If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

RECENZE Trans Ocean 2: Rivals CZ

Vybudujte dopravní impérium na moři.
Jednička vylepšená o řadu úkolů a výzev, které hru dělají sice těžší a možná i zajímavější, ale osobně nepřesvědčily. Bez medaile.

Sice jednoduchá ale zároveň zábavná hra s lodičkami, tak jsem hodnotil TransOcean na konci roku 2014. V zásadě šlo o vylepšenou předělávku staré klasiky Ports of Call, která i přes nesporný stereotyp dokázala přilákat řadu úplně nových hráčů. Účelem bylo vybudovat dopravní impérium a s co nejvyšším počtem nákladních lodí brázdit všechna světová moře. V druhém díle se vývojáři rozhodli na to pořádně šlápnout a, asi ve snaze zbavit se nálepky jednotvárné hry, implementovali prvky, které měly hraní ztížit a více zatraktivnit.

Hra jednoho hráče má proto nyní tři režimy, do kterých se lze pustit. Prvním z nich je příběhový mód. Jedná se v podstatě o postupné zasvěcování hráče do TransOcean 2, kde plynule stoupá obtížnost úkol od úkolu a hráč je za své úsilí hodnocen medailemi podle dosaženého skóre. To vše je podkresleno „příběhovými" souvislostmi, které vycházejí z prvního dílu.

Zároveň zde zaregistrujete přítomnost konkurenčních firem v roli vašich soupeřů, se kterými se přetahujete o množství doručených zakázek nebo soutěžíte o vyšší hodnotu vlastní firmy. Vše je ještě vázáno na časový limit, takže člověk může mít dobře nakročeno, ale nakonec nemusí zbýt čas na dosažení požadované mety. Celkem je zde šest scénářů, které lze hrát i opakovaně, abyste vypilovali své umění a dosáhli lepšího hodnocení.

Druhou možností singleplayeru je tzv. soutěžní klání, kde sbíráte vítězné body. To probíhá už bez příběhu, ale zůstává časový limit a úkoly se během této mise mění v rámci jednotlivých kol. V prvním kole scénáře tak například soutěžíte s konkurenty na odbavené zakázky, abyste posléze ve druhém kole soupeřili v tom, kdo si může dovolit dát více peněz na charitu a zachovat si přitom vyšší hodnotu společnosti než mají soupeři.

Některé úkoly jsou trochu přitažené za vlasy. Asi se autoři snažili o potlačení stereotypu opravdu za každou cenu, ale tohle mi úplně nesedlo. Zvlášť když jsem se dozvěděl, že v původně vydané verzi (květen 2016) dokonce záměrně nefungovala volba pro pozastavení hry v singleplayeru, což podle reakcí lidí na Steam forech dohánělo mnohé hráče k šílenství, neboť se hratelnost stala příliš frustrující záležitost na hony vzdálené pohodovce z prvního dílu.

Naštěstí v pozdější záplatě do hry přibyla možnost nastavit si pauzování hry dle libosti, takže se situace uklidnila. V každém případě mě osobně takové pojetí kampaně a volné hry moc nenadchlo, takže jsem nakonec nejvíce ocenil třetí herní režim, kterým je zde „nekonečná hra".

Tento herní mód se asi nejvíce podobá původní kampani z prvního dílu. Není zde žádný časový limit, žádné praštěné úkoly a je na vás jestli si do hry přidáte nějakého konkurenta nebo budete hrát sami pro své vlastní potěšení. Náladu mi kazil jen předělaný systém ručního ovládání lodí. Zatímco v jedničce to fungovalo naprosto jednoduše (v přístavu stačilo kliknout na volbu, jestli dokovat ručně nebo automatem za poplatek), nyní si musíte v nastavení hry nastavit prapodivnou volbu „četnost stávek remorkérů".

Ruční ovládání lodí v přístavu je tak dostupné pouze, když stávkují posádky remorkérů. Pokud taková situace nastane, můžete buď bez zdržení vymanévrovat sami, nebo počkat 1 den než stávka skončí. Penalizace tak není peněžitá, ale časová. Ovšem v klasické kampani, kde vše běží na časový limit, jsou časové ztráty klíčové.

Další novinkou je i přítomnost multiplayeru, který jednička vůbec neměla. Jeho průběh je nejvíce podobný hernímu režimu ze hry jednoho hráče „soutěžní klání" a hraje se na vítězné body. Problémem je, že při 9 z 10 pokusech o to sehnat nějaké živé protihráče, nikoho nenajdete. Nezbývá než se na hru ve více hráčích domluvit dopředu s přáteli protože přiřazení náhodných multiplayerových hráčů buď nefunguje, nebo skutečně nejsou žádní lidí ochotní v tomto režimu hrát.

Vizuální stránka na první pohled prošla vylepšením hlavně, co se týká hlavní 2D mapy. Vylepšen byl i náhled na 3D přístavy. Ovšem grafika při ručním ovládání lodí mi přišla, že se naopak oproti původní hře zhoršila. Kamera je sice o něco výše, takže je lepší rozhled, ale i na ultra detaily je dohled po okolí doslova tragický a výsledný dojem hodně kazí. Navíc bylo trochu upraveno ovládání lodí skrze klikání myškou, které už mi vůbec nepřišlo komfortní. Nyní je lepší používat výhradně klávesnici a její tlačítka.

TransOcean 2: Rivals mi tak přijdou, že jsou pro odlišnou cílovou skupinu hráčů, než byl první díl. Ten kdo si dříve stěžoval na chybějící výzvy, ten je nyní dostal. Já osobně jsem ale oceňoval relax a oddychové hrání, takže já se rozhodně vracím k jedničce, která mi svým stylem a ovládáním přišla o parník lepší.

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

Comments

More Recenze

Latest Articles