Need for Speed: Shift

Zrovna tak jízdní model, zdánlivě znovu nepříliš propracovaný – soudě podle roztřesených nahrávek nevalné kvality a záběru externí kamery. Ve skutečnosti Shift používá osvědčený systém, viděný třeba už v NFS: ProStreet. Nabídne hráči na výběr z několika obtížností (od arkády, málem až po simulátor) a navrch ještě umožní pozapínat nějaké ty pomocníky. Jde o klasiku v podobě automatické převodovky, kontroly trakce, ABS, barevně zvýrazněné vodící ideální stopy… přičemž sebevědomí závodníci mohou většinu z toho s klidem vypnout a poručit si mimo jiné i manuální spojku.

A vlastní dojmy? Předváděná verze, tedy ta o které je možno mluvit ;) disponovala jen minimem volitelných nastavení a jízdní model měla uzamčen na zlatém středu. Odjel jsem pár okruhů s gamepadem a otestoval i klávesnici, což vzhledem k realističtějšímu pojetí hry nebyl zrovna nejlepší nápad. Čtyřkolku typu Audi RS4 bylo možno řídit relativně dobře, avšak pozdější projížďka v Pagani Zonda byla čirým utrpením. Přestože TCS pracovalo ze všech sil a já se docela snažil, velký výkon na zadní nápravě, ve spojení s klávesami věru nedělal dobrotu. Tím spíš na trati v Brands Hatch, s jejím členitým profilem.

Se sílou motoru, náhonem, stejně jako charakteristikou vozu (nedotáčivost, přetáčivost) jednoduše musíte počítat. I s analogovým ovladačem bylo záhodno pracovat ehm s tlačítkem plynu jemně a s citem, jinak průjezd zatáčkami evokoval málem rallye styl. Neustálé korekce volantem, dým od zadních pneumatik ve zpětných zrcátkách, poskakující ručička otáčkoměru… takové řízení vám místo na bedně nezaručí. Škoda že nebylo možno vyzkoušet Shift na volantu s pedály (prezentovaná verze s ním ještě 100% nekamarádila) každopádně i takhle bylo zřejmé, na jakou notu tvůrci hrají.

Podobné zážitky nabídlo také brždění, přestože na gamepadu a se zapnutým ABS hra zrovna neprozradí, jak moc nestabilní vozy budou. Ale už jen fakt, že sundat nohu z plynu (neřku-li rázně dupnout na brzdy) je potřeba opravdu pěkný kus před zatáčkou, o něčem svědčí. Jinak brzdné body jsem na známých tratích volil jakoby mimochodem, tak jak jsem zvyklý třeba z GTR 2 s tím, že ve vyšších rychlostech byla stovková cedule opravdu tou nejzazší hranicí. Tady se bude Grid, s jeho relativně velmi účinnými brzdovými kotouči, hodně červenat.

Chování aut působí zkrátka velmi dobrým dojmem, na Need for Speed až nevídaným. Shift určitě nebude ultra realistickým simulátorem, dá ale rázně sbohem rozpačité fyzice předchozích dílů (dá-li se to „uklouzané něco“ vůbec tak titulovat) a nabídne virtuálním závodníkům kvalitní zážitek z jízdy na okruzích. Už jen těch několik tratí a předvedených vozů nás dokázalo zaujmout – s NFS Shift se na podzim jednoduše bude muset počítat.