Skip to main content
If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

RECENZE Knack

Dobrodružství, které nextgenu čest rozhodně nedělá.

Na začátku to vypadalo, že z Knacka snad bude nový Crash Bandicoot. Tedy naprosto vynikající plošinovka, která k PS4 přitáhne davy hráčů všech kategorií. Knack je totiž ta "roztomilejší" ze dvou velkých exkluzivních AAA her na PS4, jakoby právě zacílená na rodinné hráče vně střílečkových maniaků, kteří si raději zvolí Killzone: Shadow Fall. Jenže ono se, přátelé, Knackovi toho zrovna moc dobrého nepovedlo! Tak prostoduchou a obyčejnou hru bych na novou konzoli div ne vesmírných schopností věru nečekal. Kor za ty velké peníze...

Přitom hrdina samotný, dovedně poskládaný z různě velkých kostiček záhadných artefaktů našich předků, na nějaký lepší zážitek charisma rozhodně má. Však ho lidé vytvořili, aby je ochránil před jedním zlým doktůrkem a jeho armádou spíše úsměvných goblinů. Takže Knack není ani tak plošinovka, jako ta nejjednodušší bojovka, co svět kdy viděl. Doslova nechápu, jak mohli tvůrci vymyslet (no, vymyslet, to je tady ještě hodně silné slovo) tak stupidní a neskutečně nezáživný herní svět i jeho náplň.

Prakticky jediné, co tu budete přes dvanáct hodin herní doby dělat, je tupě následovat jediný a ještě velmi úzký tunýlek cesty vpřed v generických lokacích zcela bez nápadu a kosit zástupy stejně nudných nepřátel. Už jen z tohoto jsem měl při hraní ten neodbytný pocit, že Knack vznikl snad z donucení, jen aby se neřeklo, že na PS4 není od začátku žádná barevná, nevážná a veselá hra. Takže celé ovládání vlastně vyžaduje pouze pár tlačítek na útok tlapou, nějaký ten výskok či úhyb a když jde do tuhého, ještě další butonek pro speciální drtivý útok, jenž v cuku letu vymaže všechny nepřátele v okolí.

Snad kromě té kostičkované podívané na hlavního hrdinu, jenž se postupně nabaluje dalšími kostičkami a roste skoro jak Katamari, už je zdejší grafika nejen naprosto nudná, jednouchá a obyčejná, ale hlavně zcela bez nápadu. Tam, kde vzpomínaný skvost Crash Bandicoot nabízí neskutečně nápadité úrovně v různých světech a z různých perspektiv, tam Knack umí jen pevnou kameru a vesměs jednu přímou cestičku posázenou brouky, ptáky, gobliny, orky a dalšími standardními nestvůrkami. Přitom jejich kosení nejenže je stále na jedno brdo, ale už i na nejlehší obtížnost kolikrát hodně frustrující - o dětskou hříčku tady nezavadíte ani omylem.

Nepřátel přitom není mnoho, ale problém hry je, že jedno kousnutí nebo bacení palicí Knackovi ubere mnohdy skoro celý život, jehož doplnění poschovávanými kostičkami není zrovna časté. A když pak z tohoto důvodu budete s posledním dílkem podesáté krvácet na stále tom samém místě, tak i ta poslední kapička zábavy rychle vyprchá. Však vám hra do cesty prostě postaví umělou zábranu, která se sklopí, až vykosíte všechno před ní. No není to příklad vpravdě geniálního designu, kteý nám dá jen "next-gen"? A dalším "povedeným" příkladem můžu vzpomenout také snad uměle naroubované zatáčky, kam není díky pevné a nesvobodné kameře vůbec vidět. Nemusím asi říkat, že často za rohem vpadnete přímo do náručí nepřátel a znovu bleskově přijdete o celý život, ani nevíte jak.

Tady zkrátka tvůrci moc velkou fantazii nepředvedli, resp. prakticky žádnou. Těch povedených momentů na té zhola nudné a stereotypní cestičce jedním směrem, takřka po kolejích, je na hru za bratru šílených patnáct stovek zoufale málo! Snad zmíním jen libé zvuky kostiček, linoucí se z repráčku ovladače (dávám první bod). A dále již dříve zmíněný postupný růst Knacka, jenž je opravdu skvěle animován (druhý bod), nabalující na sebe větší a větší objekty. A určitě i postupné svlékání zbroje z nepřátel, jak je stále mlátíte do palic (hurá, třetí bodík!). Jenže když poprvé konečně pořádně povyrostete do obří velikosti a začnete si nadvládu nad okolím skrze své mohutné pracky konečně chvilku užívat, v další úrovni vám hra všechno sebere a zmenší vás znovu na počáteční pidi velikost, kdy máte sami co dělat, abyste neumřeli.

V tom se možná skrývá úhelný kámen toho dokonale promarněného potenciálu celé hry, která mi připadá jako zhola zbytečné dílo. Udělat z Knacka startovní AAA hru za plnou palbu je totální marketingový fail epických rozměrů. Tuto hru měli když tak dostat noví majitelé PS4 zadarmo, nebo pouze za Playstation Plus účet. Ty peníze by si snad i ten Resogun zasloužil mnohem více, než Knack, který se prakticky ve všem propadá za čáru průměrnosti. Když si po letech sednete za skvělého Crashe, mnohem nápaditějšího dráčka Spyra, nebo dobrodružného Jaka s Daxterem, uděláte pro sebe lepší dobrý skutek, než když se budete vztekat nad Knackem.

Oficiální trailer

Knacka nedokáže zachránit ani byť praktický kooperativní multiplayer pro dva (dávám poslední čtvrtý bod), jářku ale jen na jedné konzoli, který na nextgenu úplně zapomněl na online hraní! Větší důkaz o prostoduchosti Knacka, jako rychle spíchnuté rychlokvašky pro odškrtnutí v tabulce, asi netřeba.

Knack jen pro PS4 vyšel 15. listopadu v angličtině za 1499 Kč.

koupit na Xzone.

Stále přemýšlím, ale nemohu se dobrat, koho tak může Knack vůbec bavit. Snad jen opravdu nenáročné hráče, kteří jej pojmou jako krátký oddych mezi boji s Helghany. Ostatně mnohem lepší volbou pro nějakou méně násilnou a veselejší hru je multiplatformové Lego: Marvel Super Heroes, než tato totálně promarněná exkluzivita, která se za to jinak prestižní slovíčko může jen stydět.

VERDIKT: Nejhorší startovní hra na PS4, která potenciál nové konzole ukazuje bohužel v tom nejhorším světle skrze naprosto nudnou a stereotypní herní náplň v obyčejných lokacích. Hra nedovoluje skoro nic, kdy se svými mechanikami vrací o mnoho let zpátky a těch pár povedených věcí na alespoň průměrnou hru nestačí. Knack je přesně ten odstrašující příklad titulu, který vznikl jen z nutnosti a nikoli radosti.

4 / 10

Sign in and unlock a world of features

Get access to commenting, homepage personalisation, newsletters, and more!

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

In this article

Knack

PS4

Related topics
PS4
About the Author

Michal Jonáš

Contributor

Comments