If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Mafia II

Hráli jsme ji!

Těžko začít jinak, než veselým, nadšeným a zcela upřímným: KONEČNĚ! Konečně zvedli vývojáři z brněnského 2K Czech oponu. Konečně nechali své roky kutěné mafiánské dítko osahat pazoury několika vyvolených. Konečně nám dali možnost ochutnat z poháru nejočekávanějšího titulu. Konečně jsme si zahráli Mafii II. Konkrétněji si o střežené akci, na níž se z Čech dostali pouze dva novináři, můžete přečíst v doprovodném článku - tady se rovnou vrhneme na dojmy z hraní, máme totiž poznatků habaděj!

Píše se únor 1945 a nejkrvavější válka v dějinách lidstva se chýlí ke konci. Vito, hlavní protagonista Mafia II a zároveň voják na straně Spojenců a rodák ze sicilské rodiny, se ovšem domů do Empire Bay vrací již teď, poněvadž ho Němci poškádlili kulkou a on dostal dovolenku. Ještě než se na domácím vlakovém nádraží vůbec stihne rozkoukat, nadšeně ho přivítá hulákající kamarád Joe a děj se posune k Vitovi domů. Nejprve dojemná scéna, kde se objímá a vítá s matičkou, chvilku na to ale už žlučí hýbající scéna, kde na matku dotírá banda chuligánů, kterým se její manžel před smrtí zadlužil. Jinými slovy, ideální start do gangsterské hry! Hned je tu nějaká motivace k rozbití několika nosů. V rámci nastínění celého kontextu ještě doplním, že Joe nakonec Vita z války vyseká a střílení nácků je tudíž konec.

Jak vidno, už od samého začátku Mafia II má váš parťák Joe určité konexe a je od něj proto tuze milé, že na přátelství zformované již v plenkách nezapomněl. Koneckonců, Vito a Joe k sobě padnou jako vejce k vejci a můžete si být jisti, že spolu budou po celou hru. To vybízí i k řadě více či méně roztomilých šarvátek mezi nimi, každopádně v jádru to jsou dva obyčejní imigranti, které „už nebaví být chudými, a tak dělají různé věci, které nejsou vždy zrovna legální,“ vysvětloval na úvod Martin Zavřel z 2K Czech.

Střih, klapka, děkuji pánům vývojářům za nastínění příběhového pozadí a jde se hrát. Úvodní obrazovka před misí, jež 2K Czech povolili k prezentaci, informuje, že jsme se posunuli o šest let dopředu, totiž do roku 1951, a že mise nese melancholické jméno „Home, Sweet Home.“ Vito se ve spodním prádle prochází po prostorném Joeově bytě, kde najde zprávu ohledně další prácičky a v tuhle chvíli mi virtuální Sicilián konečně padl do rukou.

Chvilku jsem se procházel po bytě a oceňoval při tom smysl pro detail autorů, který hnusné, ploché a prázdné interiéry z GTAček strčí hravě do kapsy; nemluvě o tom, že např. tenhle konkrétní byt se bude postupem času i měnit. Žel bohu čas na prozkoumávání každého obrázku na stěně a hrnečku vyskládaného v neudržované kuchyni nezbyl, takže jsem ještě zkontroloval jestli splachuje záchod (splachuje), otevřel skříň, z ní si vybral koženou bundu a vyrazil ven.

V garáži jsem Vitovi vybral jedno z nabízených aut, konkrétně kabriolet a najednou si posteskl. Na hraní totiž byla vymezena ani ne hodina a nebyl proto čas na nezávazné ježdění po městě, prozkoumávání a jančení ve stylu GTA. Na druhou stranu, podle Martina Zavřela Mafia II taková ve výsledku ani být nemá, „Je to příběhová hra a město je jeviště, kde se naše story odehrává; není to hřiště kde se blbne.“ Tak jak tak, hurá za misí.

Řízení vozidel v Mafia II je z mého pohledu arkádovější a jednodušší než v jedničce. Auta po silnici docela plavou, pohupují se a i ve vysokých rychlostech, jak si na ně zvyknete, se dají relativně lehce ukočírovat - což jsem já ocenil. Několika bouračkám jsem se samozřejmě nevyhnul a Vitovi jsem tím zřejmě radost neudělal, poněvadž se tím zraňuje a pokud bych to někde zapíchnul v opravdu vysoké rychlosti, sympatický Sicilián by se odporoučel do věčných lovišť. Což by vlastně možná bylo z hráčova pohledu méně bolestné než „jen“ řadová bouračka, které si všimne policie a začne vás za to pronásledovat. Ujet se mi podařilo celkem bezproblémově (zapadlá ulička to jistí, v horším případě bych musel do servisu na přelakování či výměnu SPZky), ale nutno podotknout, že producent Jarek Kolář před hraním upozorňoval, že „policie je v téhle verzi umírněnější, aby se tolik nepletla.“ Je hezké, jaké ohledy v 2K berou na novináře.

Po menší honičce jsem se ještě stihl mrknout na dálnici a do tunelu, kvůli čemuž jsem vlastně trochu zabloudil, protože nejbližší exit byl daleko a já skončil někde úplně jinde než jsem chtěl…, díky bohu za správně fungující mini-mapku s GPSkou. A navíc, zase jsem měl čas otestovat různé kamery pro řízení vozidel (všechny ostatní kromě té klasické third-person mi ovšem přišly nepoužitelné) a také mě to přivedlo do obchůdku s oblečením, kde jsem se probral štosem baloňáků. Pochopitelně jsem narazil i na jeden z mnoha obchodů se zbraněmi a municí, a je nasnadě, že krámků se vším možným budou po celém Empire Bay desítky.

To už ale byl skutečně nejvyšší čas vyrazit za prací, takže jsem se vydal obstarat si nějaké nové auto. Nejprve jsem si po GTA-čkovsku chtěl vozidlo jednoduše zastavit na silnici, ale i když jsem stál uprostřed, řidiči akorát troubili a projížděli kolem. Nu což, aspoň že mě netrefili, ale jako čuňata se chovali rozhodně! Jezdit po chodníku, no kdo to kdy viděl...

Odběhl jsem proto do jedné z vedlejších uliček, rozbil okýnko u odstaveného veterána a bez nějakého zdržování jej bezproblémově nastartoval. I vyrazil jsem s ním na překvapivě dlouhou cestu, protože ten krám se sunul rychlostí retardovaného slimejše a mé nafrněné mafiánské ego v téhle skořápce skutečně trpělo. Avšak Joe mi za chvíli spravil náladu. Měl pro nás náklaďák plný cigaret, za jejichž prodej jsme si každý měl vydělat pár stovek, jenomže když už to začalo vypadat slibně, přijela banda „slizounů“, očividně nějaký konkurenční gang na jehož písečku jsme s Joem údajně operovali. Kamión nám rozpálili Molotovovým koktejlem, což Joea vytočilo k nepříčetnosti, toho nejukecanějšího obratem zastřelil a vyrazili jsme honit vystrašený zbytek.

Ale nedohonili. Slizáci totiž měli tzv. hot-rody, vytuněné veterány se kterými se naše skuhrající cácorka na čtyřech kolech nemohla rovnat; ale zase tak moc jsem si z toho nedělal, protože nedostižení nepřátel bylo v tomto případě designerským záměrem. Odvezl jsem nás proto k telefonní budce, nahlásil průšvih s doutnajícím kamiónem a vyslechl si sprda od nepříčetného šéfa, který nám nařídil získat těch dva tisíce dolarů, co dal za cigára a kamión zpět. Nutno podotknout, že telefonní budky budete ve hře navštěvovat často, protože právě u nich se zpravidla nahlašují splněné mise.

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

Tagged With

Comments

More Recenze

Latest Articles