If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Darkspore

Hack-and-slash RPG s potvůrkami ze Spore.

Od vydání netradiční budovatelské strategie Spore uplynulo již pár let. Kluci z Maxisu se od té doby naštěstí neflákali a přinášejí polopokračování pod názvem Darkspore. Nutno říci, že podobný název lehce mate. Přestože si Darkspore vypůjčuje některé prvky, přesto se jedná o odlišnou hru. A se Spore má společnou jen polovinu názvu a částečně editor.

Měl-li bych přesto, alespoň pro představu, Darkspore srovnat s jeho jmenovcem, vypadalo by to asi takto: Představte si Spore, použijte z něj pouze druhou část, okrášlete spoustou grafických vylepšení, přidejte trošičku různorodější souboje, vymazlete ovládání a skrouhněte schopnosti editoru. Takto přibližně vypadá Darkspore. Ale pojďme se na jednotlivé prvky podívat detailněji.

Darkspore tedy znatelně změnilo žánr. A místo simulátoru evoluce celých civilizací, nabízí hack-n-slash mlátičku s důrazem na kooperativní online spolupráci. Na první pohled se jedná o klon Diabla. Ake osobně mi hratelnost spíše připomínala Deathspank s více skilly v soubojích a různorodějšími nepřáteli. Ale ochuzené o vtipné dialogy, questy a souvislý herní svět.

Příběh ve hře sice najdete, ale plní pouze vedlejší roli. Sice se doslechnete o rase Crogenitorů, kteří si tak dlouho zahrávali s genetikou, až celou galaxii převálcovala horda zmutovaných oškliváků. Posledních pár přeživších Crogenitorů bylo hybernováno, zatímco počítače vymýšlely jak průšvih vyřešit. A po mnoha letech se jeden probouzí ze stáze, hráč se jej ujímá a vyráží vypráskat zmutované potvory pomocí armády nových zmutovaných potvor. Ač to zní jako vyhánění čerta ďáblem, tak využití lepších DNA technologií slibuje, že katastrofa by se již opakovat neměla.

I když může příběh znít zajímavě, ve hře je přítomen, jen aby se neřeklo. A i když se postupně o historii dozvídáte více téměř při každé návštěvě nové planety, tak cíle jednotlivých misí si stejně jedou po svém a od příběhu se nijak neodvíjí. Což může být výhoda pro některé hráče, protože bez znalosti angličtiny o nic zásadního nepřijdete.

Tento pocit posilňuje i vůbec celý postup kampaní, kdy na sebe jednotlivé mise příliš nenavazují. A pouze si v menu odemykáte očíslované mapy s rostoucí obtížností a silou nepřátel. Které navíc budete mnohdy procházet opakovaně několikrát dokola. Ať již z důvodu nalevelování do obtížnějších map. Nebo při online hře, když hostující hráč vybere některou z dřívějších map. Což se stává poměrně často. Dlouho před vydáním hry jsem kdysi četl o náhodně generovaných mapách. Pokud jste takovou informaci také zahlédli, tak na ni zapomeňte.

Celá hra vůbec hodně staví na "farmaření" a to nejen tlačením hráčů k opakování stejných map. V jádru je Darkspore hodně stereotypní. Vyboucháte hromadu nepřátel, nalootujete lepší výbavu, postoupíte na vyšší level, odemknete obtížnější mapy a tak pořád dokola. Potíž je, že jednotlivé mapy se hrají stále stejně. Mění se vlastně jen kulisy. Jak prostředí, hrdinů tak vašich schopností.

To samo o sobě neznamená zápor. Ve většině her hráč dělá vlastně stále totéž dokola. Snad ve všech FPS či třeba žánrově podobném Diablu. Ale v případě Darkspore mi to nestačilo a stereotypnost jsem pociťoval jako největší zápor. Hře prostě chybělo to těžko popsatelné "něco", co udělá i ze stereotypního Bulletstormu perfektní zábavu. Postrádal jsem motivaci hrát dále a samotné zpracování soubojů mi samo o sobě zábavné nepřišlo. Hra bohužel nic moc víc než jeden souboj za druhým nenabídla.

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

Tagged With
About the Author

Agarwel Idiriz

Contributor

Comments