RECENZE Act of Aggression
Neoficiální nástupce Command and Conquer.
Bývaly doby, kdy se na nás valily RTS ze všech stran. Jednou z nich byla v roce 2005 i prvotina Act of War od vývojářů Eugen Systems, kteří posléze docela zabodovali i s multiplatformní strategií RUSE, ani jejich třídílná série Wargame se ve světě rozhodně neztratila. Nyní se ucházejí o vaši přízeň s novou hrou Act of Aggression, kterou pojali jako oldschool v moderním kabátě.
S ohledem na to, jak bídně skončila série Command and Conquer od EA a hlavně, že nikdo nedotáhnul do konce pokračování tolik oblíbené odbočky C&C: Generals, působí v prvních okamžicích Act of Aggression doslova jako zjevení. Inspirace prvky původních C&C a Generals je totiž natolik zjevná, že prostě nemůže být náhodná. AoA se odehrává v blízké budoucnosti, kde si to rozdává zločinecká organizace Cartel (vyvedená v červeno-černých barvách) a proti ní stojí Chimera, což je zase mezinárodní operační uskupení pod taktovkou OSN. Záporňáci mají to nejvíce hi-tech vybavení ve hře, ale i Chimera disponuje řadou technologií, které by konvenční armády jen tiše záviděly. Jako by proti sobě opět povstalo NOD a GDI z klasického C&C. Vývojářům ale byly dvě bojující strany málo, a tak přidali do hry ještě třetího hráče - armádu USA, která je, co se arzenálu týká, poměrně konzervativní, ale tenhle handicap zase dohání jinde.
Kampaně pro jednoho hráče jsou striktně lineární a odehrávají se v různých částech celého světa. Dělí se na dvě části, přičemž první je pro Chimeru a druhá pro Cartel. Samostatný trénink zde není vůbec, protože kampaně jsou pojaty tak nějak výukově s pozvolně rostoucí zátěží kladenou na hráče. První mise je vlastně jen koridor, kde se procházíte s vojáky. V dalším scénáři si už člověk čuchne k prvním budovám atd. Postupně tedy roste náročnost a velikost scénářů, abyste se do toho vpravili. Vzhledem k rozsáhlému technologickému stromu a velkému počtu typů jednotek a jejich upgradů, je to rozhodně rozumná průprava, na druhou stranu tím ale trpí atraktivita a kvalita kampaní. Nejde tak o hlubší prožitek, ale hlavně o to potrénovat a navodit nečekané situace, u kterých se zákonitě dopustíte chyb, ze kterých se následně poučíte.
Pěkným příkladem je třeba mise s obranou dálničního úseku, po kterém postupně projíždí spojenecký konvoj. Poprvé se zde seznámíte s principem těžby surovin a pak se snažíte zastavit přívaly nepřátel dotírající ze dvou stran na kontrolní bod na dálnici. Napoprvé jsem hodně podcenil těžbu surovin a zároveň mi uniklo, že obranné věže se dokážou efektivně bránit vlnám přilétajících helikoptér jen s pořádnými upgrady. Jakmile mě Cartel z dálnice spláchnul, vyhodnotil jsem svoje chyby, které jsem napáchal, a na podruhé to udělal lépe a efektivněji. Je to asi nejlepší forma tréninku, co znám, a vím, že u klasického tutoriálu bych se ukousal nudou.
Na druhou stranu mi tady ta správná příběhová atmosféra prostě chyběla. Není to nic, co byste toužili si zahrát někdy znovu. To je obrovský rozdíl oproti třeba kampani v mojí srdcovce World in Conflict. Ta má naopak úplně všechno počínaje atraktivnějším příběhem (vyvrcholení Studené války), napětím a dobře jsou zpracované i emoce konkrétních postav. V Act of Aggression tohle nenajdete. Zápletka je imaginární (bez nějaké historické souvislosti), bez hloubky a chybí i nějaké výraznější postavy, které by vás více sblížily s dějem. Hraní mi tak přišlo chladné a neosobní, nicméně znovu opakuji, zdejší singleplayerové kampaně jsou skvělou průpravou na pozdější skirmish a multiplayer.
Připadá mi ale, že vývojáři chybějící aspekty kampaní vyvážili velkou propracovaností při vymýšlení ekonomických procesů a vůbec promakaností jednotek všech herních frakcí. Například těžba surovin se na první pohled jeví triviálně, ale není to o tom zabrat první velké naleziště a myslet si, že je vystaráno. AoA vás nutí pracovat s celkem třemi surovinami (ropa transformující se na dolary, hliník a vzácné nerosty). Po správné identifikaci nejlepšího místa pro rafinérii (musí být v dosahu co největšího počtu barevně označených ložisek) a její výstavbě je zahájena doprava kontejnerů do skladišť. Háček je v tom, že ložiska se vyprazdňují poměrně rychle a přírůstky peněz či nerostů nejsou nijak závratné. Aby si člověk udržel neustálý přísun surovin, je třeba dál prozkoumávat okolí a zavčasu budovat další rafinérie a předsunutá skladiště, aby transport materiálu neustal a zásobovací linie zůstávala co možná nejkratší.
Navíc je potřeba věnovat pozornost i managementu skladovacích prostor, kam se v základu sypou oba nerosty najednou. To je docela zajímavý prvek, který vám může občas zamotat hlavu, když se vám komplet zaplní sklad hliníkem a pak nejde uložit vzácná hornina, dokud nedostavíte další prostor nebo něco nespotřebujete ve výrobě. Nepřipadá mi to ale jako nějaký nedodělek. Je to záměr, jak donutit hráče řešit další věc nad rámec běžných činností. Aby toho nebylo málo, tak jste ještě nuceni dohlížet na dostatek elektrické energie, bez ní nejsou funkční budovy základny a obranné mechanismy.
Jsou zde ale i nové možnosti, jak si nahrabat více kreditů, což se hodí, zvlášť když občas váznou zásobovací linky. Pokud na mapě obsadíte svými vojáky banku, začne vám v několikavteřinových intervalech generovat příjem dolarů. Například při maximálním obsazení šesti vojáky je to 30 dolarů každé 3 vteřiny. Pokladnice nejsou ale nevyčerpatelné, mají svůj limit, podobně jako naleziště surovin. Budovy bank jinak vydrží fakt dost (nezruší je ani přímý zásah super zbraně), ale vnitřní posádka může být přemožena a být obsazena jinou stranou a generovat dolary pro sebe.
Ještě rychlejším příjmem se jeví možnost zajímat válečné zajatce. Často se stane, že po proběhnuté bitvě zůstanou na bojišti zranění vlastní i nepřátelští vojáci. Všichni jsou vyřazení z boje, ale pokud jste rychlejší, své vojáky můžete transportovat zpět na základnu a nepřátelské pozatýkat. Vtip je v tom, že za každého zajatce je bonus 500 dolarů. Pro názornější představu: už dva zajatí panďuláci vám během pár vteřin skoro vydělají na hlavní bojový tank a to se vyplatí.
Všechno tohle naznačuje hloubku, se kterou vývojáři přistoupili ke správě jednotlivých frakcí. Budovy a jednotky jsou u každé z nich rozčleněny do třech úrovní, které musíte postupně odemykat. Čím více si toho odemknete, tím více žasnete nad množstvím budov a různých jednotek, které můžete vyrobit. Jen pro názornost uvedu, že třeba USA disponuje šesti druhy pěchoty, sedmi druhy vzdušných jednotek nebo patnácti různými vozidly (započítány jsou i podpůrná vozidla a několik verzí vozidel, které se liší pouze zbraňovými nástavbami). Ostatní frakce jsou na tom plus mínus podobně, takže počty to jsou hodně vysoké, rozhodně nadstandardní. Navíc je ke spoustě budov a jednotek k dispozici řada upgradů, které mohou hrát zásadní roli.
Pokud chcete být v AoA skutečně dobří, musíte pochopit a naučit se, k čemu jsou jednotky dobré. Jednoduchý princip kámen-papír-nůžky funguje jen omezeně a neexistují přímočaré a snadno opakovatelné taktiky, které by pokaždé přinesly úspěch. Na fórech jsem už zahlédl, že vznikají fanouškovské strategické příručky, které radí hráčům, co a v jakých kombinacích vlastně použít. Variant, jak poskládat armádu, je skutečně mnoho a samozřejmě proti živým protivníkům v multiplayeru je to ještě složitější. Počítačem řízený protivník nemá takovou možnost se přizpůsobit, lidský hráč proti Vám pokaždé může vyrukovat s jiným mixem jednotek, proti kterým budete muset najít nejvhodnější protiopatření. Po této stránce se tedy jedná o velmi propracovanou a náročnou hru, která hlavně v multiplayeru je velkou výzvou i pro ostřílené RTS hráče. Navíc se jede ve velmi vysokém tempu a to ještě více zvyšuje nároky na rychlé rozhodování o bojové taktice a mixu produkce jednotek.
Chybu přitom vyrobíte velmi snadno a nic se zde neodpouští. V jedné multiplayerové bitce jsem se snažil podpořit týmového kolegu při útoku na nepřítele skupinou tanků, které jistily helikoptéry a speciální pěchota v exoskeletech. Přehlédl jsem ale při průzkumu sice slabé, ale zákeřné samohybné raketomety s protileteckými jednotkami, které mě rozmetaly na prach, ještě než jsem se stačil vůbec přiblížit. Přitom do té chvíle jsem měl za to, že protivník těmito zbraněmi ani nedisponuje. Podobné situace jsou při hře běžné, a vy musíte umět tohle předvídat nebo bleskurychle reagovat a odpovědět.
Act of Aggresssion jen pro PC vydal Comgad 2. září krabicově i digitálně od 999 Kč, čeština do hry přibude za pár týdnů.
koupit na Alza.cz.
V nejvyšší technologické úrovni nechybí ani oblíbené super zbraně jako jsou atomovky, orbitální útok nebo speciální railgun Chimery. Fungují podobně jako ve starších RTS. Jsou tedy efektní, ale jejich ničivá síla je omezená. Na každou super zbraň existuje i patřičná obranná opatření.
Závěrem bych ještě připomenul, že i když mě singleplayerová část hry zrovna neuchvátila, na všem ostatním je vidět smysl pro detail a poctivě odvedená práce. Určitě se nejedná o RTS pro příležitostné hráče, ale naopak o titul pro fajnšmekry, kteří ocení zvládnutí složitostí jednotlivých frakcí a patřičnou výzvu v multiplayeru.
