Killing Floor

Penízky se vám připočítávají za každého zabitého protivníka. Je zajímavé, že cena nábojů je vcelku vysoká a množství střeliva naopak malé. Nestane se, že byste celou vlnu přežili s jedinou zbraní, protože vám v ní prostě dojde střelivo. To sice lze nalézt rozházené i po úrovni, ale není dobré na to spoléhat. Spolu s vámi se na bojišti pohybuje dalších pět lidí a ty mají stejné problémy s náboji jako vy. Stejně tak lze občas najít i nějakou tu zbraň, většinou, když někdo z kolegů zemře. Patálie začne v momentě, kdy vlnu nepřežijete vy. Sice se objevíte na startu té další, ale jen s minimem peněz a bez všech zbraní. Naštěstí vám mohou ostatní hráči peníze i věnovat.

A co se děje při jednotlivých vlnách? Z mnoha předem známých míst se začnou rojit roztodivné příšerky. Jak už jsem napsal, v prvních vlnách to jsou spíše bezzubí tajtrlíci, ale jak se probojováváte dál, čelíte směsici těch lehčích s těmi mnohem ostřejšími. Nebudu popisovat všechny potvory, protože jich je osm, plus finální boss, ale dám tři příklady. Velmi nepříjemná je Siren, která neútočí fyzicky, ale vlastním hlasem. Když jste v její blízkosti a necháte jí zařvat více než dvakrát, znamená to téměř jistou smrt. Stalker je neviditelná potvora, která se zhmotní až těsně před vámi. Naštěstí není příliš odolná a stačí ji jedna rána z brokovnice. Posledního představím Bloat, který s mačetou v ruce pochoduje proti vám. Jeho největší síla jsou ovšem toxické zvratky, které vám nejen ubírají zdraví, ale značně znečišťují výhled. A to jsem jmenoval jen ty méně tuhé kousky.

Podstatný rozdíl oproti Left 4 Dead je v jejich rychlosti nepřátel. Hra má volnější tempo, ale příšery jsou odolnější. Atmosféra je blíže starým hororům, kdy hlavní hrdina byl schopen zombie utéci, ale ty se rojili ze všech stran, takže mu nakonec nezbylo nic jiného, než se jim postavit. Ostatně když na bojišti zbývá jeden dva přeživší, většinou se obrázek hry mění na zběsilou honičku, kdy lidé utíkají před zástupem nemrtvých a snaží se nedostat do rohu nebo mezi dvě skupiny.

Zbraně už jsem tak trochu nastínil. Vždy máte po ruce nůž, dokoupit si pak můžete mačetu nebo sekeru, pro těžší ruční práci potom motorovou pilu. Pistolky zahrnují malý revolver (výchozí zbraň), jeho dvojitou variantu, ruční kanón (obdoba desert eagle) a opět možnost nést tyto zbraně dvě. Těžší kalibry obsahují brokovnici a její sestřičku vylepšenou o větší zásobník a rychlejší manipulaci, automatickou pušku, plamenomet, raketomet a kuš. Pro úplnost zmíním granáty, které se mi ale zdají dosti poddimenzované.

Killing Floor se hraje překvapivě dobře. Po prvních nesmělých krůčcích mě hra naprosto pohltila a to zejména vylepšováním vlastností. To je oproti Left 4 Dead velká výhoda, která vás nutí hrát dál a dál, i když už všechny mapy znáte nazpaměť. Mnohem lépe je vybalancovaná i obtížnost. První tři stupně v Left4Dead jsem zvládl na poprvé, jen s poslední obtížností mám problém. Naopak zde jsem zatím na normální obtížnost dokončil dvě ze šesti oficiálních map na obtížnost normal. Což ovšem díky vývoji postav není taková tragédie a i za ne úplně povedenou hru jste odměněni vylepšením statistik.

Samozřejmě je velmi akcentovaná kooperace. Jako samostatný jedinec nemáte vůbec žádnou šanci, párkrát jsem to zkusil a první vlnu ještě přežijete, ale při těch dalších už frekvence střelby a přebíjení nestačí na počty nabíhajících potvor. Navíc na každou z nich platí trochu odlišná taktika, některé se vám nesmí dostat k tělu vůbec, jiné naopak ano. Ale ani semknutý tým občas nepřežije, protože je nutná jistá dávka zkušenosti a znalosti slabých a silných stránek nepřátel.

A to jsem se ještě nezmínil o jedné důležité vlastnosti, kterou je barikádování dveří. Tak jako v Left 4 Dead lze zavírat dveře, nicméně zombie je v mžiku opět otevřou. Ovšem když je zavaříte (přístroj, kterým to provádíte nejvíce ze všeho připomíná právě malou pájku), zombie se přes ně nedostanou tak lehce. Navíc lze dveře upevňovat do nekonečna a zabezpečovat je může i více hráčů. Často je využívána taktika odříznutí jednoho směru právě dveřmi a obrany toho druhého. I když ani to není úplně spásné, protože před velmi tuhými nepřáteli je nutné utíkat.

Z technického hlediska jde o spíše podprůměrný titul, přeci jen Unreal Engine z roku 2004 už má něco za sebou. Dá se na to koukat, ale žádnou nádheru nečekejte. V tomto směru Left 4 Dead, dle mého názoru, jasně vítězí, stejně tak jako v hudebním doprovodu. I když nemohu říci, že by mi v Killing Floor skladby nějak vadily, jen nejsou tak výrazné. Zvukové efekty se naproti tomu povedly a přítelkyně měla zase jednou veselé sny. Ještě bych chtěl autory pochválit za velmi rychlé řešení problémů. Od vydání už dvakrát záplatovali a v podobě, v jaké se hra nachází už s ní nemám vůbec žádný problém. Hlavně, že zmizely různé kličky, které dovolovaly se dostat na pro zombie nedostupná místa.