lasické válečné tahovky jsou vnímány spíš jako zábava pro hardcore podivíny. A na vině přitom nemusí být ani tak složitost a komplexnost pravidel, ale spíš schematická a někdy až odpudivá grafika. Tohle se snaží zlomit pár let starý kousek Panzer Corps (PC), duchovní nástupce slavné série Panzer General, a teď k němu přibyl další spolubojovník ze stejné vydavatelské stáje - Order of Battle: Pacific. Ten se prezentuje na poměry tahovek velmi pěknou vizualizací, a navrch přidává přeci jen exotičtější prostředí než profláklá evropská či africká bojiště: relativně méně vytěženou tichomořskou řež mezi Japonci a Američany. Hru můžeme zjednodušeně brát jako „Panzer Corps s Amíky a Japonci", ale v hezčím grafickém kabátku a s trochu odlišnými pravidly a zajímavými vychytávkami.
Minulý týden jsme vykročili do úžasného dobrodružství, tak jej pojďme dorazit. V prvním dílu recenze jsme se mimo jiné podívali herní systém, parťáky a taktické boje. To ale k vykreslení celistvosti a chytlavé atmosféry nestačí, pojďme se podívat ještě dál.
Když se na něco fakt hodně těšíte, jste pak z výsledku většinou trochu zklamaní. Ale občas se najdou výjimky. Já jsem se na Pillars of Eternity těšil v podstatě od jejího ohlášení, a s dalšími obrázky a informacemi moje natěšení rostlo a rostlo. A i přes velká očekávání... jsem teď z finální hry nadšený.
RPG žánru se v posledních měsících daří. A nejen díky AAA titulům, viz třeba Grimrock. Pod kotel přikládají i nezávislá studia a kickstarterové projekty. Třeba takový titul Lorda of Xulima. Sto hodin u něj klidně strávíte, ani nemrknete. Pokud tedy fandíte klasickým RPG s tahovými souboji a střední až vysokou obtížností.
Cyberpunkových her je vskutku pomálu. O to větším překvapením je RPG vznikající u nás. Se sympatickou ultramoderní hrdinkou se díky předběžnému přístupu na Steamu (už s několika většími updaty) můžete seznámit i vy. Ale abyste nemuseli platit nebo ztrácet čas, podívali jsme se modrovlasé kočičce na zoubek za vás.
MOJE TOP 5 ROKU je série rekapitulujících článků, ve kterých jednotliví kmenoví autoři českého Eurogameru už třetím rokem sestavují ryze osobní žebříček jejich nejoblíbenějších her, které měli možnost v uplynulých dvanácti měsících hrát nebo recenzovat (jiné hry, které nehráli, v osobním TOP 5 nesmí figurovat). Jiří Sládek je bývalým šéfredaktorem GameStaru a nyní pracuje jako online portfolio manažer v TV Nova.
D&D hry mám fakt rád. Zvlášť klasické poctivé kusy Baldur´s Gate a Icewid Dale, ty se dají hrát pořád dokola. Enhanced Edice už vylepšily oba díly BG, a teď přichází na řadu i dobrodružství z Planin ledového větru. Což je opravdu fajn příležitost, jak se k tomuto letitému kousku mohou dostat i hráči, kteří k dobrému zážitku potřebují aspoň trochu moderní zpracování.
Máte rádi Fallout? Postapokalyptický žánr? Kvalitní RPG? Pokud je odpověď na jakoukoliv otázku výše uvedenou kladná, pak si nový Wasteland 2 fakt užijete. Jde logicky o pokračování stařičkého RPG Wasteland, které ač více textové než obrazové, dokázalo pohltit spousty RPG pozitivních hráčů. A aktuální pokračování zrozené v hlavě veterána Briana Farga a financované pomocí Kickstarteru přidává i všechny moderní postupy, které od dnešních her očekáváme.
Série Sacred mě vždycky bavila. Třeba i proto, že vždycky dokázala do žánru, jemuž jasně dominovalo Diablo, přinést pár novinek. Třeba hodně otevřený svět nebo jízdu na koních, ochočených tygrech a dalších potvorách. Aktuální trojka je bohužel v inovacích výrazně skoupější a navíc ignoruje i mnohé osvědčené prvky. Možná i proto, že na aktuálním díle pracovalo jiné studio než na těch předchozích.
Onlinovky jsou pro zaměstnané a časově vytížené hráče mor. Na jednu stranu je fajn, že vám k vyplnění veškerého volného času stačí jen jedna hra a „máte vystaráno", na druhou stranu si po hodinových či dvouhodinových večerních seancích nemusíte takové MMORPG vychutnat úplně naplno. Jak si můžete i s nedostatkem času užít aktuální TESO? Ač mě tahle hra už před vydáním dost zajímala, na recenzi jsem fakt neaspiroval (tu napsal kolega Martin Frey zde) kvůli k časové tísni, samozřejmě. Zároveň ale dokážu snad celkem autenticky posoudit, co dá tahle hra lidem, kteří nemají čas hrát ji každý den pět hodin v jednom zátahu.
I když se The Elder Scrolls Online (recenze, ?dojmy) v některých ohledech od klasických MMORPG liší, většina principů je podobná ostatním onlinovkám. Jelikož jde ale o hodně propagovaný a očekávaný titul, přiláká určitě i hráče, kteří doposud s MMO moc zkušeností nemají, zejména ti rekrutovaní ze Skyrimu a předešlých singleplayerových dílů série (viz glosa). Právě těmto lidem se pokusíme ulehčit první kroky v Tamrielu. A jedna rada ještě před hraním: pokud vám dá hra na výběr serveru, vyberte si evropský.
Před vydáním hry jsem mezi známými a přáteli nejen z herní branže mnoho nadšení z TESO nezaznamenal. Ani ostrá verze mnohé z nich nepřesvědčila. TESO má přitom nepochybně vysokou kvalitu, ale problém je, že od titulu mnozí čekali něco trochu jiného, než hra nakonec přináší. Část hráčů - fandů TES série - doufala, že se dočká vymodleného „multiplayerového Skyrimu" a z bety a různých ukázek byla zklamaná. Jiní zas chtěli pořádné klasické MMORG se vším všudy a prvky Skyrimu jim jsou naopak na obtíž. A jaký z toho mám pocit já?
Dnes už skoro archaická trilogie Realms of Arkania patří ke klenotům svého žánru. Ani ve své době (natož dneska) neohromila zpracováním, ale spíš obrovským světem s velkou volností pro hráčovo putování, neskutečně propracovaným herním systémem a spoustou detailů, které by dnes už dostaly nálepku „hardcore". A jelikož jsou v posledních letech hodně v módě remaky přiznané i nepřiznané, doufal jsem, že dojde i vzkříšení téhle trilogie. Ale když se tak loni v létě stalo, byl to takový průšvih, že jsem si přál, aby autoři remaku mohli naloadovat pozici datovanou k začátku jejich práce a začali kompletně znovu...
Loňský rok ukázal, že retro stylu se daří, a v žánru RPG to platí zvlášť. A teď je tu další důkaz. Zastánce hi-endové grafiky a technologické špičky tedy asi Might and Magic neosloví, ale mě a určitě i spoustu dalších tohle vzkříšení slavné série po deseti letech zajímá měrou vrchovatou. V rozporu s budováním napětí a prozrazením výsledku až na konci už teď klidně propálím, že ty hlavní atributy - tedy zábavnost a hratelnost - jsou v tomhle lehce retro dungeonu na solidní úrovni.
MÝCH TOP 5 ROKU je nová série článků, ve které se vybraní kmenoví recenzenti Eurogameru ohlížejí za uplynulým rokem 2013, subjektivně vybírají své nejoblíbenější hry či trendy a zdůvodňují, čím je přesně zaujaly. Navazuje na obdobné osobní žebříčky za 2012.
Nedávno jsme si s Honzou Vrobelem v hospodě docela notovali, jak letos PC RPGčkáři mají retro žně. Tedy - jak je zas bezva Enhanced verze Baldur´s Gate 2, jak se nezávislým moderům skvěle povedl Resurrection mod k Falloutu, a jak nás potěšil staromilský Shadowrun Returns, ze kterého na mě dýchá nostalgická atmosféra dlouhých večerů strávených s partou kamarádů u „papírového" RPG Shadowrun... A mě vlastně docela baví třeba i rozdělaná „desítka" série Might and Magic s klasickým old-school pohybem po čtvercích.
S retro hrami a různými remaky se letos docela roztrhl pytel, a hlavně příznivci old-skool RPG si přicházejí na své. Vzkříšení série Might and Magic, dotažení výtečné předělávky Falloutu... To je prostě paráda (dobře, zoufalství v podobě remaku jinak skvělé Realms of Arkania nebudu zmiňovat, abych se sám nerozčílil). A teď tu máme druhý díl „enhanced" verze fantasy ságy Baldur´s Gate (recenze jedničky pro iPad z ledna).
Jsou hry, na které se nezapomíná. Hry, které třeba i dodnes definují svůj žánr. Pro někoho je to Doom, pro někoho Need for Speed, pro mě jednoznačně Fallout a Baldur´s Gate. Zatímco BG fanoušci se dočkali solidní reinkarnace s podtitulem Enhanced Edition, cestovatelé radioaktivní pustinou zatím měli smůlu. Novější kousky od Bethesdy (trojka a New Vegas) určitě nejsou špatné, ale atmosféru původních izometrických klasik aspoň mě osobně nenahradí.
Počítačový svět Might and Magic vznikl ještě v době, kdy jsem na osmibitovém Atari proháněl Zorra a hrál na svou dobu skvělou Karateku. Patří k historii počítačové zábavy stejně jako Doom nebo Civilizace. A zatímco strategičtí Heroes vycházejí v novém provedení celkem pravidelně, RPG série se vrací po více než desetileté přestávce. A na Steamu si už teď už můžete za třicet Euro koupit v poslední době populární „Early Access" (předčasný přístup) a nahlédnout do hry. Ale než utratíte peníze, za něž pak dostanete i plnou hru, přečtěte si, jestli to vůbec bude stát za to.
Strategie XCOM: Enemy Unknown od tvůrců Civilizace posbírala hned několik ocenění za loňský rok (naše tehdejší recenze, 9/10). A oprávněně. Jde o perfektního nástupce legendární, dnes již skoro archaické tahovky UFO: Enemy Unknown, který velmi funkčně a hladce kombinuje osvědčené principy s moderním zpracováním. Při zachování chytlavé atmosféry a strhující hratelnosti. Autoři z Firaxis si po úspěchu dobře uvědomili, že tahové strategie jsou jak stvořené pro zpracování na tabletech a smartphonech, a předělali XCOM na zařízení s nakousnutým jablkem. A snad vám nebude připadat další čtení zbytečné, když už teď prozradím, že se jim port na iPady a iPhony povedl fakt náramně!
Přiznávám, že mě v Civilizaci (a vlastně nejen tam) vždycky bavilo víc budování a piplání říše, než vojenské výpady proti nepřejícím sousedům. Civilizace naštěstí podporuje i celkem mírumilovné hraní, i když úplně se bitvám vyhnete jen málokdy. A samozřejmě vás může naštvat, když se vaše vymazlené území v rozkvětu začne bortit pod tíhou zdlouhavé a vyčerpávající války. Brave New World, druhý přídavek ke skvělé páté Civilizaci, asi udělá radost mě podobným hráčům. Ne že by snad omezoval vojenské aktivity - přináší dokonce i pár nových jednotek - ale štědře povoluje stavidla nebojových, zejména kulturních a diplomatických aktivit.
Ještě před spuštěním pro mě bylo jednoznačně největším lákadlem zasazení hry do reálií Dungeons and Dragons, konkrétně do věta Forgotten Realms. Většina titulů postavených na prostředí D&D patří mezi kvalitní kousky, zajímavé je i zatím jediné opravdu MMO pojetí tohoto světa - Dungeons and Dragons Online. A zároveň jsem se trochu bál toho, že autoři z Crypticu nový Neverwinter postavili na čtvrté edici D&D, která je pro skalní hráče tak trochu kontroverzní, hlavně proto, že se celou tuhle RPG legendu snaží posunout směrem k širokým masám.
Napodobitelů, následovníků i prachsprostých vykradačů slavné série Heroes of Might and Magic je samozřejmě spousta. Jednou z těch věru povedenějších a hlavně originálnějších je sága King´s Bounty. Vydává jej 1C, ruský vydavatel zaměřený hlavně na budgetové, ovšem leckdy myšlenkou dost propracované tituly. A mimochodem malá odbočka: přísně technicky je série King´s Bounty vlastně předchůdcem Heroesů! Tahle značka se totiž objevila už v roce 1990, tedy pět let před vydáním prvního dílu HOMAM. Ovšem v novém hávu, tak, jak King´s Bounty asi znáte, se tahle řada vrátila až v roce 2008.
Na remake Baldur´s Gate jsem se těšil až neuvěřitelně. Možná proto, že mi klasická izometrická RPG v dnešní nabídce prostě chybějí, a nebo proto, že čas do času s kamarády pořád mydlíme "stolní" D&D (tedy spíš Pathfindera, ale pro nezasvěcené je to prašť jako uhoď). Čekal jsem tedy totální herní slast. I přesto jsem po spuštění trpělivě dlouho a dlouho "nahazoval" virtuálního avatara, dokud jsem nebyl se svým elfím zlodějem/mágem spokojen. Krátký jednoduchý ručně kreslený filmeček a... je tu stará dobrá Baldur´s Gate.
S hodně očekávanou onlinovkou Guild Wars 2 jsme strávili pár týdnů v ostrém provozu, takže po videorecenzi, předrecenzi, dojmech z bety, videodojmech či dojmech po úvodních dnech ji nyní můžeme finálně zhodnotit i textově. Zažili jsme s Guild Wars 2 vše, co dnes od skvělé MMORPG čekáme. Silný osobní příběh, spoustu volitelných questů, pobití zástupů tuhých příšer v podzemí i na povrchu, puštění se do křížku s ostatními hráči v taktických soubojích i masivních bitvách, učení se novým dovednostem a vyrábění či nacházení mocnějšího a mocnějšího vybavení... Snad jen vlastní dům by mohl oproti některým jiným onlinovkám některým hráčům chybět.
