Až v pekle nebude dost místa, mrtví budou chodit po Zemi. Tahle kultovní hláška z filmu Úsvit mrtvých z roku 1978 byla tím prvním, co mě napadlo, když jsem dělal první krůčky v Černarusi. Tenhle kus světa o úctyhodné rozloze 225 km˛ vytvořený pro vojenský simulátor Arma 2 od Bohemia Interactive se stal dějištěm DayZ, nového RPG o přežití, který každý den hrají stovky tisíc hráčů. Tvůrce modifikace Dean Hall se díky tomuto úspěchu stal spolupracovníkem Bohemia Interactive. Pozadí vzniku DayZ a poselství, se kterým přichází, je jedním z nejzajímavějších, na které jsem kdy ve videoherním světě narazil.
Opláštěný hrdina Batman spolu se svým vždy usměvavým nepřítelem Jokerem patří k jedněm z nejstarších postav světa komiksů. Na papíře se objevují již od roku 1940 a postupem času se dopracovali až do kinosálů, kam na ně chodí mladí i staří. Ať už fandíte jednomu či druhému, v Gotham City Impostors si doslova zahrajete za obě strany. Ujmete se totiž role jednoho z podvodníků, kteří si na hrdiny pouze hrají.
Závodní fenomén TrackMania je s námi již od roku 2003. Vývojářské studio Nadeo v té době přišlo s konceptem otevřené závodní hry pro masy. Během pár měsíců vznikl kult, který do dnešních dnů aktivně hrají statisíce hráčů a ze kterého se stala nejhranější online závodní hra na světě. S TrackManii 2: Canyon se tvůrci pustili do dlouho plánovaného projektu ManiaPlanet, který má kromě fandů závodních her také uspokojit milovníky FPS a RPG (v rámci her ShootMania a QuestMania). Tato recenze je věnována první jmenované hře a vás určitě zajímá, jak se liší od předchozích dílů.
Na úvod dodatečné recenze multiplayerové části třetího Battlefieldu po měsíci hraní plné PC verze bych si chtěl ujasnit jednu důležitou věc - hru nehodlám přímo srovnávat s Modern Warfare 3 a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, každá z her nabízí odlišný zážitek a přístup k hraní multiplayeru. A zadruhé, Modern Warfare 3 jsem nehrál, tudíž nemám ani právo tyto dvě hry srovnávat.
Rudý orchestr jsme poprvé slyšeli hrát v roce 2006, kdy se po dosti krkolomném vývoji dostal na Steam s podtitulem Ostfront 41-45. Realistických válečných her v té době příliš nebylo, ostatně ani nyní tomu není jinak. Kromě hyperrealistické série Arma či arkádovějšího Flashpointu od Codemasters zde prakticky není FPSky, která by s realitou měla společného více než jen promakanou grafiku. Red Orchestra 2 s podtitulem Heroes of Stalingrad nás opět přivádí do temného období našich nedávných dějin - 2. světové války. Z názvu je i nejzarytějšímu pacifistovi jasné, o jakou bitvu ve hře půjde. Základním stavebním kamenem hratelnosti je sice multiplayer, nicméně vývojáři z Tripwire Interactive nabídli možnost si hru nejprve osahat v kampani pro jednoho hráče.
Vytípané obrázky k recenzi.
Když v roce 1996 vyšel Duke Nukem 3D, bylo mi dvanáct. V té době byly mé zkušenosti s žánrem 3D akcí (jak se tehdy říkalo) omezené pouze na staršího Dooma a Wolfensteina 3D. Na den, kdy jsem poprvé slyšel o Dukovi, nikdy nezapomenu. Vyprávění zážitků z hraní o několik let staršího kamaráda mi dodnes rezonuje v uších a bez sebemenších pochyb mohu prohlásit, že tak neuvěřitelný wow efekt jsem od té doby nezažil. Duke se ale stal slavným kromě svého drsného humoru také legendárním multiplayerem.
Brink měl být (r)evoluční hned v několika aspektech. Vůbec nejpropagovanější z nich byl plynulý pohyb po mapách s náznaky parkouru. Tomuto systému dali tvůrci chytrý název – S.M.A.R.T. a hráčům po celém světě bleskly vzpomínky na Faith z Mirror's Edge, jak se ladnými pohyby dostává na místa, kam se na první pohled dostat nedá. Představa to byla určitě lákavá, jenže tvůrci postupem času na tento systém tak nějak rezignovali a s každým nově vydaným videem bylo jasnější, že s parkourem bude mít hra společného jen velmi málo.
Krotitelé duchů z roku 1984 se zapsali do podvědomí filmových diváků povedenými efekty, různorodými hlavními hrdiny a svérázným humorem, který si tak trochu utahoval z duchařiny. O pár let později se na plátnech kin objevil druhý díl, který byl bohužel po všech stránkách výrazně horší. S herní adaptací v roce 2009 to dopadlo mnohem lépe a troufám si tvrdit, že Ghostbusters: The Videogame patří mezi vzácné kousky, které svým filmovým předlohám vůbec nedělají ostudu, ba naopak.
