RECENZE Need for Speed: Rivals

Poslední měsíc jezdím zásadně dveřmi napřed! Sotva jsem si užil rallyové WRC 4, přešel jsem plynule k novému Need for Speed, které je též neustále ve smyku. Přestože jde o závody silniční, auta tu táhlé drifty předvádějí prakticky v každé prudší zatáčce. Nečekejte však žádné tunerské matiné. Rivals stavějí znovu primárně na honičkách s policií a prakticky navazují na novodobý NFS: Hot Pursuit, což bylo zřejmé defakto od prvního gameplay videa.

Rukopis se nezapře: vykrádačka, nebo šikovná skládačka?

Rivalové se dají bez přehánění popsat jako mix tři roky starého Hot Pursuit, doplněný o ingredience z Most Wanted a Burnout Paradise, to vše v prostředí podobném The RUN, vystavěném za pomoci technologie použité tamtéž. Jakkoliv se vývojářský tým tváří jako zbrusu nový, švédské Ghost Games tvoří odpadlíci, nebo spíš přeběhlíci, ze studií DICE a Criterion. Zkrátka tvůrci právě zmíněných her, takže není překvapením, že se Rivals chovají, hrají a vypadají takřka stejně, jako poslední 2-3 díly NFS série.

Na jednu stranu je to dobře, vždyť Hot Pursuit je obecně považován za to nejlepší, co mohlo lehce tápající značku potkat. Most Wanted zase nabídl otevřený svět se zábavným obsahem navíc a The RUN minimálně pěkné scenérie a mocný Frostbite engine. Zrovna tak ale můžeme říct, že Rivals ničím nepřekvapí, když se jejich hratelnost i herní módy pouze vezou na tom, co jsme už viděli a co důvěrně známe. Bez legrace, není tu pomalu jediný nový prvek, nebo překvapivá inovace, konečně i to málo „tohle světem NFS ještě neproběhlo" záležitostí lze odbýt lakonickým prohlášením „ale měl to Test Drive Unlimited, nebo Forza Horizon, která ho vykrádala".

of

Caption

Attribution

Temný příběh a na potíže je zaděláno

Rivaly navrch trápí několik zásadních problémů, které z povedené hry (co na papíře vypadá dobře a jako velký hit) ve finále dělají kousek lehce rozporuplný a vcelku nedotažený. Na první pohled je všechno fajn a v nejlepším pořádku. Máme tady dvě kariéry a tradiční příběh o zlých závodnících a dobrých mužích v uniformách. Děj je tentokrát situován do Redview County, které sužují stejné trable jako tři roky zpět sesterské Seacrest County.

Ovšem tam kde Hot Pursuit pracoval s nadsázkou (nejlepší místo pro závodníky, stovky mil zdejších silnic jsou rájem pro majitele nejrychlejších vozů naší planety, nicméně policie bdí a všechny je pochytá), nastupují Rivals s až neuvěřitelně vážnou tváří. Věčný boj pirátů silnic s houfem blikajících majáků je v Redview County vnímán jako vážný problém, se kterým je třeba skoncovat. Což ilustruje drsný hlas vypravěče a doprovodná rychle sestříhaná příběhová videa, která se ke značce Need for Speed jednoduše vůbec nehodí.

Jestli jsem trailer filmového NFS komentoval ironickým „až takové drama jsem tedy nečekal", aktuální herní inkarnace zachází nejspíš ještě dál, což ve výsledku působí až směšně. Šoty z televizního zpravodajství, útržky honiček zaznamenané kamerou policejního vrtulníku, střípky ze sociálních sítí, proslovy reportérů, politiků, informace o zraněném policistovi, který nasadil život..., tohle snad nikdo z EA nemohl myslet vážně? Bohužel myslel a prvním varováním měly být už frajerské hlášky, když ne rovnou filozofické myšlenky z intra, rádoby vysvětlující proč to ti chlapci v drahých sporťácích vlastně dělají.

Klasické závodění, obvyklé honičky, k tomu pár hřebíků a vrtulník

Příběhová linka se naštěstí vine tam někde v pozadí, stačí ji jen nevnímat a nějak přetrpět těch pár filmových klipů, oddělujících jednotlivé kapitoly. Spojuje vlastně jen individuální obrazy, respektive závodní úkoly a milníky, po jejichž dosažení se hráč posune dál. Mezi sedačkou silničního desperáta a černobílým speciálem strážce zákona se lze pochopitelně libovolně přesouvat, po vzoru Hot Pursuit. Můžete si tudíž rozehrát obě kariéry a pokračovat zrovna v té, která vám přijde zábavnější.

of

Caption

Attribution

Jak bylo již řečeno, Rivalové nenabízejí prakticky nic nového. Závodníci jednoduše závodí, tu na čas, tu s ostatními na trase z bodu A do B, přičemž do cesty se jim velmi často připlete policie. Pánové v zrcadlovkách a čepicích dělají vpravdě to samé, ovšem na straně zákona. Oni tedy pronásledují, při jízdě na čas zásadně zasahují a takříkajíc jedou na kvap k případu. Přičemž jejich cílem není být v cíli první, ale pochytat před šachovnicí všechny, kdož si pletou běžnou silnici se závodní dráhou.

Mám opravdu sto chutí nechat herní módy být a nenapsat o nich už ani písmenko. Konečně vždyť i jejich názvy kopírují novodobý Hot Pursuit, tady všechno funguje a hraje se na chlup stejně. Ale jestli jste před třemi roky spasitele značky NFS minuli, tak alespoň telegraficky: závodíme zásadně volnou krajinou a v plném provozu (Race), když nás zmerčí policie, je to rázem Hot Pursuit a může dojít také na Time Trial (budeš king, když to dáš k motorestu pod pět minut).

A na co si hrají policajti? Třeba na kočku s myší, v honičce jeden na jednoho (Interceptor), nebo na již zmíněnou Rapid Response. V níž spěchají na místo konfliktu, ve snaze být tam na čas, ale s minimem napáchaných škod - ať už na státním majetku, či vozidlech běžných občanů. Ostatně jinak hrozí penalizace a časový postih. Veškeré místní radovánky pak doplňuje režim Head to Head, aneb klasické probliknutí světly a rychlý závod s tím, koho jste právě potkali na silnici.

Ty po mě elektřinou, já po tobě zvukem!

Nijak zvlášť se nezměnil ani způsob boje. Policie používá nejrůznější vychytávky, zátarasy počínaje, přes pásy s hřeby, až k vrtulníku, to už je klasika. Jíž nedávný Hot Pursuit rozšířil, když uvedl též pulsní zbraně. Rivals se tohoto trendu drží a nabízejí možnost vyslat různé šokové vlny, či elektromagnetické impulsy, co na okamžik vyřadí systémy, potažmo rozhodí vůz soupeře. Část této výbavy přirozeně přejímají i závodníci, když si na auta montují EMP metače blesků, nebo naopak generátory ochranných polí. Drobnou novinkou budiž miny, naštěstí pouze elektromagnetické, ona už je to i tak docela divočina.

of

Caption

Attribution

V zásadě tedy vše při starém, vůz soupeře můžete buď ubourat k smrti, respektive udolat zásobník jeho výdrže a pak dorazit. Nebo použít některou ze zakoupených hraček (na auto se vejdou jen dvě a jsou nepřenosné, nový vůz = nové nákupy) a pak dorazit. Že je vše bodováno, hodnoceno a násobeno vás asi též nepřekvapí, stejně jako fakt, že výsledné Speed Points slouží jako místní měna, když je následně utrácíte za odemčené vozy a onu výbavu. Mimochodem strážci zákona to mají o něco snazší, oni samo sebou nenakupují, oni fasují. Navíc ani nemohou být zatčeni. A další mimochodem, SP bodíky jsou na konto přičteny vždy až v úkrytu, respektive po příjezdu na policejní stanici.

Což rezonuje v příjemný neklid a pocit strachu, při němž často nevíte kudy kam. Máte už nasysleno dost, dovezete to do garáže a zamrkáte nad nabíhajícími SP číslíčky? Nebo zůstanete na silnici ještě o trochu déle? Multiplikátor doslova září, takže po další honičce, či dvou, už by skóre mohlo jít do miliónů! A nebo taky ne. Není nic horšího, než se nechat chytit a o všechno potupně přijít. A pokud vás to už napadlo, tak ano, hraje se tu i na klasický Heat Meter, takže profláknutý pirát silnic a navrch ještě v autě které často tropí hlouposti, je mnohem zajímavější terč. Inu čas od času není na škodu vůz změnit, nebo ho alespoň přelakovat.

Skvělá hra, co se komu nelíbí?

Jestli se vám zatím Rivals jeví jako povedený klon Hot Pursuitu 2010, kterým v podstatě jsou, je na čase dát si studenou sprchu. V úvodních odstavcích jsem nakousnul několik zásadních problémů, díky nimž všechny ty adrenalinové honičky a kličkování mezi poklidně jedoucí dopravou často hodně zaskřípou, což pokazí spoustě hráčů zábavu. První malý/velký problém je mapa. Svět Redview County jednoduše není dost veliký a rozsáhlý. Při pohledu na satelitní snímek v menu se to možná ještě nezdá, ale až během první hodiny ve hře pojedete počtvrté lesem, potřetí přes rozestavěný most a už nevím pokolikáté kolem ranče, asi vám bude také těsno.

Těžko počítat nějaké kilometry silnic, rozlohu a srovnávat s předchozími díly, ovšem v Rivalech je opravdu málo místa a prakticky pořád se motáte ve stejných kulisách. Co je platné, že tu jsou krásné scenérie, nějaká ta panoramata, že se mění denní doba i počasí, nebo že leckterý kout mapy evokuje klasické díly Need for Speed z let devadesátých, když ručička tachometru neustále komíhá kolem třístovky? Všechno hrozně rychle profrčíte a během pár minut si už dáváte repete. S Rivals je to opravdu jako na houpačce, hodně věcí se dá pochválit, ale takřka ke všemu existuje také řada připomínek a mnohdy závažných, které dělají ze hry v mžiku nedotažený a pokažený kousek.

Tady já to znám a tady jsem být nechtěl

Jakkoli je otevřený svět pěkně navržen a umožní autům jezdit skutečně takřka kdekoliv (na několika místech jsou to i polní cesty, staveniště...), stísněnost a omezenost z něj zároveň číší. Potěší pěkné pasáže, jak vystřižené z minulosti značky NFS, zároveň si však postesknete, že prakticky totéž v bledě modrém předváděl již tři roky starý Hot Pursuit a The RUN. Nebylo by už na čase opustit Ameriku a zkusit zase evropské scenérie, včetně jinak pojatého systému silnic? Co říkáte, páni vývojáři? Ty věčné kroucenky a pětiproudé dálnice s nájezdy jsou už vážně otravné.

Kromě relativní volnosti všichni jistě ocení i solidní zničitelnost prostředí. Opravdových mantinelů moc není a to co by v reálu mělo být poškoditelné, vaše auto vážně nezastaví. V zápalu boje a ve víru honičky, odstaví vůz skutečně jen svodidla, masivní sloupy, nebo pevná zeď, jinak si ale nevybavuji jednodušší zátaras, či plot, který by odolal. A protože jsme na houpačce, tak hned to špatné. Hra občas neví která bije a kde se zrovna nacházíte, což je pochopitelně problém.

Nejednou se mi stalo, že vůz jednoduše zaplachtil přes okraj srázu a spadl do moře, nebo jsem ho při honičce rozstřelil o svodidla. OK, engine však nedokázal správně určit místo pro respawn! Takže v prvním případě jsem se zhmotnil na skále, daleko od silnice a vysoko nad vodou. Sranda. Ve druhém pak v uzavřeném prostoru mezi svodidly, odkud nebylo úniku, což kvitovaly policejní majáky všude okolo. Ne tak velká sranda, jelikož následovalo zatčení a všechny těžce nahrané body propadly peklu.

Dám si kafíčko a pak vyrazím, je čas

Další velký problém je špatně nastavený catch-up, ale to je doslova rána mezi oči. Zdejší soupeři jsou vskutku přející a jak jen mohou, dávají vám šanci se dotáhnout. Tahle jízda na gumě je sama o sobě vtipnou funkcí, ovšem pracuje s ní pomalu každá druhá závodní hra a když je pojata citlivě, často zůstane nepovšimnuta. Ne tak u Rivalů, v jejich případě totiž hraničí až s parodií. Místní borci na vás bez legrace div ne počkají a zastaví, možná na svačinku a cigárko, jen aby vám umožnili je dojet a zapojit se opětovně do závodu. Vypadá to naprosto příšerně a mohli bychom to přejít snad jenom v případě několika prvních výzev, či v rámci klání z kategorie easy.

Bohužel, děje se to i v závodech s pomyslným štítkem medium a hard, k čemuž vážně není co dodat. Brutální catch-up zkrátka úřaduje vždy a naprosto nekompromisně, což jsem si potvrdil během pokusu ve Fork Tongue Trail (výzva s obtížností hard). Postavil jsem na start svoje nijak zvlášť upravené Lamborghini Gallardo a dal soupeřům dvacetivteřinový náskok. Pedál plynu šel na podlahu teprve až celá skupinka zmizela za horizontem. V normálním, byť virtuálním, světě bych už asi žádný z těch supersportů nespatřil dřív jak v cíli, vzdáleném mimochodem zhruba slabých sedm kilometrů. Rivals ale normální nejsou!

Takže ačkoliv jsem během zběsilé stíhací jízdy sám jedenkrát havaroval, podařilo se mi (přesně podle předpokladů) celou skupinku relativně v pohodě dojet a zastihnout pěkně pohromadě, přibližně kilometr před pomyslnou šachovnicí. Což je právě ten prostor, na kterém poměrně v klidu všechny předjedete a v dramatickém foto-finiši zvítězíte. A tohle má být prosím zábava! Pokud to někomu nevadí, nebo to dokonce nevnímá a nevšimne si, dobře pro něj. Má o starost méně. Zbývající skupina hráčů má však po zážitku i po hře. Protože když se nemusíte snažit a závodit na plný plyn, pakliže jsou všechny souboje takhle cinknuté a nemocné, nemusíte to pomalu ani hrát, že.

Frostbite engine je nejlepší! Možná, někdy..., v určitých hrách

Třešničkou na dortíku budiž skutečnost, že Rivaly trápí i další problémy, tentokrát čistě technického rázu. OK, bídný reset/respawn auta a tažné lano v podobě gumy od tepláků jsou příbuzná škatulka, avšak nyní bude řeč hlavně o grafice a enginu. Recenzovaná verze pro Xbox 360 docela nestíhala. Nebudu teď řešit jistě mnohem krásnější počítačovou mutaci, ještě o něco víc nablýskanou verzi pro next-gen konzole, ani FPS zamknuté na božských třiceti snímcích. Na redakčním Xboxu si ale Rivalové občas cukli, což samo o sobě není žádná tragédie, přestože mluvíme o hře závodní a předchozí Most Wanted i Hot Pursuit byly v tomhle směru příkladné.

Nicméně proč ne, ve vypjatých momentech, při honičce, kde poletuje vzduchem spousta haraburdí..., přimhouřili bychom oko, stane se. Potíž je, že grafika zlobila i při volné jízdě. Poměrně záhy jsem si všimnul, že některé objekty svádí urputný boj s level of details, když se přetvářejí málem hráči před nosem. Občas dorazí pozdě na scénu také stíny, sem tam nějaký ten stromek, auto v dálce..., no co tohle je? Možná to jde na vrub Frostbite enginu, možná nám Xbox dává pomalu sbohem, možná v tom bude podobný fígl jako u GTA V, kdy se data načítají jak z DVD, tak z harddisku. A pravdou je, že Rivals si nějaký ten „HD Content" nutně instalují.

Já bych na každý pád sázel na engine, Frostbite se patrně pro závodní hru nehodí. Psal jsem to už v recenzi The RUN, který si vystačil s uzavřenou bobovou dráhou. Ale otevřený svět Rivals, pohledná grafika, množství objektů na scéně, z toho řada z nich zničitelných..., možná je toho prostě už příliš? A možná i proto je herní svět tak malý? Přitom vizuálně je hra vskutku povedená, grafika chvílemi až krásná, některé lokace perfektní a k tomu ještě ty efekty, hodně efektů! Představte si třeba noční závod, skrápěný navíc deštěm, když vám v zádech bliká smečka majáků a do očí šajní reflektor policejní helikoptéry. Velká paráda!

Nezachraňuje to alespoň Autolog a multiplayer?

Nijak zvlášť a bojím se, že hra více hráčů dopadne časem stejně jako u loňského Most Wanted. Ani tam se zrovna neujala, přitom takový Burnout Paradise se jezdí dodnes. Ale dost věštění z křišťálové koule, Rivals se v multiplayeru od singlu extra neliší, ostatně tyhle hranice byly už dávno setřeny. Vždyť tady jste online vlastně pořád, veškeré údaje se zaznamenávají a prostřednictvím Autologu stále soupeříte se světem. Co chvíli jste vyzváni k překonání nějakého rekordu, k pokoření času, který někdo zajel tady a k trumfnutí vzdálenosti skočené támhle. Redview County má (po vzoru Criterion her) řadu ramp a skokanských můstků, v jednom kuse vás fotí radary/kamery a velmi často jedete i speciálním měřeným Speed Zone úsekem.

Need for Speed: Rivals pro PC, PS3, PS4, X360 a Xbox One v angličtině vyšlo koncem listopadu a už je zlevněno na 899-1199 Kč.

koupit na Xzone.

Rivalové se ohánějí systémem AllDrive, jehož prostřednictvím lze prakticky imrvére závodit s živými soupeři, ať už proti sobě, nebo ve hře na četníky a zloděje. Vyložená revoluce se ale nekoná, jedině snad pro ty, které minul Test Drive Unlimited, Burnout Paradise, Hot Pursuit, nebo Most Wanted. Tenhle koncept permanentního online světa, kdy vám ostatní hráči vstupují do hry, je přece už hodně provařený a vcelku okoukaný. Dobrá, může to být zábavné, když se sejde dostatek řidičů a ještě šikovných. Ovšem mnohem častěji narazíte spíš na blbce a musíte se stébla chytat, třeba při jízdě s pouhými dvěma připojenými záškodníky, kteří ani závodit nechtějí a dělají jen... nepořádek. Otravný catch-up to sice částečně eliminuje, technické problémy, prapodivný respawn a mapa velikosti většího obýváku, však zůstanou.