E3 dojmy z Rayman: Legends

Jeden z největších potlesků konference Ubi sklidil Rayman: Legends. Pokračování 2D skákačky Rayman: Origins z minulého roku, která přivedla hrdinu bez končetin po delší době k životu, bylo předváděno exkluzivně na Wii U. A těžko si představit, že na jiné konzoli bude stejně promakané (zatím bylo ukázáno jen na Wii U). Strávil jsem s Raymanem cirka dvacet minut, během nichž jsem se v podstatě nepřestal smát. Ubi se dokázali vyrovnat Nintendu v tom smyslu, že jsem často kroutil hlavou, co to na mě zase vývojáři vymysleli za ptákovinu a divil se, jak je zrovna tahle situace mohla napadnout.

Nejdříve jsem do ruky dostal Wii U ovladač a chlapík z Ubi se ujal klasického gamepadu. Rayman: Legends totiž podporuje multiplayer až pro pět hráčů a právě ten poslední se s dotykovým displejem ujímá role podpůrného charakteru - Murphyho. Jde o brouka, který přijímá pomocí blesků příkazy shůry, dalo by se říci od boha, sedícího u dotykového displeje. Když jsem záhy zjistil, že hraji v podstatě jen přicmrndávače, byl jsem zpočátku zklamaný. Vzpomněl jsem si na Super Mario Galaxy 2, kde mohl druhý hráč převzít kontrolu nad podobným charakterem, světluškou, a s její pomocí sbírat vesmírnou energii. Nuudaaa...

Rayman na dotyk

Jenže Rayman: Legends nutí člověka s dotykovým ovladačem se aktivně zapojovat do vřavy a věřte, že se rozhodně nebudete nudit, právě naopak! Murphyho práce začíná u vypouštění džina z láhve. V praxi to znamená, že ze žlutých lahviček dělá fialové, které jsou po sebrání Raymanem za dvojnásobek bodů. Ale to je jen začátek, protože další aktivity už jsou nápaditější.

Murphy může Raymanovi například pomoci s nepřáteli. Některé přímo sám likviduje, třeba sopkou vyvrhnutou lávu. Jiné dokáže omráčit a udržet na místě, aby z nich mohl Rayman vytlouct duši. Murphy musí Raymanovi dále pomáhat přímo s pohybem v herním světě, a to je nejzábavnější část hratelnosti s dotykovým ovladačem.

of

Caption

Attribution

Začal jsem tím, že jsem musel vytáhnout modrou zeleninu ze země, aby po ní Rayman mohl vyskákat. Hlouběji v úrovni jsem přeřezával lana u zavěšených klád, nejen proto, aby měl můj kolega po čem hopkat, ale ulehčoval jsem mu i práci s nepřáteli, které jsem pod nimi uvěznil.

Domluva je to hlavní

V první z tajných místností bylo mým úkolem na sebe přilepit co nejvíce ze tří stovek červených chlupatých potvůrek a přenést je k Raymanovi. Nikdy se nám to nepovedlo, za což mě můj partner z Ubi pořádně vyplísnil. Druhá tajná místnost byla zajímavější a v jejím zdolávání jsme byli úspěšnější. Rayman přiběhl k velkému kolu vyplňujícímu celou obrazovku, v jehož centru byl ventil a uvězněný Globox. Rayman sice pár plošinek uvnitř kola přeskákal, ale pak jsem musel chytit kolo a fyzickým nakláněním WiiU ovladače celu scénu přetáčet. Pro kolegu to nebylo nic jednoduchého, protože nikdy nevěděl, jakým směrem v následující chvíli otočím a nepošlu ho do smrtelných bodáků.

V následující části úrovně jsem pak likvidoval draky, kteří znepříjemňovali Raymanovi skákání z plošinky na plošinku a nakonec ho pomocí praku vystřelil jako ptáka z Angry Birds přes dlouhou propast. Došlo i na rytmickou skákačku alá Bit Trip Runner. Rayman musel do beatu skákat přes propasti a já se mu snažil aktivovat jakési totemy pro dvojnásobný počet bodů. A byla to jízda, řeknu vám!

Stále ten samý ušoplavec

V kůži samotného Raymana a při ovládání na GamePadu Pro jsou Legends už mnohem tradičnější. Prostě skáčete, kopete a točíte vrtulí jako dříve. Jen se u toho musíte velmi aktivně domlouvat na postupu vpřed s druhým hráčem - pokud vás hraje víc. Například jsem posléze jako Rayman stál u plošinek, z nichž některé byly záludnými pastmi. Nicméně kolega ovládající Murphyho viděl skryté symboly na svém displeji a označoval mi cestu. Na jeho uvážení bylo, zda mi pomůže, nebo mě bude zlomyslně ukazovat ty špatné. Sice jsme se v tom případě nedostali daleko, ale mohli jsme se před telkou pošťuchovat a měli další důvod se smát. Spolupráce mezi oběma hráči je klíčová pro úspěch a jsem rád, že funguje tak dobře. Trochu mi podobný koncept připomíná kooperativní deskové hry, u nichž plyne konverzace a u svých kamarádů nemusíte být ten podivín, co sedí hodiny mlčky před telkou.

Předpokládám, že by na základě toho mohlo Ubi přijít s pár kompetitivními módy, čuchám i nějaké minihry. Asynchronní singleplayer je přesně to, co od Wii U chceme a jsem rád, že i jiné společnosti než Nintendo se rozhodly jít tímto směrem. Doufám, že se z používání tabletu jako jiného okna do virtuálního světa Wii U her nestane stejný rušivý element, jako z kvrdlání s první verzí nepřesných WiiMote ovladačů.

Nebude to v pětici chaos?

Přestože jsem z Rayman: Legends podobně nadšený, jako jsem byl minulý rok z Origins, Ubi se nevyvarovali chyb. Tou hlavní je, že na ovladači nevíte, který objekt je interaktivní a který je jen součástí pozadí. Hodně často jsem matlal po obrazovce ve snaze zjistit, jestli můžu třeba tamten list kytky chytit. I když to vypadalo, že ano, hra na mé dotyky vůbec nereagovala. Chtělo by mít možnost aktivní předměty zvýraznit, třeba tlustě nebo barevně obtáhnout. Druhá věc je ten multiplayer až v pěti lidech. Osobně mám pocit, že bude hodně těžké se orientovat ve změti šíleného zmatku, který na obrazovce panuje už ve dvou hráčích. Pomohl by splitscreen? Hraní přes internet určitě, ale pak si nedovedu představit asynchronní gameplay. Vrtá mi hlavou, jak tolik nápadů, které půjdou využít jen na Wii U nakonec půjde zakomponovat na ostatní platformy.

Dojmy z dvacetiminutového E3 hraní ale zakončím pozitivně, protože grafika je oproti dřívějšku ještě krásnější. Ani ne tak kvalitou - líbí se mi, že se Rayman odehrává v prostředích, které jsou nám alespoň trochu blízké. Každý svět je inspirován jiným pohádkovým světem a člověk se může chytit něčeho známého. Např. jsem pochytil pozadí jakoby vystřižené z pozdějších her Prince of Persia. Jen je škoda, že Rayman: Legends ještě nemá datum vydání. Moc bych si přál, aby vyšel už při startu Wii U, i když by si konkuroval s New Super Mario Bros. Wii U. Jeho hraní mě teprve čeká, takže verdikt, která z dvou podobných skákaček vypadá nadějněji, rozhodnu až poté.