Joe Danger
Mám chuť žít jako kaskadér.
Nová PS3 hra Joe Danger má stejný koncept jako stařičká Elasto Mania nebo novější Trials HD. Na zodpovědnost dostanete nebojácného kaskadéra Joa, se kterým musíte na motorce zdolat krkolomné překážky na 2D trati viděné z boku.
Jízdní model je arkáda jak řemen. I ve vzduchu můžete klidně brzdit, zrychlovat a roztáčet saltíčka, za odvážné kousky a jízdu na zadním kole dostanete k dipozici turbo, které lze následně kdykoliv aktivovat a dostat se do jinak nepřístupných míst. Celkově triků bohužel není mnoho, ale ovládání je díky tomu intuitivní a lze se bez problémů soustředit na sbírání bonusových hvězdiček a co nejrychlejší jízdu.
Hra na první pohled silně připomíná LittleBigPlanet. Jednak atmosférou a stylem grafiky. Ale hlavně protože jednotlivé tratě nejsou čistě dvourozměrné, ale skládají se ze tří ploch přes sebe, mezi kterými lze přejíždět dopředu a dozadu. I když pouze na vyznačených předdefinovaných místech. Tři stupně hloubky jsou tedy spíše pro efekt.
Vaše schopnosti prověří několik desítek úrovní se vzrůstající obtížností. K dokončení daného levelu stačí vždy pouze proskákat k cílové čáře. Ale pro postup do dalších částí hry se musíte snažit mnohem více.
Na každé kaskadérské dráze dostanete několik vedlejších úkolů. Může jít o vysbírání všech bonusových hvězdiček a jiných předmětů, překonání přísného časového limitu, zakončení všech skoků na vyznačených terčích, provedení co nejvíce nebezpečných triků apod. Za každý splněný vedlejší úkol získáte medaili a za nasbírané medaile odemykáte nové úrovně.
Nutno uznat, že při odemykání nových levelů je hra nechutně přísná. Rozhodně nenabízí pohodovou volnost jako třeba Super Mario Galaxy nebo Scribblenauts, kde se úrovně odemykají rychleji, než je stíháte plnit a vždy můžete některé přeskočit. V Joe Danger jsem se setkal s přesně opačným přístupem. Kdykoliv jsem potřeboval odemknout nový level, několik medailí mi scházelo. A musel jsem se vrátit do starších levelů a zkusit vysbírat opomenuté medaile.
Z důvodu, že jste nuceni stále opakovat některé staré úrovně, hra vydrží na dlouhé hodiny. Ale zároveň se snadno stane stereotypní a může začít brzy nudit. Zejména, protože jednotlivé úrovně nejsou příliš rozmanité. A vidina dalších podobných úrovní není úplně nejsilnější motivací k neustálému opakování stejné lokace při pokusech o získání těžších medailí. Opakovat většinu levelů navíc musíte ať jste sebezručnější. Protože některé vedlejší úkoly se vzájemně vylučují díky občasným rozdvojkám na trati.
Joe Danger tedy patří do skupiny těžších her, které nedávají nic zadarmo. Každý postup si musíte zasloužit tvrdým tréningem a trpělivostí. Casual hráči, kteří se chtějí jen pasivně bavit u roztomilé hříčky, mohou snadno vypěnit a přijít o nervy.
Bonusem pro zpestření možností je přidaný editor vlastních tratí, pomocí kterého můžete sdílet výtvory s přáteli. Ovládání editoru je snadné, ale možnosti silně omezené. Můžete na trať naházet libovolné překážky a změnit velikost či natočení. Ale vymodelovat vlastní pozadí nebo nastavit zcela primitivní skriptíky již nelze. Prostoru pro originalitu tu tedy moc není a výtvory se příliš neliší od originálních levelů. S nekonečnou zábavností, jako v případě LittleBigPlanet, tu počítat nelze.
VERDIKT: Kvalitně a téměř bezchybně zpracovaná, ale ne příliš originální variace na Elasto Manii. Celkově jsem se při hraní bavil a na zkrácení několika letních večerů bych ji doporučil. I když přiznávám, že po dohrání nemám důvod ani chuť se ke hře vracet a nejedná se o hru s dlouhou trvanlivostí. A to ani navzdory přítomnosti editoru. Navíc vyšší nekompromisní obtížnost může dnes více lidí odradit než přilákat.