RECENZE BioShock Infinite: Burial at Sea

Rapture. Podmořské město a téměř dokonalá utopie. Lidé zde používají plasmidy k zlepšení svého života a jen jedinců přemýšlí, zda by mohly mít nějaké nepříjemné vedlejší účinky. Většina lidí si ale žádný potencionální problém neuvědomuje. Všichni žijí v harmonii podmořského města a nikoho ani v nejmenším nenapadne, že by se někdy něco mohlo stát.

My, co jsme hráli BioShock a BioShock 2, moc dobře víme, že v Rapture to velmi brzy přestane být idylka, ale první příběhový stahovatelný přídavek do BioShock Infinite není o tomto známém podmořském světě, ačkoli se tam odehrává. Dokonce není ani o jeho pádu. Je to totiž opět příběh Bookera DeWitta a Elizabeth. A to, že se odehrává v Rapture, vlastně není zase tak důležité.

Je samozřejmě dobré, že tvůrci prostě nevzali již vytvořené prostředí ve městě Columbia a nevytvořili v něm nový příběh. To, že se Burial at Sea odehrává v Rapture, jenom dokazuje, že si s přídavkem hodně vyhráli, ačkoli někdo může namítat, že za tu vysokou cenu (na Steamu například za 15 euro, což je teď už přes 400 Kč) je DLC příliš krátké.

Je to vlastně pravda, údajně se dá dohrát za něco málo přes dvě hodiny, když se ženete do cíle. Když se, stejně jako já, budete zabývat prozkoumávání prostředí a plněním vedlejších úkolů jako dostávání se do uzamčených místností, dá se hra dohrát za tři a půl hodiny. Otázkou ovšem je, zda to budou tři a půl hodiny ohromné zábavy?

Odpověď na tuhle otázku je tak napůl. Tak nějak se automaticky předpokládá, že ten, kdo si bude chtít zahrát přídavek k BioShock Infinite, má jednak původní hru dohranou a pak se mu také velmi líbila. V tomto případě budete nadšení a prvních dvacet minut až půl hodinku budete prozkoumávat každé zákoutí Rapture, poslouchat, co si říkají místní lidé a přemýšlet, co tu sakra dělá Booker a Elizabeth, kteří pátrají po jedné ztracené dívence. Příběh a atmosféra, to je věc, kde Burial at Sea naprosto exceluje a některé hrátky se světlem a stíny jsou ty nejlepší, co jsou ve hrách k vidění.

Problém ovšem je, že toho kromě zanesení do nového prostředí Burial at Sea zase tolik nepřináší po herní stránce. Nová "kouzla" jsou pouze variantami na starší věci, co už známe z předchozích tří her. Jedinou pořádnou novou zbraň získáte až těsně před koncem celého DLC a to, že už nejste omezeni pouze na dvě zbraně jako v Infinite, ale můžete jich nést více, je příjemné, ovšem ne tak zásadní. Vaším úkolem je, stejně jako vždy, navíc prostě někam dojít, vymlátit místnost a posunout se dál.

Co je dobré, pro každou místnost plnou nepřátel jste nuceni používat na těžší obtížnosti různé strategie. Hra vás k tomu sice nutí trošku podle, protože máte neustále nedostatek nábojů nebo energie do plasmidů, ale o to napínavější některé střety mohou být. Někdy zkusíte stealth přístup, což vychází, než vás někdo objeví a začíná zběsilý ústup. Jindy vběhnete do místnosti, zmrazíte, na koho narazíte a pak je rozstřílíte na malé ledové kostky. A jindy dokonce můžete vyskočit na podobné lanovky, jaké byly v Columbii. Zde je sice užíváte v mnohem uzavřenějších prostorech, ale fungují pořád skvěle.

No, a než se nadějete, je konec. Další roztomilý mindfuck konec, které k téhle sérii prostě patří, a očividně jsme jeden museli dostat, i když jsme vlastně teprve v polovině Burial at Sea.