TÉMA: Destiny po měsíci hraní
Proč závěrečný obsah stále drží a nepustí?
Bungie před vydáním Destiny (recenze) naslibovali v různých rozhovorech spoustu velkých věcí. Co také čekat od firmy, která si už před několika lety oficiálně vytyčila cíl ovládnout svět. Mezi všemi těmi planými řečičkami o tom, jak má každá zbraň svůj příběh nebo jak je možné dojít k té hoře v dálce zazněl také výrok, že Destiny doopravdy začíná až po dosažení dvacáté (= maximální) úrovně vaší postavy.
Pro představu - poslední mise v příběhové kampani má úroveň 18. S ohledem na všechny ty ostatní marketingové řečičky a nenaplněné sliby většina z nás tenhle výrok ignorovala. Několikatýdenní hraní ale překvapivě odhalilo, že v tomto případě měli tvůrci pravdu. Hra se opravdu radikálně změní po dvacáté úrovni - a vy s ní.
První dvě desítky hodin asi nebudete příliš řešit, co vlastně ve hře děláte. Necháte se vést postupně otvíranými novými misemi a cokoliv budete podnikat, vaše zkušenosti budou utěšeně přibývat, umožňujíce tak vaší postavě odemykat příliv nových schopností a vybavení. Jakmile ale dosáhnete oné maximální úrovně a dohrajete příběhovou kampaň, nadejde chvíle, kdy začnete opravdu zkoumat, co hra vlastně nabízí a jak to funguje. Ve městě kolem vás budou běhat hráči se zlatým ukazatelem úrovně 21 až 30 nad jejich hlavami. Jak to udělali? A co jsou zač ty lokace a mise na mapě, vyžadující úroveň 22 a výše?
Postup nad rámec dvacáté úrovně již není "automatická" věc, která se děje pomocí zabíjení nepřátel nebo plnění misí. Abyste dosáhli na jednadvacítku a výše, musíte na sebe začít navlékat vzácné, legendární a exotické vybavení, jehož atributy kromě jiného obsahují "hodnotu Světla". Jak hromadíte celkovou hodnotu světla, navlečeného na své postavě, posouvá vás to na "světelnou úroveň" 21 a výše. Vtip je samozřejmě v tom, že takové vybavení se nikde jen tak neválí. Musíte podstupovat těžší varianty misí, které vám umožní hromadit nejen lepší předměty, ale také vzácné materiály pro jejich vylepšování.
Najednou začnete velmi pečlivě řešit, co přesně máte na sobě, jaké bonusy či odměny které mapy a mise obsahují nebo co přesně který obchodník prodává. Jelikož předměty není možné ve hře nijak sdílet mezi hráči, musíte si vše dobře promyslet a naplánovat. Pokud získáte vzácný předmět pro jiné povolání, schovejte si ho do truhly pro případ, že dříve nebo později dostanete chuť dané povolání vyzkoušet (pokušení, kterému je snadné podlehnout).
Nejdůležitější je ale zvýšená obtížnost misí s všemožnými modifikátory. Najednou nestačí prostřílet se z jedné strany na druhou za pomoci vaší nejsilnější zbraně. Nepřátelé mají elementární štíty, které vyžadují, abyste na ně aplikovali zbraň s vhodným elementem (oheň, elektřina, prázdnota). Začnete mnohem pečlivěji řešit svůj arzenál i management munice.
Další modifikátory způsobují například odlišné chování nepřátel. Pěšáci, kteří se před vámi doposud schovávali do krytu, po vás najednou půjdou tak agresivně, že nestihnete ani přebít zásobník. Obzvláště pokud máte aktivní další modifikátor, který způsobuje zvýšení celkového počtu nepřátel v misi. Najednou se začnete učit sofistikovanější využívání speciálních technik, ať už jde o řízený a přerušitelný dvojitý skok nebo správnou aplikaci silového pole s různými vedlejšími efekty.
Z toho, co jsem napsal výše, by mělo být patrné, že hrát mise v Destiny na vyšší obtížnost není jen o silnějších nepřátelích s většími zásobami zdraví, jak to v ledajaké podobné hře bývá. Naopak, je to svěží zážitek, vyžadující mnohem víc taktiky a spolupráce. A právě tady se konečně otevře naplno to, co činí Destiny tak úžasnou: vypjaté kooperativní hraní ve skupině dvou, tří nebo šesti hráčů. Nedá mi to nevzpomenout na původní "hordu", režim z Gears of War, který byl od té doby vykrádán do zbláznění.
Tady jde ale o víc: každá mise je průchod komplexním prostředím s několika vypjatými střety po cestě a ultimátním soubojem na konci: někteří bosové jsou prostě jen obrovští, jiných je zase několik zaráz a další mají třeba zničující podporu posluhovačů. Náročnější kooperativní mise v Destiny jsou prostě adrenalinový společenský zážitek, který je návykovější, než by se mohlo zdát.
Ano, hra sice donekonečna recykluje zhruba třicítku misí. Jenže by byla chyba nad tím přemýšlet jako nad nějakou příběhovou procházečkou. Mnohem vhodnější je vnímat to jako multiplayerovou hru typu Titanfall (zde ale máte možnost úplně ignorovat kompetetivní hraní), ve které je prostě k dispozici určitá zásoba map a nejde ani tak o ně, jako o vaše zlepšující se schopnosti, vaše spoluhráče a neustále se měnící modifikátory.
Důležitou roli v tom hrají také "denní úkoly" neboli Bounties, které vás motivují například pozabíjet co nejvíc nepřátel ručním úderem, střelou do hlavy nebo třeba správně načasovaným speciálním útokem, díky kterému zlikvidujete alespoň tři protivníky zaráz. Vše samozřejmě náležitě podporuje v recenzi zmiňované skvělé ovládání, AI a nádherná grafika.
Bungie navíc vytrvale spouštějí nové režimy a úkoly. Zatím se každý týden objevila nějaká ta novinka. O víkendech chodí do města obchodník z "větší dálky", který pokaždé nabízí odlišný a jedinečný sortiment těch nejvzácnějších, nejužitečnějších a nejhezčích předmětů. Ve městě přistála vyslankyně Královny, která nabízí unikátní úkoly i mise s garantovanými legendárními odměnami.
Koncem září se otevřela první megalomanská Raid mise, na kterou potřebujete šest lidí z vašeho friendlistu a dohrání může zabrat i osm hodin. Obsahuje přitom nové fascinující prvky, jako je jeskyně plná pokladů, ale také temnotou proplouvajících pomalých monster, která vás zabijí pouhým pohledem (máloco je tak napínavé, jako plížit se kolem nich).
Autoři navíc postupně napravují chyby v některých herních systémech, například z neidentifikovaných předmětů určité třídy už nebudou náhodně padat odměny slabší kategorie. Je také velká pravda, že navzdory řečem o nekonečném grindu a náhodném padání předmětů jsou ve hře způsoby, jak se obojímu vyhnout a hrát jen zábavné mise, jít po odměnách, které jsou garantované.
Destiny hraji už mnoho týdnů a musím říct, že s tím začínám mít docela problémy. Celá ta síť denních úkolů a odměn je natolik motivující, spolupráce se sehranými týmy přátel natolik zábavná a nové prvky natolik provokativní, že to docela nabouralo můj spánkový režim. Takovýhle problém jsem naposledy měl u hry XCOM: Enemy Within, ale něco mi říká, že Destiny mě bude trápit podstatně déle.
S podivem také sleduji, že mi kvůli ní leží ladem na poličce jiné nové hry, na které jsem se přitom hodně těšil... ale prostě se nemohu odtrhnout od Destiny. A nejsem sám. Na PSN jsem nikdy neviděl, aby tolik mých přátel bylo online zároveň a ve stejné hře. Jeden z nich si mi stěžoval "už to hraju 12 hodin, mám hlad, všechno mě bolí, s partnerkou jsem se pohádal před třema hodinama... ale nemůžu se odtrhnout! Ještě potřebuju splnit tenhle jeden úkol... dostal jsem za něj nový předmět! Tak ho ještě musím vyzkoušet...".