Dragon Age 2 - dojmy z plné verze

Konzolová verze Dragon Age 2 se hraje takřka výhradně ve third-person pohledu a pauzování, taktizování, či udělování příkazů svým souputníkům jsem při hraní na PS3 skoro vůbec nepoužíval. Kolegové se starali sami, úspěšně používali své speciální schopnosti (spousta se vrátila z Origins) a jen mě párkrát naštvali, když utekli z boje, čehož jsem si při pohledu z třetí osoby neměl moc šanci všimnout. Takže taktikové nechť raději upřednostní PC verzi před konzolovou.

Také se mi Dragon Age 2 na PS3 zdálo lehčí, minimálně v porovnání s PC demoverzí, která na mě se stejně nastavenou obtížností – totiž střední – působila obtížněji a rozvážněji (třebaže Origins se mi zdály ještě náročnější, např. plošná kouzla teď na střední obtížnost už nikoho z vlastní party nezraní). Ale není se moc čemu divit, v tomto žánru je klávesnice + myš ovládacím kombem mnohem efektivnějším, než gamepad a dává tedy smysl, že se autoři snažili tento hendikep konzolistů trochu kompenzovat. Ono totiž probírat se za soubojů kruhovým menu, kdy jsem najednou v jeden moment musel užívat tlačítek L1, L2, X a k tomu páčky, nebylo moc pohodlné.

Ačkoliv lehčí, souboje v Dragon Age 2 působí výrazně akčnějším a dynamičtějším dojmem, jako kdyby někdo vzal Origins a dvojnásobně zrychlil tok času. Mágové sesílají jedno kouzlo za druhým, postavičky běhají jako Usain Bolt na koňské dávce Red Bullu, dobře mířeným fireballem lze usmažit klidně pět nepřátel najednou a svižná hudba vše trefně podbarvuje (rudě, samozřejmě). A to teď nemluvím o trpasličím vypravěčem Varrickem upravených pasážích, ale o normálním hraní, které vlastně vyplnilo všechen můj čas s hrou. Na žádné přikrášlené legendy, kromě té ze samotného začátku (a z dema), už nedošlo, takže kdo ví, možná to s tím rámcovým vyprávěním nakonec nebude tak žhavé a vylezou z toho jen kratší, osvěžující pasáže, po nichž byste mohli napustit krví celý bazén.

Cestování po thedasském kontinentu pak bude probíhat obdobně jako minule, tedy že svět, potažmo města, budou rozkouskována a vy si na mapě vždy vyberete, kam zajít. Třebaže mi osobně více sedí styl her s bezmezně otevřeným světem (Gothic, Oblivion) a nemám moc rád, když je požitek ze hry neustále zpomalován loadingy, musím aspoň uznat, že jednotlivé lokace byly v Dragon Age 2 rozsáhlější než minule. A hlavně – byly mnohem detailnější, bohatší a při pohledu do nepřístupné dálky, nyní vyplněné pohlednou krajinou, už nepůsobily tak izolovaně a trochu více jsem si připadal jako člověk v konzistentním, jednotném světě.

Nicméně náhodné potyčky při cestování po mapě, minimálně kvůli questům, zůstaly a opět to bylo trochu úsměvné – měl jsem tuhle najít ztraceného templáře, nikdo mi neřekl, kde ho hledat a tak jsem si šel zařizovat jiné věci a jen co jsem se chtěl přesunout na kopeček mimo město, „náhodou" jsem o něj na mapě zavadil.

O co jsem ale při testování plné verze zavadil především, byla velmi příjemná RPG hra, zasazená do bohatého a nevídaně propracovaného fantasy světa se slibnou příběhovou zápletkou. Odradilo-li vás demo svou jednotvárností a suchostí, přesto dejte plné verzi šanci. Nejede sice v úplně stejných kolejích jako Dragon Age: Origins a rozhodně při svém zrodu spolykala pár akčních a přímočarých steroidů. Ale já, třebaže přívrženec jedničky, jsem si těch pár hodin s Dragon Age 2 užil. Máte-li rádi Mass Effect, budete mít rádi i toto.