Zaklínač 2 hloubkové dojmy • Stránka 2

Předvoj recenze po opakovaném dohrání třetiny hry.

Některé situace je ale lepší řešit potají, a proto se Geralt nově umí i plížit. Ve hře bohužel není žádný indikátor ukrytí (podobný, jako měl třeba Thief), a tak se mi nejednou stalo, že jsem na sebe nechtěně upozornil a musel pak znovu nahrát uloženou pozici. Ale líbilo se mi, že ani Geraltovým odhalením hra nekončí - jen se na něj vrhnou všechny stráže a jeho další postup se tím docela ztíží.

Připravte se i na další zajímavé činnosti, jako je hraní kostek, přetlačování v páce, či nelegální souboje. U většiny těchto aktivit je potřeba nějakým způsobem rychle reagovat stiskem odpovídajících kláves či klikáním myši. Peníze, které v těchto minihrách vyděláte, pak můžete vesele utratit v místním bordelu nebo naopak nákupem užitečných věcí. V herním světě se ovšem válí i spousta předmětů, co nikomu nepatří a ty je občas lehké přehlédnout. Geralt má ale naštěstí k dispozici medailon, kterým je může na chvíli zvýraznit.

Příběhová zápletka prologu víceméně navazuje na události předchozího dílu. Uběhly čtyři měsíce a z Geralta se mezitím stal dvorní zaklínač krále Foltesta. Spolu s ním a s armádou doráží na bojiště, aby potlačili zdroj posledního odporu v království. Tím je hrad baronky La Valette, která si dupla a vyhlásila Temerii nezávislost. Přesvědčit ji však nebude vůbec jednoduché a že se situace záhy zkomplikuje, je už předem jasné. Geralt se tedy zúčastní dobývání, vyzkouší si střelbu katapultem a podívá se i do obléhací věže. Jeho rozhodnutí z jedničky jdou přitom lehce importovat, a to načtením jakékoliv uložené pozice, klidně i z poloviny hry. Případné neodehrané volby pak doplní defaultní hodnoty.

Sbírání všech ingrediencí a materiálů ovšem v mém případě vedlo k téměř permanentnímu přetížení postavy, tak doufejme, že se limit nosnosti do finální verze ještě změní. Jinak by hráč musel každou chvíli něco zahazovat či prodávat a i propracované craftování by pak trochu ztratilo smysl.

Jako doprovod těchto dojmů jsme vybrali hlavně obrázky z pozdějšího průběhu první kapitoly. CD Projekt RED si evidentně doslova vyhrál s pečlivým nasvícením všech scén a na textury s vysokým rozlišením je radost pohledět. Je to poznat hlavně v detailních záběrech během cutscén, kterých oproti dřívějšku hodně přibylo.

Na střední detaily pak druhý Zaklínač vypadá zhruba stejně jak první díl, i když samotné herní prostředí je mnohem členitější. O to víc jsem uvítal i fakt, že se svět s událostmi některých questů mírně mění a sem tam něco přibude nebo naopak zmizí.

Efektivně působí i rozmazávání okolí při rychlém pohybu myši a motion capture NPCček je rovněž na vysoké úrovni. Zamrzí možná jen zvláštně strnulé tváře a téměř nulová mimika všech postav, jejichž emoce jsem vnímal jen díky zdařilému anglickému dabingu. Ten je bohudík oproti prvnímu dílu nesrovnatelně lepší a až na zvláštní výslovnost některých názvů a jmen jsem nenarazil snad na nic, co bych mu mohl vytknout. Hudba, která vše podkresluje, je převážně klidná - není nijak epická, ale o to víc dotváří atmosféru Geraltova znesvářeného světa.

Jedno však druhému Zaklínači upřít nelze - bere si to nejlepší z jedničky, vylepšuje to, co v ní nefungovalo a přitom zachovává v podstatě stejně dobrou a zábavnou hratelnost, jako předchozí díl. Hra je celkově hezčí, rozhovory promyšlenější a osudy hlavních hrdinů ještě chytlavější. Ale tak trochu si teď připadám jako dítě, kterému sebrali lízátko. Závěr prvního aktu je totiž naprosto strhující a některé věci se v něm rozjíždí doslova neskutečným tempem. I díky tomu se teď na další Geraltova dobrodružství těším mnohem víc. A do vydání kompletní plné verze přitom zbývá ještě zhruba měsíc. No nic, půjdu si sehnat kalendář a začnu odpočítávat dny.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (17)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna