TÉMA: Příběh modifikace Hot Coffee pro GTA

Vše začalo 14. července 2004 ve chvíli, kdy Sam Houser, prezident a spoluzakladatel Rockstar Games, poslal e-mail určený kolegyni Jennifer Kolbe, ředitelce marketingu této firmy. Týkal se prvků, které se měly objevit v chystané hře Grand Theft Auto: San Andreas.

„Toto jsou příklady obsahu, který bude ve hře zobrazen. Všechny tyto prvky budou zobrazeny v in-game cutscénách (během nichž hra zastaví) i přímo ve hře.“

• orální sex
• sex v různých polohách
• dildo sex (nástrojem lze partnera zabít)
• mrskání (ostatních postav i vlastní postavy)
• masturbace (toto MUSÍ být do hry zařazeno, jedna z postav má k němu sklony)

Email kolegyni pokračoval: „V [GTA: San Andreas] jsme připraveni přidat nové funkce a interaktivní prvky, které budou vyhovovat ladění hry. Navrch ke zvýšené míře zobrazeného násilí a hrubého jazyka přidáváme sexuální obsah. Jak jsem byl vyrozuměn, toto téma je pro mnohé ožehavé, ačkoliv je naprosto přirozené (mnohem přirozenější než násilí). Navíc má být zařazeno do hry, která je určená pro dospělé publikum.“ Ten závadný obsah, který měl být podle Houserových slov do San Andreas teprve zařazen, byl již mezitím nějakou dobu ve vývoji ve studiu Rockstar North ve Skotsku.

Jak zbořit tabu

Tento díl série GTA, která byla cenzory „dobrých mravů“ vždy ostře sledována, si zkrátka v roce 2004 dal jednoduchý cíl - odstranit všechna tabu, která až do té doby svírala herní průmysl. Ukázat temnou stránku moderního světa se vším všudy: s organizovaným zločinem, ozbrojenými přestřelkami na ulicích, krádežemi aut, drogovými obchody, pasáctvím, nelegálním obchodováním. To vše bylo ukázáno již ve Vice City. To vše s výjimkou sexu.

Houser stavěl na argumentu, že dělá hernímu světu velkou službu - že chce zbořit tu nesmyslnou zeď, za kterou se v zájmu tvůrčí svobody ostatní média už dávno vydala. Neukázat v San Andreas sex by znamenalo zpronevěřit se celé jeho vizi. Z celého dopisu bylo cítit, jak moc chce Houser přesvědčit jak svoji ředitelku marketingu, tak sám sebe, že jeho idea je správná. „Vím, že je to nebezpečná oblast,“ uzavíral své psaní. „Ale važně chci najít cestu, jak by to mohlo fungovat.“

Z hráče modařem

V té samé době, na druhém konci světa, žil nežil jeden nizozemský herní modař, který se jmenoval Patrick Wildenborg. Profesí programátor, duší věčný hračička, kterého naprosto uchvátil otevřený svět Grand Theft Auto. „Byl jsem běžný hráč a neoddával jsem se jen jedné sérii,“ vzpomíná Wildenborg. „Pak jsem ale dostal do rukou Vice City a to mě naprosto uchvátilo. Když jsem dokončil dějovou linii, chtěl jsem hrát dál. Takže jsem začal plnit vedlejší mise, hledat skryté bonusy a tak podobně. Byla to první hra, kterou jsem dohrál na 100%.“

A z tohoto uchvácení hrou se brzy zrodil nápad začít tvořit vlastní obsah. Z Wildenborga se stal modař, jehož dílka se mezi hráči stala velice rychle populární (byl to on, kdo vytvořil Marine Car Park Mod umožňující uskladnit v garáži až 40 aut). Díky svým dalším výtvorům se pak vyhoupl na přední příčky v modařské komunitě. Komunitě, která se již netrpělivě připravovala na vydání San Andreas.

Předsudky a kontroverze aneb zpět v Rockstaru

„Jsou dva problémy, které musíme vyřešit,“ odpověděla Jennifer Kolbe na Houserův návrh. „První problém bude s ratingovou organizací ESRB - je nutné vědět, jak daleko můžeme zajít, abychom se nedostali z označení Mature do Adult Only, čímž bychom přišli o 80% běžných distribučních kanálů. Druhý problém by bylo jak se vyhnout kontroverzi, kterou by takové prvky vzbudily u maloobchodníků.“ V překladu - chcete-li ničit tabu, připravte se na méně peněz. 17. srpna 2004, osm týdnů před vydáním hry, pak padlo finální rozhodnutí: „Scény zobrazující sex nemohou být obsaženy ve hře, která je označena známkou Mature.“ Kolbe zaslala Houserovi seznam věcí, které se v San Andreas nemohly objevit. A Houser byl zděšen.

„Tohle je MNOHEM více škrtů, než jsem očekával,“ prohlašoval zděšeně. „Nejenže je naprosto absurdní odstraňovat tyhle očividně komediální prvky z naší hry - taky to nikdy nemůžeme stihnout a když ty věci začneme z kódu dávat pryč, tak se celý podělá.“ Rozzlobený a zhnusený tvůrce se pak dlouho pokoušel dosáhnout svého a seznam pokrátit. Bezvýsledně. „Škrty jsou všude,“ stěžoval si o pár dnů později rezignovaně. „Mám pocit, že je to hrozně špatně. Nechat se takhle ovlivňovat pošahanými mormonskými kapitalisty z pitomých obchodů.“ Ani přes silná slov však cesta nevedla. Závadný obsah musel nějakým způsobem pryč.

Houser měl pravdu - během těch několika týdnů nešlo sexuální minihry jen tak odstranit, aby neutrpěla stabilita hry. A tak přišli s nápadem, který se v té době zdál spásným. Namísto odstraňování se rozhodli tento obsah schovat a uzamknout, aby se k němu žádný běžný hráč nemohl dostat. Neměli nejmenší tušení, co tohle rozhodnutí způsobí.

PS2 verze potichu odhaluje tajný obsah

Hra GTA: San Andreas vyšla na PS2 a jak všichni víme, stal se z ní hit. Nadšení byli všichni, kritici i hráči. Jen modaři byli trochu zklamaní. Vzhledem k tomu, že PC verze se měla dostat na trhy až s velkým odstupem, nemohli toho zatím s konzolovou verzí moc udělat. Zpřístupnit kód na PlayStation je o mnoho těžší a manipulovat s ním už nejde skoro vůbec. Přesto se o to však někteří pokusili - mezi nimi i náš starý známý Patrick Wildenborg. „Jakmile jsme si začali prohlížet zdrojová data, zarazilo nás několik animačních složek, které byly pojmenovány sexuálními názvy jako „sex“ „líbání“, „blowjobz“ atd.

Netrvalo dlouho a už na PS2 se jednomu z modařů podařilo vytvořit nástroj, pomocí nějž mohl tyto animace „přehrát“. Brzy nato kontaktoval Wildenborga a předvedl mu, co objevil. „A tam jsem ho poprvé spatřil - CJe na chodníku, jak š*ká jako zblázněný,“ vzpomíná Patrick. Nejdříve samozřejmě neměli tušení, co objevili, usuzovali, že jde o animace, které autoři nakonec nepoužili. Různé zmínky ve zdrojovém kódu však napovídaly, že jde o něco více, něco, co autoři schovali a uzamkli, co však bylo pevnou součástí hry. „Zhruba v březnu 2005 jsem nabyl přesvědčení, že na PC bude schopen tento obsah odemknout.“ Stačilo jen počkat do června.

PC verze San Andreas se prodávala rovněž skvěle - za dva měsíce utržila 5 milionů dolarů. Sam Houser však neustále litoval toho, že okleštěná verze neobsahovala sexuální minihry a zároveň se nikdy nevzdal naděje, že je do hry dostane zpět. Vzhledem k tomu, jak dobře si hra vedla, měl nápad vydat dvě verze. Jednu nezávadnou s ESRB značkou Mature, druhou s nálepkou Adults Only. Studio se však postavilo proti němu, neboť se ještě víc než kdykoliv jindy obávalo, že se kontroverze obrátí proti nim a zkazí San Andreas jeho krasojízdu.

Začátek aféry Hot Coffee

To už však měl Wildenborg v rukou PC verzi. „Ještě před evropským vydáním jsem si od kamaráda z USA nechal poslat kopii jeho scriptovacího kódu. Editoval jsem ho, vypnul jsem zámky na nepřístupných částech a poslal mu script zpět. O patnáct minut později mi poslal video, v němž jsem konečně spatřil, o co celou tu dobu šlo.“ Nebylo to jen pár nepoužitých animací, šlo o sexuální minihry, v nichž se postavy šlehaly po zadku a souložily. Obě postavy sice byly vždy oblečené a nebylo vidět genitálie, ale i tak šlo o nejgrafičtější znázornění sexu, jaké kdy kdo ve hře spatřil. „Nazval jsem to „Hot Coffee mod“, název inspirovaný samotnou hrou, kde se dívka CJe zeptá, jestli nechce horkou kávu jako eufemismus pro sex. Pak jsem ho hned vydal - šlo o vůbec první modifikaci pro San Andreas.“

Vzápětí se rozpoutala bouře. Houser se o uvolněném modu dozvěděl v rámci hodin a spolu s ním i zbytek světa. „Hot Coffee odemyká cenzurovaný obsah pro San Andreas,“ stálo v popisku. „Rockstar tyto minihry vytvořil, ale pak se je z neznámého důvodu rozhodl ve hře uzamknout. S naším modem si můžete užít zážitek, jak ho zamýšleli autoři.“ Telefony ve všech kancelářích Rockstaru se rozezvučely, v tu dobu už však vývojáři od svých právníků dobře věděli, že by je ve vlastním zájmu neměli zvedat. „Přišli na to,“ psal Houser svým kolegům. „Doufám, že to nebude znamenat žádné velké problémy. Myslím, že ne, protože jsou ty minihry super.“

Nejdříve se skutečně zdálo, že většina světa sexuální obsah přijala tak, jak měla - jako srandu. Jenže pak si mod stáhly statisíce lidí v rámci několika dnů a všechny herní weby se o něm rozmluvily. Netrvalo dlouho a ESRB konečně zakročila - a vyhlásila pátrání po tom, zdali Rockstar porušil její pravidla. „Nikdy jsme neočekávali, že by se aféra mohla tak moc rozrůst,“ vzpomíná Wildenborg. „Kontroverze vystoupala až do absurdna a já byl ve svém domově doslova obležen novináři.“

Sranda, která se zvrhla

Nizozemský modař začal svého činu rychle litovat, zvlášť poté, co mu pozornost dotěrných medií v podstatě znemožnila normální život, ať už pracovní nebo rodinný. Poté, co nikomu nedal žádný rozhovor, sice šílenství po nějaké době lehce opadlo, nakonec byl ale stejně dotlačen k tomu, aby vydal oficiální prohlášení. „Minihry byly přístupné jen upravením zdrojového kódu, žádné sexuální scény nebylo možné spatřit v základní verzi hry.“ Za toto prohlášení mu osobně poděkovali lidé z Rockstaru, kteří si mysleli, že se díky němu spor s ESRB rychle přežene. Mýlili se.

Povzbuzen Wildenborgovým prohlášením však Rockstar udělal nepochopitelnou chybu. Vydal vlastní zprávu, ve které sdělil, že za všechno může „skupinka hackerů, kteří si dali velkou práci s tím, aby zcela změnili původní kód a mohli tak sexuální scény odemknout.“ Zároveň pak prohlásili, že tvůrci tohoto obsahu v podstatě vůbec v Rockstaru nepracovali. To samozřejmě popudilo jak Housera tak fanoušky a modaře, kteří si právem přišli, jako by jim byla vražena kudla do zad. Když pak Corey Wade, produktový manažer společnosti přiznal, že zvolili špatnou taktiku, jak se očistit (pošpiněním fanoušků), bylo už pozdě.

A pak se naplnily nejhorší obavy. Organizace ESRB změnila rating na Adults Only (tedy od 18 výše) a většina obchodů tím pádem tehdy musela San Andreas stáhnout z pultů. Celá kauza se navíc stala terčem politiků, angažovala se v ní i tehdejší senátorka Hillary Clintonová. Také její zásluhou se na Take-Two snesla vlna žalob a vyšetřování a konečně bylo přesně specifikováno, co vývojáři udělali špatně. „Tím, že autoři jen zablokovali závadný obsah, místo aby ho zcela odstranili, se dopustili porušení smluvních podmínek, jelikož jim muselo být jasné, že modaři ho stejně nakonec odhalí.“

„Zločin“ a trest

Sam Houser se podrobil velice nepříjemnému výslechu v síních budovy FTC (Federal Trade Comission), kde se z něj snažili dostat to, jestli záměrně skryli sexuální minihry, aby mohli dostat rating Mature a vydělat víc peněz. Pozvali si na něj armádu státních zástupců, tahali ho za slovíčka, vytahovali špínu z nespočtu firemních emailů. „Jen málo herních vývojářů se kdy ocitlo v situaci, v jaké jsem byl já,“ vzpomíná Houser. „Připadal jsem si, jako by proti mně stála nějaká strašlivá síla, které stačí jediná záminka a zničí mě i moji firmu.“

Brzy nato vzešel verdikt: Take-Two pochybilo při marketingu hry San Andreas a musí se podrobit pokutě. Trvalo dlouhé tři roky, než se dospělo ke konečné částce. Ve výsledku Take-Two zaplatili neuvěřitelných 20 milionů dolarů. Pět let poté, co Houser zaslal email, v němž horoval za zpřístupnění sexuálních témat v herním průmyslu, byl rozsudek přijat a částka zaplacena. A všichni, kdo snad kdy dostali podobný nápad, měli rázem jasno. Svět na tuhle změnu ještě není připraven.

Absurdita v jádru pudla

Aféra na Rockstar mocně zapůsobila - dodnes je jasně cítit napětí, když se dojde na téma „Hot Coffee“. Lidé odmítají dávat interview a dokonce i ti, kteří už ve firmě nepracují, si k rozhovorům o aféře berou své právníky. Pokuty, které v tom všem létaly, byly zkrátka příliš vysoké, než aby tu rádoby směšnou záležitost někdo podceňoval.

A přesto v tom všem zůstává pocit absurdna. Nejlépe to shrnul samotný Wildenborg. „Nelituji toho, že jsem mod vypustil. Kdybych to neudělal já, udělal by to někdo jiný. Zároveň však pořád zastávám názor, že sexuální minihry ve hře být měly. San Andreas mělo rating R, takže by to dávalo smysl. A přijde mi na hlavu postavené, že jakýkoliv teenager může ve hře vzít střelnou zbraň a začít na ulici zabíjet kolemjdoucí - a to je v pořádku - ale když by se chtěl pomilovat s virtuální přítelkyní, je to zavrženíhodné.“

Celý tento případ jasně ukazuje, jak absurdní je v některých případech myšlení západního světa - a to zvláště za velkou louží. Vše vzniklo z myšlenky zbořit tabu. Realizováno to bylo jako nevinné minihry, které většina herního světa přešla jen s pobaveným úsměškem. Změnilo se to v bitvu o pravidla, u kterých se však nikdo neptal, nejsou-li naprosto nesmyslná. A skončilo to finanční i emocionální újmou pro jednu z nejlepších herních firem na světě. Možná se z komára udělal obří velbloud. Anebo byl tento spor jen zástěrkou pro mnohem větší souboj. Souboj mezi vžitými předsudky a rigidními systémy našeho světa, s přirozenou touhou něco změnit.