RECENZE Legend of Grimrock 2

Když jsem se před dvěma roky ve verdiktu recenze prvního Legend of Grimrock vyznal, že jen trnu v očekávání budoucích plodů práce finského týmu Almost Human, myslel jsem to vážně. On to byl velmi unikátní návrat ke kořenům a trochu toho nekritického nadšení nejen ze strany mé, ale i obecně herní veřejnosti si bezesporu zasloužil. Nemluvě o faktu, že nějaký ten pátek dominoval žebříčkům prodejnosti. Není se co divit, že Almost Human chopili šanci za pačesy a jali se hnedle kutit pokračování, které by mělo na úspěch navázat.

Po spuštění zítra vycházející dvojky okamžitě upoutá kvalitní prezentace, umocněná testosteronem nabitým soundtrackem a završená efektním renderovaným intrem. Je radost se takto nabuzen ponořit do tvorby čtveřice dobrodruhů. Hra sice nabízí i předpřipravenou družinu, ale kdo by se hned zkraje ochudil o to nejlepší? Ač se sada připravených ras odminule v podstatě nezměnila (povinný člověk, minotaur, hmyzák, ještěrka, krysa), značného rozšíření se dostalo nabídce povolání. Tatam je diablovsky naivní rozdělení světa na bojovníky, mágy a zloděje.

Tvorbu party jsem zahájil nudným, leč bezpečným minotauřím barbarem. Volba dále padla na křehčího bojového mága, protože mě začínal polévat stud z toho, že jsem nesebral dost odvahy pro přibrání vesničana, kterého autoři hrdě popisují jako přirozené spojení dýchavičnosti a faktické impotence. Povinný metač kouzel byl nakonec doplněn alchymistou. Právě ten byl pro mě příjemným překvapením. Alchymisty v RPG hrách z duše nenávidím, protože mě nehorázně štve micromanagement spojený se sbíráním přísad, jejich přerozdělováním v inventáři a následným vařením lektvarů. V Legend of Grimrock 2 je tato postava... snesitelná, z jedné strany díky schopnosti zacházet se střelnými zbraněmi, ze strany druhé přirozenou schopností svévolně si rozmnožovat bylinky v inventáři (z velké části odpadá houbaření).

of

Caption

Attribution

Co mě kupodivu iritovalo, že i přes rozhodně pokročilejší nápovědu než v jedničce jsou autoři skoupí na informování o tom nejpodstatnějším. I proto jsem skončil s mágem specializujícím se na ohnivou a vodní magii, přestože i hloupá ohnivá koule vyžaduje umění v ohnivé a vzdušné. I proto jsem skončil s bojovým mágem specializujícím se na zemní magii, přestože ta je mu sama o sobě v kontaktním boji celkem k ničemu.

Vývoj postav je tak provázen řadou zbytečných a nevratných skoků důvěry. Ne. Je to sice hardcore, ale prostě mě nebaví dělat neinformovaná rozhodnutí a věřit, že to dopadne pokud možno tak, jak jsem chtěl a zamýšlel. Není přece až takový problém hráče trochu lépe nasměrovat. Snad bude napraveno alespoň v manuálu (?), který v době psaní recenze před vydáním k dispozici ještě nebyl.

Jak už bylo mnohokrát předesláno, dvojka prošla přerodem z interiérových kobek do vzdušnějšího prostředí na povrchu ostrovního vězení. I když mi venkovní prostředí není v dungeonech tolik sympatické jako zatuchlé podzemí, ono je to vlastně tak docela jedno. S trochou představivosti jde pořád jen o tu samou čtverečkovanou mapu, která je osázena monstry, vybavením a dalšími monstry. No dobrá, možná těch přepínačů, skrytých tlačítek a tajných chodeb je všude tak nějak míň, protože do stěny lesní flóry se nedají dost dobře narvat. Ale dejme tomu.

Navzdory tomu Legend of Grimrock 2 působí rozvláčněji než jednička. Co za to může? Tím největším problémem je v mých očích určitá megalomanie autorů, kterou rozbíjejí to překrásné, jednoduché poselství, kterého jsme byli svědky před dvěma roky. Po vytočení se z úvodní půlhodinovky na pláži jste vrženi do nelineárního bludiště lesů a bažin, zdánlivě nemajícího konce. Jakoby Almost Human v opojném vytržení, že tentokrát udělají všechno větší, lepší a výpravnější... jakoby někde po cestě mezi tím vším zapomněli, co vlastně chtějí sdělit. A já, jako hráč, jsem se sem tam přistihl, že mi to sdělení hrozně moc chybí a že mám chuť hru vypnout při pomyšlení na to, že jsem šel a šel a šel a teď se budu muset postupně vracet a plnit všechno to, co jsem cestou vynechal.

of

Caption

Attribution

Pocitové rozfrcanosti nepomáhá ani to, že vše je zahaleno do triviálního příběhu (tajuplný pán ostrova hází klacky pod nohy čtyř ztroskotanců) a ještě blbějšího hlavního questu o nalezení čtyř svatyň čtyř elementů, na které je třeba naházet přesně po čtveřici nalezených drahokamů. Hra si přitom klade nároky na stoprocentní úspěšnost. Největší zkoušku hráčovy vůle vůbec pokračovat dál přináší chvíle, kdy nalezne třináct takových drahokamů a zbylé dva mohou být kdekoliv mezi tím marastem stovek dílků, táhnoucích se od začátku hry. A často velmi kryptických jednovětných nápověd, kdy autoři spoléhají na schopnost dedukce a domýšlení si.

Na mé rozpačitosti se nejspíše svou měrou projevily i drastické výkonnostní problémy. Grafika je efektní, některé venkovní lokace a rozbořeniny působí majestátně, potvory jako živé a dobře animované. Každopádně asi je s enginem něco špatně, když zapálení jedné potvory fireballem dokáže srazit framerate o desítky snímků za vteřinu, klidně až na takových šest až osm. Kupodivu těmito problémy trpí jen lokace venkovní. V podzemí si hra drží pohodové číslo padesáti snímků, ať už kolem hoří mumie jedna nebo deset. Stejně tak skoro minutové nahrávací časy jsou směšné. Co je probůh potřeba desítky vteřin načítat u čtverečkovaného dungeonu? Je možné, že řadu technických problémů se ještě podaří zoptimalizovat, i kdyby pomocí dodatečných záplat, ale i tak v tomhle ohledu hra nevystupuje příliš sebevědomě.

Ač to teď tak vyznívá, určitě nechci říct, že je Legend of Grimrock 2 špatným dungeonem. Skoro až naopak. Jde tu o dungeon jako řemen. Ten je jen prostě zakrytý spoustou zbytečného balastu navíc. Většina z toho, co bylo dobré na jedničce, je ve dvojce zachováno. Prostředí je prošpikováno puzzly s vyskakujícími bodci, nášlapnými plošinami, posouváním kamenných kvádrů atd. Pozorní hráči jsou odměňováni mnoha skrytými místy. Udělá mi radost, když se potopím do řeky a v ní najdu klíč k opodál stojící truhle s moc pěknou zbrojí. Nemusel jsem, ale našel.

Kouzlo starých dungeonů vězí v takových maličkostech a ne otevřeném světě a oči vyrážející prezentaci. Pokusy o ni nakonec stejně vyznívají spíše komicky, když jsou vymazlené naskriptované situace (jezdec na drakovi vzlétající po příchodu do lokace) konfrontovány s vyprávěním příběhu pomocí všude možně nalézaných vzkazů nebo lacinými zkratkami ve zpodobnění stereotypů prostředí (hřbitov = šedý les se šedou mlhou, bažina = brčálový les s brčálovou mlhou).

Staromilci často vyčítané souboje v reálném čase jsou podle mě naopak naprosto super a přesně takové, jaké mají být. Je naprostá hloupost, že tím trpí obtížnost hry a opravdu nehrozí, že by měla parta na prvním levelu šanci upižlat s dostatkem trpělivosti draka. I na normální obtížnost jde občas o pořádný záhul, kdy se člověk musí ohánět a myslet pár kroků dopředu, aby nebyl gigantickou žábou nebo jinou havětí zahnán do slepé uličky.

Souboje s bossy v omezené aréně jsou potom klavírním koncertem, kdy levá ruka zběsila pátrá po mezírkách mezi okolními monstry a pravá jí sekunduje léčivými lektvary, zbraněmi a malováním run pro kouzla. A pokud by to náhodou někomu nestačilo, je tu kromě volby vyšší obtížnosti i několik lahůdkových bonusů jako možnost ukládání pouze u speciálních léčivých monolitů nebo jejich využití pouze jednou. Obtížnost je potom vyloženě sebemrskačská a Legend of Grimrock 2 se posouvá kamsi do sféry roguelike titulů.

Legend of Grimrock 2 pro PC vyjde digitální distribucí zítra 15. října za 600 Kč.

koupit na Steamu.

Navíc je naděje, že si hru vezme do merku komunita a začne být více využíván integrovaný editor. Když pominu psaní skriptů, jeho WYSIWYG použití je naprosto triviální a výtvory je možné přímo nahrávat na Steam Workshop, takže záplavě nových dungeonů nestojí v cestě prakticky nic. Jistě nemusím dodávat, jak velký potenciál v tomto ohledu druhé pokračování s venkovním prostředím má. Takový amatérský pokus o Lands of Lore? Možností nepočítaně...