Fotoseriál z plného Risen 2

Risen 2: Dark Waters jsme bohatě omrkli již před měsícem (textové dojmy, podcast, videopreview), kdy nám do klína spadla preview-verze. Prozatímní závěr zněl asi takhle - kdo měl rád Gothic, bude mít rád i Risen 2.

Nyní již autor hraje plnou verzi a s blížícím se datem vydání se k tomuto slibnému RPG vrací formou fotoseriálu, kde vám ukáže a obšírněji okomentuje dvacítku všemožných záběrů z přibližně patnáctihodinového výletu po fiktivních tropických ostrovech. V roli piráta na tajné misi vypil mnoho flašek rumu, vykopal mnoho pohřbených truhel, hrubě urazil mnoho žen a... a zbytek už je nepodstatný. Číše hore!

Risen 2: Dark Waters nejpalčivěji vyhlížejí fanoušci série Gothic, ostatně jde o duchovního nástupce slavné RPG značky. Pro ně však může být první skok do hry poněkud nepříjemný, protože autoři hned v úvodním "filmečku" straší apokalypsou, koncem světa, pradávným poselstvím a dalšími fantasy klišé. Což mi po pamětihodných prvních hodinách v Gothic I, kde šlo o prosté přežití, přijde zbytečné.

Naopak první tasení zbraní proti lidskému oponentovi vám původní produkci Piranha Bytes připomene plnými hrstmi - skoro určitě půjdete k zemi! Zde se bezejmenný hrdina plazí po čtyřech, když nemoudře vyzval trenéra Inkvizice k přátelskému klání. Bylo bleskové. A tak aspoň že pokořitel neobral geroje o všechny zlaťáky, jak bylo zvykem dříve.

Moře vypadá lákavě, ostatně Risen 2 se odehrává v jakoby-středoamerickém prostředí. Zdejší hluboká voda má však zvláštní teleportační funkci - jen co do ní hupsnete, hra vás vykopne zpět na pobřeží. Což krapet zvedá obočí, avšak jak postupně zjistíte, jde o nutné opatření kvůli logické návaznosti questů.

Jak určitě ještě několikrát zmíním, autoři dali dohromady překrásný herní svět. Takhle detailní a rozmanité prostředí byste u konkurence hledali jen stěží. Platí to jak pro džunglovou přírodu, tak i pro lidská obydlí. Zde se bezejmenný hrdina právě vylodil na ostrově Tacarigua, v koloniálním městečku Puberto Sacarico, a jeho tajná mise proti titánům začíná. Úkol číslo jedna - zahalit svou chlupatou hruď.

Co by to bylo za karibskou kolonii v dobách zámořských objevů, kdyby neměla plantáže se zotročenou pracovní silou. Kousek za P. Sacaricem pěstuje Inkvizice cukrovou třtinu, kterou následně posílá domů anebo prodává pirátům na výrobu rumu. I když... spíše než prodává jí před piráty chrání, neb ti se občas v noci vloudí do skladů a bedny s cukrem hrdě ukradnou.

Ach ta krásná džungle! Jen kdyby se skrze ní nepotulovali agresivní jaguáři, divočáci nebo orangutáni. Do boje jsem s sebou přitáhl společnici, pirátku Patty, starou známou z prvního Risen. Ačkoliv za sebou má bezejmenný hrdina už stovky skalpů a jednoho zapuzeného titána, na začátku Risen 2 je až trapně slabý a vypravování se do džungle na vlastní riziko zavání sebevraždou. Nebo vlastně vypravování se kamkoliv... všimněte si proto, že skoro na všech zdejších "akčních" screenshotech pobíhá parťák nebo dokonce parťáci. Sice toho moc nenamlátí, ale důležité je, že jsou mláceni - že od vás odlákají pozornost. A když padnou? Nic se neděje, po každé bitce se promptně oklepají.

Když jsem poprvé narazil na obřího kraba, nedostal jsem nakládačku jenom díky vždy svolné Patty. Místní kraby (a jeskynní pavouci) totiž mají velice tvrdé krunýře, rovnou byste je mohli šimrat stébly trávy a efekt by byl stejný. Proto je před potyčkami s nimi nutné naučit se od pirátského trenéra umění kopanců. V normálních soubojích mi nepřišly kdovíjak praktické (na rozdíl od házení kokosových ořechů), ale dobře mířená rána podrážkou převalí kraba na záda a rázem má po ptákách.

Nemůžete mít pirátskou hru bez kopání pokladů. Přes to prostě nejede vlak. V Risen 2 jsem strávil již přes patnáct hodin a následujícího pravidla jsem se naučil držet jako klíště: jakmile se doslechnete, že někdo disponuje mapou pokladů, odhoďte všechny morální zábrany a klidně investujte několik set zlaťáků, protože výsledek vždy předčí vaše očekávání. Kupříkladu já, vzorný to abstinent, jsem svou první mapu vyhrál v nekřesťansky drahé chlastací soutěži.

Na všechny obrázky z tohoto fotoseriálu v plném rozlišení se můžete podívat v galerii.

Soubojový systém je nyní obohacen o "kill cam", tj. o zpomalený záběr na poslední úder proti poslednímu nepříteli v oblasti. Naštěstí jde vypnout. O nějaké efektivnosti nemůže být řeč, ba naopak - akorát ukazuje, jak moc se aktéři bitek nedotýkají. U rozsáhlých otevřených RPG je fér nad drobnými technickými nedostatky přimhouřit oko, ale zde je tato opakující se vizuální trable markantní příliš.

Jak je u tvůrců z Piranha Bytes zvykem, dialogy mají šťávu, jsou zábavné i zajímavé, a některé zcela ujeté - ostatně, co byste od pirátů čekali? Kdo těžce nese vulgární mluvu, bude těžce nést celý Risen 2, ale mnohé nadávky jsou úžasně originální i vtipné. Na soudek drsné mluvy se mohou těšit i anglicky nenadávající hráči, všechny titulky jsou v češtině a autoři se s překladem popasovali obstojně. (Jen chvíli trvalo, než se mi povedlo lokalizaci aktivovat, proto jsou tyto úvodní screenshoty ještě v angličtině.)

Když v roce 2001 vyšel Gothic a obsahoval plnohodnotné denní režimy NPC - v noci spali, ráno se protahovali, přes den pracovali, večer seděli kolem ohně - nejeden hráč z toho byl paf. Dnes už je něco takového standardem, přesto potěší, s jakou pečlivostí se tvůrci o své postavičky starají. Zde jsem je vyrušil během večeře, kde si zrovna něco vyprávěli. Jen škoda, že se relativně často opakují ty samé obličeje NPC, třebaže první Risen nebo Arcania na tom byli mnohem hůře.

Hrdina šplhá! Fanoušci původních Gothiců jásají, ostatní hráči netuší, proč by měli jásat. Každopádně je milé, že herní svět je tím pádem členitý nejen horizontálně, ale i vertikálně. Často kopce sbíháte nebo na ně klikatou stezkou zase šplháte, do toho takhle někam vylezete a samozřejmě je možné odkudkoliv spadnout a zlomit si vaz. Po extrémně plochém, omezeném Kingdoms of Amalur: Reckoning jde o milou drobnost, která ve skutečnosti zas tak drobná není. Navozuje pocit z rozličného živého světa, který jednoduše stojí za to prozkoumat.

Inventář, deník ani forma zlepšování dovedností zřejmě nevyhrají cenu za nejpřehlednější a nejintuitivnější interface v historii RPG. Upřímně řečeno, je v tom trochu bordel a i po mnoha odehraných hodinách mám občas chvíli problém najít v úkolovníku kýženou informaci. Případné tápání však autoři kompenzují ikonickou vlastností hlavního hrdiny - unese toho, kolik chce. Risen 2 každopádně není žádnou zběsilou lootovací hrou, naopak, třeba zbraní je tu poskrovnu a každý lepší kousek budete oslavovat, jako byste pokořili celou hru.

Pohlednice domů! Kromě výletníků si však na své přijdou i upocení dobrodruhové, neb každý ostrov je prolezlý starobylými chrámy a zatuchlými dungeony, v nichž dost možná dostanete mockrát na budku, ale jen co se konečně prokoušete na jejich konce, budete bohatě odměněni. Jak už bylo několikrát zmíněno, co do tvorby prostředí odvedli autoři skvělý kus práce. Tedy, minimálně úvodní dvojice ostrovů je super, věřme však, že i zbytek bude krásný. Nikdy Piranha Bytes nepracovali s takovým rozpočtem, takže někde se to projevit přeci musí.

Kopáčové hráli důležitou roli již v prvním Gothicovi, je tedy nasnadě, že krumpáč vezmete do ruky i v nejnovější produkci Piranha Bytes. A zdaleka nepůjde o jediný nástroj. K ruce se hodí ještě rýč na vykopávání pokladů, paklíč na odemykání truhel formou lehké minihry, pila či skalpel na odřezávání trofejí z ulovených zvířat, klacek na opékání masa...

Puerto Isabella je tím největším městem, které jsem zatím měl možnost navštívit. Jak již název napovídá, opět jde o přístav a opět spadá pod nadvládu Inkvizice. Jedná se už o důležitou metropoli a průsečík obchodních tras, takže zde naleznete tržiště, velký sklad (však oni jednou půjdou spát...), pevnost s vězením, pochybně kšeftujícího řezníka i několik řemeslníků. Od nich se od určité úrovně znalostí budete moci naučit tvorbě zbraní, sečných i střelných.

Vývojáři vykreslili místní domorodce přesně tak, jak je vnímali tehdejší kolonizátoři - barbaři, opičáci. Jen se podívejte, jakýpak akrobatický breakdance během souboje stíhá. Původní obyvatelé jsou pěkně rychlí a je docela těžké je vůbec zasáhnout, takže při potyčkách s nimi se spíše jenom bráním, čas od času vystřelím od boku z pistole a během zdlouhavého přebíjení se zase jenom bráním. Ano ano, souboje jsou těžké.

Všechny místní domorodé ženy mají rozkošně uzoučké minisukně a pomalu se zdá, že čím výše je postavená, tím menší kus látky její džungli zahaluje. Šířka oblečku moudré Chani, dcery náčelníka, by se bohatě změřila deseticentimetrovým pravítkem. Ale nic nevykoukáte, ani během divokých nočních tanců, kde se Chani i její kmenové sestry bujaře kroutí a vlní v rytmu bubnů.

Risen 2 v české PC verzi a také v anglické pro PS3/X360 vydá Cenega 27. dubna.

předobjednat z Xzone

Jak moc dobře víte z trilogie Gothic, dříve nebo později vás autoři postaví na rozcestí a před vámi vztyčí důležitý rozcestník - ke které frakci se přidat? Půjdete-li s Inkvizicí, dostane se vám možnosti naučit se špičkovým střeleckým schopnostem. Naproti tomu rozhodnete-li se pro voodoo kmen, naučíte se, přirozeně, voodoo magii. Vyvádět se s ní dá spousta věcí, zatím nejzajímavější mi přišlo posednutí cizího těla. Kořisti vytrhnete vlas, seženete pár dalších ingrediencí (včetně očí), vše to naroubujete na voodoo panenku skrze vyobrazený rituál a voilá, nešťastník je váš.

Titán! Celý Risen 2 je o titánech, není tudíž překvapující, že na "svého prvního" narazíte mnohem dříve, než tomu bylo v Risen 1, kde šlo o závěrečného bosse. Soubojem se zemním titánem jsem byl mile překvapen v tom smyslu, že šlo o řemeslně dobře zpracovanou bitku, která by obstála i v konkurenci specializovaných third-person akcí. Říkám to z toho důvodu, že jinak je soubojový systém jaksi prkenný a v podstatě se od dob prvního Gothica příliš nezměnil. Zdánlivě...? O tom už ale v recenzi, kterou publikujeme v době příchodu Risen 2 na trh, tedy již koncem tohoto měsíce.