Operation Flashpoint: Red River

Některé mise ani nedávají z vojenského hlediska žádný smysl. Nejprve dobíjím vesnici, kterou vzápětí bráním, abych ji pak vyhodil do vzduchu a to ještě předtím, než se tam nahrne protivník? Proč nezabít dvě mouchy jednou ranou a neodpálit nálože i s nepřítelem uvnitř. Zřejmě nějaká skrytá Ženevská konvence, která mi unikla. Ve druhé misi jsem měl třeba pocit, že chodím v kruhu kolem centrálního bodu, navíc neustále pěšky, protože najít ve hře funkční vozidlo je stejně tak pravděpodobné, jako že do rána vytlačíte diamant. Tohle je nesmírný ústupek od původní hry a ačkoliv i v Red River nacházíte nejrůznější vozidla, téměř nikdy se v nich nesvezete. Obecně lze konstatovat, že nový Flashpoint: Red River je regulérní tunelovka ve velmi rozlehlém světě, kde ovšem můžete chodit jen tam, kde si to přáli designéři. Nějaká svoboda pohybu je zde jen zdánlivá, protože okolní svět je pustý, případně vás hra zastaví jinými prostředky.

O umělé inteligenci lze mluvit jen okrajově. V zásadě své úkoly nějak plní, ale současně vytváří tolik kiksů, až to pěkné není. Pokud jde o vaše velení, od posledně přibyla možnost se během vydávání rozkazu pohybovat, ale protože stejně musíte přesunout prst z analogové páčky na D-Pad, pak to de facto nelze efektivně zkombinovat. Vojáci na rozkazy nějak reagují, problémy mají s pokynem Follow Me, který se na některých checkpointech resetuje a musíte jej opakovat. A pak je to Move, snad nejjednodušší rozkaz na světě, který příliš často ignorují, zřejmě kvůli problematickým kolizím nebo pathfindingu. Naopak, dobře funguje podpůrná palba, kterou jsem často a rád využíval, protože vás dostane z hodně ošemetných situací bez toho, aniž by vaši virtuální parťáci zbytečně umírali.

of

Caption

Attribution

Průběh první mise

Začnete na nějakém výcvikovém táboře, kde po povinných instrukcích párkrát vystřelíte na terče a hurá do první akce. Cestu nezachraňují ani staré rockové pecky, které si pouští řidič, protože pustou krajinu a instruktáž od přeborníka v unudění k smrti si užije jen opravdový masochista s mozkem barvy čerstvé brokolice. S opravdovou úlevou jsem se vrhnul do skutečné akce, protože více legrace si užijete snad i v krematoriu. Naneštěstí nepřátelský opěrný bod tvořili asi tři nebo čtyři „extrémně nebezpeční" vzbouřenci, kteří mě překvapili nevídaně úskočnou taktikou - otočili se ke mně zády a nechali se bez odporu zastřelit, což mě naprosto vyvedlo z koncentrace. Už proto ani nevím, jak jsem absolvoval následující přednášku doktora Lobotoma, který navázal na své další nekonečné poučky, kterými mě obšťastňoval až do dalšího výsadku. Ten byl vynucen přepadením, při kterém nepřátelé předvedli více vojenské taktiky, a hra si konečně zasloužila označení hra.

Klasické chyby v AI pak asi nemusím dlouze komentovat. Občasné nulové reakce, pokud stojíte příliš blízko nepřítele, snaha střílet přes zeď nebo záseky v interiérech, tím trpí i spousta jiných her. Nespoléhejte ani na to, že by vás vaši vojáci v týmu vyléčili - to jsem neviděl ani jednou, pokud nepočítám dvě marné snahy zakrýt mě svým vlastním tělem před palbou tří protivníků najednou. Nejedná se o nic fatálního, kvůli čemu by hra nešla dokončit. Legračněji pak působí situace, kdy nepřátelé vystoupí z obrněného vozidla, které má lafetovaný kulomet, aniž by se jej snažili využít. Navíc se opravdu hodně často otočí zády k vám a nepokusí se udělat pro jistotu vůbec nic.

No a pak jsou tu otravné chyby ve skriptu, kdy ve vysílačkách probíhá těžký boj, celá moje podpůrná, mnohočlenná skupina se spoustou vozidel je pod zuřivou palbou jednoho jediného udatného nepřítele, kterého hledáte tak dlouho, dokud jej nezabijete a nedonutíte skript pokračovat k dalšímu kroku. Podotýkám, že jsem hrál xboxovou review-verzi určenou pro online média, dodanou minulý týden od distributora (nikoli tu březnovou, mnohem více zabugovanou verzi pro papírové časopisy).

Technická stránka hry na mě nepůsobila příliš dobře. Domnívám se, že předcházející díl vypadal lépe, byl blíže původnímu Flashpointu a netrpěl růžovým nasvícením, jako Red River. Grafika sice není špatná, ale lepší označení než průměrná si rozhodně nezaslouží. Povedený animovaný skybox z Dragon Rising je v Red River nahrazen statickou bitmapou, hezké lesy zase příliš často pustou pouštní krajinou. Vzdálené horizonty pak doslova trpí brutálním lowpoly modelováním a srovnání se starším dílem si snad ani nezaslouží. Nevím, jak na tom bude PC verze, ale ta xboxová je v tomto směru hodně mizerná.

Nejtragičtěji ovšem dopadla zvuková stránka, která je sterilní, nevýrazná a úplně potlačuje válečnou vřavu plejádou ubohých zvuků, které nemají se skutečnou válkou nic společného. Výstřely zdálky připomínají spíše pražení popcornu nebo sypání hrachu na zem, exploze pak pro jistotu nejsou slyšet prakticky vůbec. Nepřátelé oněměli hrůzou a mí vojáci si raději opakují idiotské poučky i během boje, asi aby mě dohnali na pokraj šílenství. Dojem z války je tak dost podivný, tak podivný, že v podstatě přehlídnete občasné bugy v kolizích a fyzice. Pozitivním přínosem hry je kooperativní hra až 4 hráčů současně, kdy se můžete kdykoliv libovolně odpojit a připojit do vybrané mapy, ale to nestačí zakrýt podivnou pachuť tohoto dílu. Více jsme o co-oopu psali v samostatném článku.

Pro mě osobně je Operation Flashpoint: Red River zklamáním. Po slušném Dragon Risingu vznikl nějaký kočkopes, který neví, čemu se chce více podobat. Na jednu stranu tady vidím snahu ohřát se na výsluní popularity her typu Call of Duty, na stranu druhou šla obtížnost více směrem k původnímu Flashpointu. Po herní stránce není hře moc co vytknout. Jistě, v textu jsem vzpomenul nepřeberné množství problémů, ale pokud si vybavíte všechny potíže, kterými trpěl dnes již legendární zakladatel této série, pak se jedná o docela malé mouchy.

Kardinálním a neomluvitelným problémem však zůstává přímo neuvěřitelná nezáživnost některých levelů. Pokud bych chtěl u některé hry použít spojení „unudit k smrti", pak na Red River se hodí dokonale. Za zcela nevojenské, nebetyčně hloupé a ospalé mise by někdo zasloužil postavit před polní soud. Avšak v pozdějších fázích mě hra bavila stále více. Jakási jiskra, těžko definovatelné kouzlo původní hry, tu přeci jen zůstala. Není moc výrazná, ale zkrátka je tady pořád přítomná.