Dawn of War II: Retribution

Nabušený obsahem od sklepa až na půdu.

Po docela kvalitním, i když mírou invence a obsahu celkem nevýrazném datadisku Chaos Rising se naskytl velký prostor k nápravě reputace. Snad vrtoch osudu tomu tak chtěl, aby se historie opakovala, a podobně jako Dark Crusade i v případě Dawn of War II až druhý datadisk rozpoutává to pravé herní peklo, nabušené obsahem od sklepa až na půdu.

Příběh samostatně spustitelného datadisku plynule navazuje na otevřený konec Chaos Rising. Korupce a vliv Chaosu se začínají jevit natolik neudržitelnými, že na scénu vstupuje nová mocnost, výsostná flotila inkvizičního řádu Ordo Malleus, předkládající konečné řešení problému v podobě příkazu Exterminatus alias totální očisty subsektoru od všeho živého.

Všechny vaše případné naděje na pořádnou story však musím uhasit hned zkraje. Tradice pokračuje a přestože univerzum Warhammeru skýtá mimořádně silné a propracované podhoubí, do herní podoby se stále ne a ne podařit něco kloudného propasírovat. Děj je plytký, skoro by se dalo říct až idiotský, zvraty komediálně neoriginální a s ohledem na stále dokola opakovanou šablonu stoprocentně průhledné. Jediné, co vás má šanci nadzvednout ze židle, je dohadování hrdinů nad původcem tajemných zvukových záznamů. Tak silný pocit deja vu jsem už drahnou dobu nezažil.

Netvrdím ale, že je to hernímu zážitku nesnesitelným způsobem na obtíž. Svým způsobem tahle naivní a jednoduchá příběhová kostra stačí, zvláště když situaci urovnává alespoň pro mě vysoce atraktivní inkviziční pozadí. Taktéž se nedá nepoukázat na další potěšující okolnost, a sice že bylo na rozdíl od Chaos Rising investováno i do plnohodnotného renderovaného intra, stejně jako nějakých těch libových animaček v průběhu kampaně. Pohled na majestátní inkviziční flotilu, vynořující se z warpu, je zkrátka k nezaplacení a člověk je okamžitě naměkko a přístupnější zbytek lakovaných plků v dialozích odpustit.

Tím hlavním důvodem k odpouštění je nicméně napěchovaná singleplayerová náplň. Zatímco byla v Chaos Rising „na výběr" jediná kampaň za Blood Ravens, Retribution nabízí kampaní celých šest, přičemž v každé z nich se podíváte na dny předcházející aktu Exterminatus očima příslušné frakce: Blood Ravens, Tyranidů, Eldarů, Imperiální gardy, Orků a Chaosu. Kampaně jsou sice o něco kratší než ta z předchozího datadisku, každá tedy obsahuje něco mezi desítkou a patnáctkou misí, ale v součtu se už jedná o více než zajímavé číslo.

Ještě zajímavější je však fakt, že se autoři neuchýlili k žádné berličce v podobě generické kampaně, vycpané extrémně repetitivní vatou (původní Dawn of War II), ale přidrželi se striktně lineární cesty, kterou se vydal už Chaos Rising. Každá z kampaní je tvořena sledem poctivých příběhových misí, který sem tam jen lehce naruší možnost některou z nich přeskočit coby nepovinnou. Jistě, k určité recyklaci přece jenom dochází, především na úrovni map, ale i tak je pracantský přístup autorů velmi úctyhodný a všechny kampaně skýtají unikátní zážitek.

Pochvalu si zaslouží i design jednotlivých misí. Úkoly jsou dostatečně rozmanité a nejde jen o nezahalený průchod z bodu A do bodu B. Dostal mě například hektický úprk planetou, na které právě probíhá Exterminatus. Proudící Tyranidi všude kolem, efektně praskající zemská kůra, upící pod masivním bombardováním, a naléhavé odpočítávání, tlačící hráče kupředu. Výsostná akční strategie ve své nejryzejší podobě...

Reklama

Související obsah

Také na webu...

Druhý deníček o Elite Dangerous: Odyssey

Procházka po planetách a stanicích.

Intro filmeček z GodFall

+ kontroverze o cenách.

Říjnové přírůstky na Xbox Live Game Gold a Game Pass

+ přesný termín přidání her od EA.

Digitální deluxe edice Demons Souls remake za 100 eur

+ krásné nové screenshoty, až neuvěříte, že jde o startovní PS5 hru.

- komentáře (17)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna