Dojmy z kooperativní hry Mass Effect 3

Mass Effect byl a JE singleplayerovou RPG sérií. Fakt, že tvůrci z BioWare nedávno oznámili multiplayerový mód, na originálním směřování značky nic nemění. Ruku v ruce s jeho překvapivým odhalením jsme se od autorů dozvěděli, že místní online prvek bude jen doplňkem, a že offline hráč nebude jeho ignorováním nijak diskvalifikován z vychutnání si příběhové kampaně plnými doušky. A jak jsme se při nedávné předváděčce v Londýně přesvědčili na vlastní ovladače, je tomu skutečně tak. Zároveň jsme se však přesvědčili i o tom, že multiplayerový element je pro Mass Effect titul elementem docela nadbytečným a nevyhovujícím. Mass Effect 3 nepotřebuje multiplayer.

BioWare ke zdejšímu online hraní přistupují formou kooperativních misí pro maximálně čtyři hráče, v menu kulantně pojmenovaných Galaxy at War. Přešlapávají vedle hlavní dějové linky a jejich plněním si budete moci vynahradit potencionální nudné a opakující se vedlejší úkoly z kampaně, bez nichž byste však hru nedokončili na 100% a nedočkali se tak toho nejsladšího happy endu.

Představte si to tak, že namísto zdlouhavé těžící minihry z Mass Effect 2, si teď zdroje obstaráte skrze bojové úspěchy v co-opu. Jinými slovy, jakoby v MassEffect 2 existoval alternativní způsob k vyzbrojení Normandy a zdárnému přežití všech členů posádky při závěrečném útoku na mateřskou loď Collectorů.

Žel bohu se ale Galaxy at War omezuje vlastně jenom na gearsovský Horde mód v té nejryzejší podobě (samotnou kampaň si kooperativně nestřihnete, ale to je spíš dobře). V postupných intervalech se na vás valí stále sílící vlny nepřátel a vy se na relativně malé mapě snažíte prostřílet skrze všech jedenáct. Výjimečně do toho ještě musíte v časovém intervalu třeba stisknout tlačítko na terminálu, nicméně žádné drama.

Kooperativní multiplayer tedy nebude obsahovat žádné zápolení proti živým hráčům, jak by se z původních indicií mohlo zdát. Ani v něm nenaleznete žádné příběhové střípky, dialogy, filmečky, nedej bože morální rozhodnutí, prvky pro sérii jinak tak typické. Co-op bude o prosté akci proti zástupům nepřátel na separátních mapách, čímž však ořezává Mass Effect o většinu věcí, kvůli nimž jej tolik hráčů miluje. Co hůř, co-op rázem ukazuje soubojový systém Mass Effect 3 v zostuzující nahotě.

of

Caption

Attribution

Ten totiž není na, z podstaty věci hektičtější a dynamičtější, multiplayerová klání stavěn. Myslíte-li si, že pohyb postavy v Gears of War je pomalý, těžkopádný a nepřesný, v multiplayeru Mass Effect 3 se zamyslíte znovu. Když jsem se při prezentaci snažil utíkat před býčím obrněným Brutem, měl jsem nevídaný problém udržet směr. Boural jsem do okolních překážek, nadával na šílený blur efekt a kolikrát se mi stalo, že namísto sprintu se mé alter ego přilepilo k nedaleké bedně nebo stěně, myslíce si, že hledám krytí. Nikoliv! Já chtěl zdrhat!

Ještě méně intuitivní byly bitky tělo na tělo, při kterých jsem se snažil využívat novinky v sérii - omni blade (holografická čepel), resp. biotické pěsti. Leč, a teď se budu opakovat, navigace s postavou byla natolik těžkopádná, že jen málokdy se mi povedlo ovladačem účelně zaměřit. A o nějakém bleskovém otáčení se o 180 stupňů nemohla být ani řeč.

Navíc má postava zabírala na obrazovce příliš místa a s omni blade se tak těžko odhadovala vhodná vzdálenost pro útok. Párkrát jsem tudíž promáchl do prázdna. Nemluvě o tom, že tyto silné útoky na blízko nejsou pro zdravého oponenta fatálními (na rozdíl od motorovky v Gearsech). Takže ačkoliv jsem někdy bodnul dobře, stejně jsem musel záhy brát nohy na ramena (narážejíce při tom do okolních beden), neb by mi jinak naddimenzovaný husk zpětně ukousl hlavu.

Jo, i notoricky slabí nepřátelé mi dokázali zatopit. Ostatně obtížnost se též řadí mezi věci, které mne na co-opu překvapily. Ačkoliv jsme se zahraničními kolegy hráli na "bronzové" úrovni (stříbrná a zlatá mají být těžší), souboje nám dávaly docela zabrat a nemálo jsme v týmu využívali možnosti oživit padlého kolegu. Paradoxem je, že malá mapa a emzáci valící se ze všech světových stran takřka neumožňovali praktikování stěžejního obranného prvku všech Mass Effectů - totiž krytí se za překážkami...

Nepřátelé rozhodně spolykávali více zásahů, než co si pamatuji ze singleplayerových prezentací. Spíše než důvtipem to však byla jen jejich nadměrně tvrdá slupka, která z protivníků činila hodnotné oponenty - ti méně inteligentní se sunuli prostě rovně vpřed, ti chytřejší se občas kryli, ale nejednou jsem jim vystřílel celý zásobník do zad a oni se nadále masochisticky věnovali dění před jejich očima.

Musím však ocenit, že vyšší obtížnost chtě nechtě vyžadovala určitou kooperaci mezi živými hráči. Nejpatrnější to bylo na konci páté nebo šesté vlny, zakončené soubojem s bossem Banshee, biotickou Asari "čarodějkou", která se v pravidelných intervalech obklopovala nepropustným štítem a tím pádem regenerovala. Museli jsme se proto dohodnout a v momentě, kdy opustila ozdravovací stav, do ní simultánně spustit palbu ze všech hlavní jednou. Jen tak jsme jí stihli uhlodat všechny hitpointy včas.

Zrovna tato taktika de facto eliminuje hraní kooperativních misí sólo. Obdobná představa sama o sobě sice odporuje smyslu "kooperativního" hraní, ale schválně jsem se na takovou možnost optal přítomného designéra: "Ano, i samotný hráč se bude moci do Galaxy at War pustit. Ale obtížnost nebude nijak upravována, takže to bude mít o hodně, hodně těžší." Ani žádné boty, tj. umělou inteligencí ovládané souputníky, prý nedostane.

A mně je to vlastně fuk. Multiplayeru v Mass Effect 3 se totiž stejně vyhnu. Ani po hodině hutného hraní a sledování jsem nevymyslel, z jakého jiného důvodu, než že to je dneska trendy, do hry multiplayer vůbec implementovali. Podobně jako v Dead Space 2, i zde na mě působí jako zcela nadbytečný faktor, který ve výsledku zážitek ze hry poškodí. Epická, příběhová a do detailu vyvedená singleplayerová kampaň, kde všechny hráčovy akce mají smysl, opodstatnění a reálný dopad na svět kolem, přeci nemá zapotřebí povrchního multiplayerového sekundanta v podobně neohrabaného a bezhlavého střílení v arénách.