RECENZE The Walking Dead: 400 Days

Měl by se recenzent při hodnocení nějaké hry ohlížet na její cenu? To je asi věčná otázka, o které by se toho dalo napsat spoustu a já tím nechci zaplácávat místo v textu, který by se měl zabývat stahovatelným přídavkem do The Walking Dead. Ale je třeba ji zmínit, jelikož 400 Days stojí kolem stokoruny. Za málo peněz dostanete málo legrace, zhruba jenom hodinku hraní. Spíše se budeme zabývat tím, zda hráč dostane za tu svou stovku alespoň pořádnou porci zábavy. Nebo spíše emocí, v tomto případě.

Odpověď na to není úplně jednoduchá. Je třeba si totiž uvědomit, že přídavek 400 Days má fungovat jako představení nových postav, se kterými se pravděpodobně setkáme ve druhé sérii The Walking Dead. Má jít o letmou představovačku nových charakterů a jde o několik střípků ze života nových lidí. Fungují tam emoce? Fungují postavy samy o sobě? V podstatě ano, ale strávíte s každou z nich tak omezený čas, že než se začnou nějak vybarvovat a než se dostanete k nějakému vyvrcholení, je konec.

To je asi největší problém 400 Days. Zatímco původní epizodní The Walking Dead stavělo na postupném budování charakterů, kdy vám hra dávala čas, abyste se s nimi detailněji seznámili (a když je pak likvidovali, o to větší emocionální dopad to byl), tady se nahodí pár konverzací, občas něco uděláte, zjistíte, kdo je kdo a hra pak rychle přeskočí k někomu dalšímu, aniž byste se dozvěděli, co vaše rozhodnutí udělalo a jak to ovlivnilo vaši postavu nebo lidi kolem vás. Jinými slovy, celý koncept The Walking Dead na takto malém prostoru prostě, zdá se, nějak nefunguje.

of

Caption

Attribution

Rozhodně tím snad nechci říct, že by bylo 400 Days špatné. To ani v nejmenším. Scenáristé mají pořád senzační smysl pro břitký dialog, umí vytvořit vtip a dokonce i na tak omezeném prostoru jako kratičké patnáctiminutovky dokážou vytvořit nějaké emoce nebo vás dostat do situace, kdy musíte udělat bolestivé rozhodnutí. Rádi si pohrávají s podstatou lidství a s tím, co s člověkem udělá, když se dostane do mezní situace, kdy jde o jeho přežití. Změní se ve stvůru jenom proto, aby se zachránil, nebo se raději obětuje, aby jeho vnitřní integrita zůstala zachována?

Když tohle někdo dokáže na poli patnácti minut, které jsou k dispozici pro každou z postav, je to dokonalá ukázka scenáristického mistrovství. Jenže když vás v těch patnácti minutách dokážou vtáhnout do děje a konečně se zajímat o postavy, zamávají vám na rozloučenou a jde se na někoho dalšího. Jistě, také původní The Walking Dead bylo rozděleno na epizody, ale přeci jen jste se všemi postavami v těch dvou hodinkách strávili celou dobu.

Na takto omezeném prostoru si navíc člověk začne mnohem víc všímat všech rušících chyb. Ať je to zasekávání hry v ty nejhorší možné chvilky, kdy musíte udělat něco hrozně moc rychle (alespoň u stahovatelné Xbox 360 verze), až po to nepřehledné štrádování po lokacích, kdy nevíte, kam až můžete, kam nemůžete a jak se tam dostat, protože vám fixní kamera zakrývá výhled. Totéž bylo i v původním The Walking Dead, ale sakryš, tam si toho člověk prostě neměl čas tolik všímat.

Horší navíc je, že některá vaše rozhodnutí jsou v 400 Days docela normálně sprostě ignorována a epilog ukazuje postavy v situacích, do kterých nevíte, jak se dostali. Jakoby se prostě přeskočilo všechno, co jste udělali a jste v bodě nula. Ano, původní The Walking Dead dělal totéž, ale mnohem chytřeji, citlivěji a nebylo to tak očividné.

Přídavek The Walking Dead: 400 Days vyžaduje původní hru a vyšel pro PC, PS3, X360, Mac a iOS (verze pro VITA v srpnu).

Vypadá to, že jenom kritizuji, ale pravdou prostě je, že všichni fanoušci The Walking Dead by si měli 400 Days stejně zahrát. Jednak je to takový milý „fix" pro nás, kdo se nemohou dočkat další řady a pak jde také o docela povedený způsob, jak nám představit lidi, se kterými se budeme v další řadě setkávat.

A navíc, sakra, vždyť to stojí v přepočtu jenom stovku!