Operation Flashpoint 2: Dragon Rising
Prodávaná PC verze je překvapivě odlišná.
Beze změny ale v prodávané verzi zůstala rozporuplná AI spolubojovníků, u nichž nadále postrádám větší vůli plnit mé rozkazy zadávané velitelským kolečkem. I po eliminaci všech protivníků mi často prostě zůstali stát a až na několikerý pokyn jsem je donutil jít za mnou. Kupodivu jsem si také všiml, že v některých misích jsem dostal pro začátek jinou zbraň, než v review verzi, ale hlavně moje zásoba nábojů byla o něco větší. Resp. možná to je jen domněnka daná tím, že jsem již nemusel tolik střílet, protože spolubojovníci to často vyřešili za mě.
Ač je to nyní irelevantní a nemusí to nikoho z čtenářů trápit, pro zajímavost doplním, že oproti tomu jsem v review verzi často narazil na naprosto přestřelenou obtížnost. Té bylo navíc docíleno mnohdy takovými situacemi a podvody, které jako hráči nedokážete vůbec ovlivnit. Kupř. zmiňované podivné umístění checkpointu zrovna uprostřed přestřelky a na to návazné rozporuplné skripty, jež vás vhodily do hry zpět zrovna v tom samém okamžiku, kdy jste stáli přímo na mušce nepříteli. Jelikož vždy po respawnu chvíli trvá, než se vám zaostří zrak a hra vám dovolí pohyb, do té doby nepřítel zpravidla i na desítky pokusů vždy vyvraždil celou mojí jednotku, takže jsem byl mrtev ještě dřív, než jsem se mohl vůbec pohnout.
V review verzi byl Dragon Rising zkrátka ještě těžce neodladěný produkt, v několika částech naprosto nehratelný i pro velmi zkušené hráče. Ač jsem si tehdy v duchu říkal, že takovýto polotovar snad ani nemohou vydat, na druhou stranu mám zkušenost, že i rané novinářské verze určené vydavatelem pro recenze bývají vždy zcela odpovídající finálnímu produktu. Však to je i v zájmu distributora, aby recenzent hodnotil stejný kousek, co se později dostane na pulty obchodů. Každopádně to je celkem zvláštní chyba Codemasters, kteří médiím dali trochu jiný titul v tom horším slova smyslu, než se nakonec dostal do spárů zákazníků.
Ve světle těch všech inovací oproti dřívější review verzi se tak Dragon Rising již dá v prodávané verzi vcelku pohodlně a příjemně hrát, když je lépe vybalancovaná linie mezi nekompromisním simulátorem a obyčejnou střílečkou. Však si teď nový Flashpoint bere tak trochu od každého něco, byť se i nadále nedá zapřít krátká kampaň s nalinkovanými úkoly bez lepšího podání příběhu, nebo malá využitelnost vozidel. Mám-li srovnávat, prodávaný OFP2 je atmosféričtější a zábavnější než ArmA 2, nicméně oproti ní je mnohem kratší a má ošklivější modely vehiklů i grafiku celkově. Na druhou stranu zase neoplývá chybami jako česká hra. Do dalšího článku ještě pro úplnost otestujeme jednu z konzolových verzí a taktéž přineseme dojmy z multiplayeru.
VERDIKT: Kdo by to byl čekal, že prodávaná počítačová krabicovka je již mnohem lépe odladěná hlavně po stránce obtížnosti, než dříve dodaná review verze a bohudík se již dá vcelku příjemně hrát i s umělými parťáky. Minule jsem hře nic nedaroval, tak teď přimhouřím oko a z toho atmosférického zážitku nyní již bez frustrace přehlédnu stále přítomné chybky hlavně v AI kolegů, takže se hra může na druhý pokus posunout v hodnocení zase o pěkný kus dále.
Původní recenzi z dřívější, extrémně obtížné PC review verze si přečtěte zde.