If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

EXKLUZIVNÍ DOJMY ze čtyř hodin s Mafia 3

Nadšení jasně převažuje.

Po prvním traileru mi připadala gangsterská squadra z Mafia 3 jako sbírka nudných individuí, která hlavně musí plnit pravidla genderovosti, multikulturnosti a kdoví čeho ještě. Ovšem po čtyřech prvních hodinách strávených v New Bordeaux říkám, že tahle partička bude mít, co říct. A nejvýraznější personou je Lincoln, hlavní postava a velký sympaťák. Jeho příběh je sice zdánlivé klišé vojáka z Vietnamu, ale tomuto tématu se nevěnuje přespříliš pozornosti. I díky své traumatické zkušenosti je Lincoln velmi syrová osobnost, které věříte, že je schopna zabít kohokoliv bez mrknutí oka, což mi na Vita v minulém díle až tak nesedělo.

Co naopak rezonuje silně, je téma rasismu. Je zajímavé, jak se autorům povedlo předvést, čím si asi tak černoši museli před několika desítkami let na jihu USA procházet. Jeden příklad za všechny. Hned v první misi přijedete s penězi určenými na spálení do americké obdoby národní banky a jakmile vrátný uvidí Lincolna sedět na sedadle spolujezdce, se zeptá, co tady dělá ten negr. K Lincolnovi nikdy nemluví přímo, vždy o něm hovoří ve třetí osobě a mluví jen k Lincolnovu bílému kolegovi. Přes něj mu vzkazuje, že on má přece nést balíky peněz, protože to je to, co negři umí. Poměrně zajímavá exkurze rasismu v USA šedesátých let.

Základní obrysy příběhu už znáte z dřívějška a nikam dál jsem se nedostal. Pochopitelně jsem zjistil mnohé detaily a musím uznat, že způsob vyprávění si s ničím nezadá s předchozími díly. Ovšem i díky NDA nemohu být příliš konkrétní. Nejvíce mě potěšily skvěle napsané dialogy a parádně nadabované charaktery. Autoři pokračuji v nastoleném trendu velmi sprosté mluvy, kde „Fuck" je to nejběžnější slovo. K báječnému dojmu z příběhu přispívají velmi detailní tváře, z nichž dojem mírně kazí jen trochu skleněné oči.

Jako bonus jsem si v testované verzi zapnul české titulky, které jsou teď, pár týdnů před vydáním, už zřejmě kompletní. Překlad byl v úvodních hodinách téměř bez chyb, i když tu a tam vyskočila hláška jak z Google Translate. Pravdou ovšem je, že díky skvělému dabingu jsem často zapomínal titulky číst. Poslední, co mohu k příběhu po prvních pár hodinách napsat je, že poměrně často se dočkáte narážek na druhý díl a to pamětníky potěší.

Zajímavé bylo, jak rychle jsem se dokázal zorientovat, jak rychle jsem pochopil ovládání, jak rychle jsem si připadal v New Bordeaux jako doma. Až mě to samotného překvapilo. Podobně jako v dvojce je první akt koláž vzpomínek na příjezd z války domů a loupežné operace, která rozdá karty pro celý zbytek příběhu třetího dílu. Tedy krádeži balíku peněz, po které Sal Marcano a jeho kumpáni vystřílí první Lincolnův gang.

Hned od začátku animaci jsem se jal testovat mnohými propíraný a proklínaný model řízení vozidel, jejich fyziku i odolnost. Za prvé: za čtyři hodiny jsem neviděl při volné jízdě vybouchnout jediné auto. Přitom jsem se snažil v plné rychlosti bourat do ostatních vozů a to i ve velkých náklaďácích. Mnohokrát mi pomáhali moji soukmenovci zahnat policii nebo konkurenční gang střelbou ze zbraní a přesto žádný vůz ani jednou neexplodoval.

Ovládání aut není realistické, ale neříkejte mi, že by ho v open world hře někdo chtěl. Na druhou stranu jsou mezi jednotlivými modely vozů obrovské rozdíly v ovládání. A to nejen mezi náklaďákem a osobákem, ale i mezi jednotlivými značkami. Například velké americké bouráky, jaké znáte z fotek z Kuby, jsou pekelně pomalé a po silnici doslova plavou. Lincolnova černá kára sice vypadá impozantně a jezdí rychle, ale její ovládání je úplně stejně rozhárané. Stačí ovšem vyskočit z plečky a ukrást si rozbitím okýnka cokoliv rychlejšího a auto je k silnici najednou jako přikované.

S kradením aut a ostatní kriminální činností se ovšem pojí má první výtka. Ačkoliv jsem hrál na druhou ze tří obtížností, většina mých zločinů, při nichž mě zmerčili civilisté, zůstala naprosto bez odezvy. Nejenže velmi klidní občané New Bordeaux nezavolali policii, oni ani nekomentovali, když jsem někomu přímo před jejich očima podřízl krk. Stejně tak bezohledná jízda s velkou řadou bouraček většinou nevyvolávala žádné pohoršení. Jen si říkám, jestli to nebylo spíše tím, že jsem většinu času trávil v prvním aktu, který byl co se hratelnosti týče velmi sešněrovaný. Plynutí příběhu v kulisách New Bordeaux se ale po dokončení prvního dvouhodinového aktu rychle změnilo a otevřený svět se začal plnit nepovinnými úkoly.

Jakékoliv vedlejší nepříběhové mise ovšem působí děsně genericky. Při ježdění z jednoho úkrytu kurev a pasáků do druhého a likvidování jejich řídících pracovníků působí, jako byste jej vystřihli z jakékoliv jiné open world hry. Navíc vám tyhle mise zadávají už ne tak skvěle vymodelované postavy a já měl spíše pocit, že na mě mluví vosková figurína a ne člověk. Až jsem místy zapomínal, že hraji novou Mafii a ne Saints Row, Watch Dogs nebo GTA 5. Co jsem viděl, byla všechna tato zadání příšerně nudná, žádný originální nápad. Ale stále je potřeba chápat, že jsem hrál velmi malou část celé hry.

Když už ale dojde na akci samotnou, jen těžko ji mohu něco vytknout. Všechny domy, bordely nebo restaurace mají několik vchodů. A i když si vyberete ten hlavní, dá se mise projít v podstatě stealth. Stráže kecající jeden s druhým se dají od sebe odlákat zapískáním. Je to sice efektivní, ale nepříliš efektní, protože nikdy se za písknutím nevydal více než jeden člověk, což působí divně. Je ovšem zábava hledat všemožné vedlejší vchody, dá se vyskákat po popelnicích a do domu se dostat třeba otevřeným balkónem bez jediného výstřelu. Stejně jako jsem bez jediné rány zabil prvního kápa v oblasti kterou později ovládá haitská čarodějnice Cassandra.

Ani když vás tichý postup nebaví, není čeho bát. Přestřelky jsou správně akční, musíte se přesouvat z jednoho úkrytu do druhého, protože nepřátelé vás neustále obíhají a vrhají na vás zápalné lahve. Navíc jsem nikdy neměl příliš mnoho nábojů a musel jsem tedy často střídat zbraně. To se postupně asi změní, protože jedno z vylepšeních od jednoho ze tří vašich partnerů vám umožňuje zbraně vylepšovat. Ale díky nedostatku munice jsem musel měnit i taktiku. Automatickou zbraní se dají slušně kosit protivníci i na dálku, kdežto brokovnice je přesným opakem.

Stejně často jako palné zbraně jsem využíval Lincolnovy ruce a jeho chvaty, které se naučil při službě ve speciálních jednotkách americké armády. Zvláště, když získá nůž, nemá cenu na blízko vůbec plýtvat náboje a je zábavnější se skrčit, doplížit se za oběť a propíchnout jí hrdlo. Velmi mě potěšila možnost odnášet mrtvá těla a skrývat je na místa, kam se zřejmě nevydají stráže. Je sice škoda, že je nemůžete schovat třeba do skříně nebo spálit v kotli, ale i tak jde o vlastnost, po níž většina z nás toužila. Podobně jako je obhroublá mluva, je stejně naturalisticky provedené i veškeré násilí. Mafia 3 rozhodně není pro ořezávátka.

Ačkoliv Mafia 3 běžela v Londýnské hospodě i na PC, já jsem testoval verzi pro PS4. Díky tomu jsem si neužil tak detailní grafiku a bylo vidět, že se PS4 docela zadýchává. Párkrát spadl framerate nebezpečně nízko, občas nepříjemně doskakovaly velké objekty, jindy ne úplně dobře zafungovala fyzika. Na druhou stranu nasvětlení scény v různých fázích dne a při různém počasí vypadalo fenomenálně. Celkově bych řekl, že i díky použitému vizuálnímu stylu nevypadá grafika tak úžasně jako třeba v GTA V, ale tím nechci říci, že jde o tragédii. Spíše tam, kde se přidalo na modelech postav se muselo logicky ubrat na detailnosti prostředí. Hodně zabolelo pomalé nahrávání poslední pozice po Lincolnově smrti, které sice nebylo neúnosné, ale bylo otravné.

Slibně funguje fyzika. Pobavilo mě, když jsem narazil staré černošce autem v malé rychlosti do zadku. Chytla se za něj a něco nesrozumitelného klela. Jindy jsem najel babce do boků a ona se zkroutila úplně jinak. Pěkné jsou i likvidace protivníků rukama, které se lišší dle použité zbraně, ale i směru, kterými je vedete. A ovlivňuje je i to, zda se nešťastník nachází vedle auta nebo stojí na molu a kouká na vodu. Fenomenální je soundtrack, skvělé licencované skladby si nezadají s playlisty z rádií v GTA a dokonce bych řekl, že díky stylizaci města do New Orleans šedesátých let se autentická hudba ke hře hodí ještě o fous lépe.

O Mafia 3 bych mohl psát ještě pár odstavců a vesměs by to byly pozitivní zprávy. A to je po zklamání z prvních prezentací skvělé. Na druhou stranu lidem, kteří vyrostli na Mafia 1, se nové mainstreamové pojetí asi líbit nebude. Nicméně to nejdůležitější, příběh a jeho prezentace, je stále základním stavebním kamenem Mafia 3 a já osobně se na ní i přes pár drobných chybek těším. A co vy?

Tento článek vznikl na základě jednodenní novinářské cesty do Londýna (reportáž), letenku hradil výrobce hry.

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

About the Author

Pavel Oreški avatar

Pavel Oreški

Redaktor

Čas s hrami už počítám na dekády, neodmítám žádný žánr, zajímá mě hratelnost a originalita.

Comments

More Recenze

Latest Articles