jestli skutečně naleznou své uplatnění, to se ukáže až po několika týdnech. V nastavení si můžete rovněž vybrat, jestli chcete pro účely matchmakingu vybírat hry v režimu WoL nebo HotS, takže se vždy můžete vrátit ke starým časům. Ale proč by to člověk dělal?

Za Zergy do mulťáku přibyl létající slizoun (Viper) schopný přitáhnout k sobě libovolnou jednotku, což se bude hodit na Siegy tanky umístěné na vyvýšených pozicích, nebo Swarm Host produkující donekonečna malé broučky. Terrani dostávají do vínku nového bitevního robota a z prvního Starcraftu oblíbené vdovecké miny (Widow mines). Zkrátka nepřichází ani Protossové s novou podpůrnou jednotkou Oracle a Mother Core, které slouží spíše jako obranná jednotka schopná evakuovat skupinku jednotek z nebezpečné situace.

Není to pouze o nových jednotkách, nýbrž o dalším balancování jednotlivých stran konfliktu, kdy na první pohled drobné změny mohou mít značné důsledky. Příkladem může být mariňák s jetpackem na zádech Reaper, který byl v datadisku překonán od základu a začne se snad znovu hrát. Nebo třeba Siege tank, který již nebude potřebovat vylepšení, aby se proměnil v dělostřeleckou hrozbu. Tyto tanky tak budou moci do boje vyrazit mnohem dříve. Zkrátka multiplayer stále oplývá taktizováním a celkovou různorodostí hraní.

Zapomenout nesmím ani na řadu vylepšení uživatelského rozhraní celé hry, které je k dispozici i všem hráčům WoL formou patche. Hlavní menu bylo z poloviny přepracováno a více zpřehledněno. Hráči nyní mohou kromě ligových zápasů hrát i nezávazné a hlavně nehodnocené zápasy, čímž si nekazí dosažené výsledky. Umělá inteligence během prvních zápasů zkoumá vaše rozhodnutí a schopnosti a posléze vás přidělí do té nejvhodnější skupiny podle obtížnosti. Obdobně to fungovalo již v WoL při zařazení do jednotlivých ligových skupin. Přepracovány a rozšířeny byly rovněž veškeré statistiky, ať už v rámci tabulek po skončení zápasu nebo údajů přímo ve vašem profilu. Novinkou je rovněž levelování vás samotných u každé z ras, za což získáváte nejrůznější achievementy.

Datadisk StarCraft 2: Heart of the Swarm pro PC v angličtině je v prodeji od úterý 12. března za 999 Kč a vyžaduje ke spuštění základní hru StarCraft 2: Wings of Liberty.

koupit na Xzone, kde nabízejí i triko.

Tak trochu revoluční novinkou je možnost kdykoliv se během záznamů zápasů vžít do role hráče a převzít kontrolu nad bojištěm. Dostanete tak odpovědi na otázky, co by se třeba stalo, kdybych zaútočil jinou stranou nebo využil odlišné schopnosti jednotek. Takto se můžete vžít i do špičkových hráčů a vyzkoušet, jak byste v souboji dopadli vy. Každý volný slot ve hře však musí být někým nahrazen.

Nikam se neztratily ani nejrůznější modifikace hry nebo na hony vzdálená rozšíření vytvořená pomocí notně vylepšeného editoru, která mají se původním námětem pramálo společného. Najdete je stejně jako v WoL v sekci Arcade ve chvílích, kdy vás budou souboje tří ras unavovat. Tyto modifikace můžete hrát samozřejmě sami nebo s kamarády. Multiplayer tak rozhodně neztratil nic ze své bohatosti.

O možnostech a celkové různorodosti HotS a celého Starcraft světa by se dalo napsat ještě mnoho odstavců. Někdo vám možná bude tvrdit, že HotS je pouze několik misí, pár novinek a jednotek přidaných do stávající hry, ale jinak všechno zůstalo stejné. Ten někdo má v tomto ohledu víceméně pravdu, ale je potřeba jedním dechem dodat, že HotS je skvělý datadisk pro hru, která připisovala historické tabulky. A jak říká staré pořekadlo, proč měnit něco, co funguje? Uvidíme se za dva roky u Legacy of the Void...

VERDIKT: Výsledné číselné hodnocení berte spíše s rezervou. Je totiž velmi těžké hodnotit pokračování nejlepší strategie poslední dekády, které staví na osvědčených základech svého předchůdce a v některých ohledech je ještě dále rozvíjí. Temnější příběh vás pohltí, různorodost hlavních misí nedá příležitost ke chvilce nudy a věrnost zpracování nitra roje vyrazí dech. K tomu si připočtěte neuvěřitelně rozsáhlou komunitu, nejrůznější arkádové hry a multiplayer, který je vysoce návykový a bude tu s námi ještě mnoho dlouhých let. Pádnější důvody ke koupi snad ani nemohou být.

9 /10

Reklama

Související obsah

PovinnostRECENZE Half-Life: Alyx

Už nic nestojí mezi vámi a zážitkem.

O multiplayeru Microsoft Flight Simulator 2020

Objasněny režimy či technologie.

Hardwarový týdeník hráčů - 12/2020

Zvuková karta pro hráče, AMD zvyšuje náskok, notebook Asus...

Koronavirus neovlivní start PlayStation 5 ani Xbox Series X

Ale co startovní hry? Vyjádření Microsoftu a Sony.

Také na webu...

Hardwarový týdeník hráčů - 12/2020

Zvuková karta pro hráče, AMD zvyšuje náskok, notebook Asus...

Nalezen plakát na kampaň Call of Duty: Modern Warfare 2 Remastered

V souborech posledního updatu loňského dílu.

Unikl termín Dark Pictures: Little Hope

Už docela brzy + další info, obal.

O multiplayeru Microsoft Flight Simulator 2020

Objasněny režimy či technologie.

- komentáře (18)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna