If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Závěrečná reportáž z E3 2009

Ohlédnutí za veletrhem už z tepla domova.

Dá se to říci ve třech slovech: E3 2009 byla ve-li-ká. V porovnání s loňskou? Ve všech směrech. Větší prostory, více lidí, významnější oznámení. Letošní E3 se dost dobře vrátila ke kořenům svých předchůdců a opět byla tou mohutnou akcí, skrze kterou prošly tisíce návštěvníků. Distributoři her vybudovali stánky, které si svou velikostí nezadaly s vilou kdejaké hollywoodské celebrity.

É trojka se odehrála ve všedních dnech od úterý 2. až do čtvrtka 4. června, s výjimkou několika tiskových konferencí už den předtím. Organizátor ESA se tedy rozhodl datum výstavy posunout z tradičního července už na samotný začátek června a tento krok nešel nepřijmout bez nadšení.

Kalifornské Los Angeles, tedy místo dění E3, je v létě jedním z nejteplejších velkoměst v USA a když si vzpomenu na loňský ročník, kdy jsem coural do losangelského Convention Centra v třicetistupňových vedrech, ještě stále mi teče horký pot po zádech. E3 letos opět zabrala obě hlavní haly LACC a opět se zaplnila lidmi. A to i přesto, že veřejná vstupenka na tři dny stála drsných 400 dolarů.

Oproti jedné malé show-floor z loňska (velká místnost s přístupným hraním pro kohokoliv) jich tu letos bylo hned několik a návštěvník se nyní mohl kochat hosteskami. Tedy... mohl si nyní opravdu zahrát, o tom to přeci je!

Vydavatelé nabídli stánky s tunami volně přístupných dem ještě nevydaných titulů, namátkou mohu jmenovat Brutal Legend, New Super Mario Bros. Wii, Split Second, Need for Speed: Nitro, Batman: Arkham Asylum... K tomu každý stánek ještě skýtal všemožné veřejné prezentace titulů pro návštěvníky.

Takový Microsoft si dokonce postavil minikino, totiž vztyčil velké plátno a posadil před něj židličky. Následně ukazoval hry typu Alan Wake nebo Halo ODST, Activision o kus dál zase DJ Hero či Call of Duty Modern Warfare 2 a Ubisoft se pro změnu kasal se Splinter Cell Conviction. Jinými slovy, člověk ani nemusel být novinářem s přístupem za zavřené dveře, aby si E3 řádně užil a odnesl si dojmy ze spousty pecek, které vyjdou teprve na podzim. Oproti takovému Games Convention, kde jsem si toho veřejně nikdy moc nezahrál a nezhlédl, tedy velký rozdíl. Jiná věc samozřejmě je, že všechna tato videa byla okamžitě i na internetu, takže hlavním úkolem reportéra na místě bylo pokládat zajímavé otázky.

V jednom člověku bylo absolutně nemožné omrknout každý titul. Výrobci jich přivezli mraky a když slyšeli, že jsem z Eurogameru, byli vždy najednou abnormálně vstřícní. Tuhle prestižní značku prostě ve světě každý zná... Program tak byl od rána až do večera nabitý. Pamatuji si, jak jsem loni byl schopen psát nějaké články i v klidu v průběhu dne, avšak letos to bylo nemyslitelné. Co více, organizátoři se rozhodli každý den startovat až v 10 ráno, první den dokonce až ve 12, takže celkově jsem promrcasil dobrých 6 hodin. Devátá ranní z loňska byla perfektní, takhle by si E3 zasloužila o den navíc. I když, záda a nohy bolely už ve středu a víčka se mhouřila jakbysmet.

Nezastavil jsem se a jen tiše záviděl monstrózním týmům GameSpotu nebo IGN. Tihle frajeři si přímo na výstavišti jednoduše pronajali svoje vlastní prostory (GS byl přímo na showfloor a rozdával dokonce i reklamní krámečky) a měli s sebou asi padesátičlenné týmy. Nejen pisálky, ale taktéž zvukaře, kameramany, střihače videa, moderátory a další lidi, o kterých si kterákoli z poboček Eurogameru mohla nechat jen zdát. Pro zajímavost, cestou z výstaviště na letiště jsem jel spolu s kolegou z 1UP, který si mi stěžoval, že E3 byla fakt hektická, že měl denně aspoň tři předváděčky... Sklapl poté, když jsem mu sdělil, že já denně předváděček obíhal třikrát tolik.

Informační nálož pak kromě časového presu (již tradičně) komplikovalo i místní press-centrum, tedy místnost vyhrazená pouze pro novináře, která se v prvé řadě vyznačuje bezdrátovým připojením k internetu. Tedy, ona se spíše vyznačuje nefungujícím internetem. Nevím proč, tohle je zcela klasický problém všech étrojek a pořadatelé prostě nikdy nejsou schopni zařídit stabilní a ne-šnečí wi-finu. Navíc, opět nastal tragický nedostatek novinářských obědů. Za tři dny jsem se tam jen jednou najedl, jindy jsem přišel vždy o deset minut později a všechno už bylo fuč. Jasně, novináři jsou žrouti, ale zase tací ne. Prostě málo jídla a basta.

Comments