Sacred 2: Ice & Blood

Ledový domov serafímek, krvavý prales a zbrusu nové povolání – dračí mág. To jsou hlavní lákadla datadisku k povedenému akčnímu RPG. Po necelém roce je tu rozšíření solidní RPG řežby Sacred 2. Nejde o stand-alone přídavek, ke spuštění tedy musíte nainstalovat původní hru. Ta hráče potěšila hlavně obrovským otevřeným světem, bohatým rozvojem postavy, hektickými souboji a záplavou úkolů. A datadisk jde celkem zkušeně v jejích stopách.

Už název „Ice and Blood“ přibližuje dvě hlavní novinky přídavku: dvě nové oblasti, které mají s ledem a krví hodně společného. Dostanete se do nich snadno z elfího hlavního města Thylysium; stačí v přístavu pokecat s kapitánem a rychlá loď vás dopraví do kýžené destinace. V rámci nových oblastí navíc můžete cestovat vzducholodí.

Nová území sice nejsou dohromady tak velká jako původní kontinent, ale i tak Ancarii slušně rozšiřují a přidávají další dvacet třicet hodin hraní. Obě oblasti se navíc obtížností přizpůsobují hráči, takže je celkem fuk, v jaké fázi hry do nich zavítáte; i když z pochopitelných důvodů se do nich nemůžete podívat hned na začátku, ale musíte se nejprve prosekat do elfí metropole.

Nejprve jsem se svojí serafímkou navštívil její domovinu a přistál v Okřídleném přístavu na severozápadě říše, v oblasti zvané Crystal Region. Hned po vystoupení mi sestry serafímky zadaly první úkoly. Pomohl jsem ubránit bránu do osady před místními šelmami a pak se vydal na lov yetti. Celý region působí poměrně chladně a ponuře, a kromě sněhu a ledu je zajímavý hlavně všudypřítomnými obřími krystaly. Ty odrážejí vše kolem sebe a chvílemi vám tak z prostředí možná půjde hlava kolem. Ne že by bylo tak úchvatné, ale je prostě místy trochu moc blýskavé a někdy i lehce nepřehledné. Čekají tu na vás poměrně klasické úkoly sestávající z 90 % ze zabíjení nepřátel. Nic jiného bychom ale od Sacred ani nečekali.

Druhá nová oblast je úplně jiná, a osobně mi sedla víc. Jde o Prokletý les, rozlehlou džungli na jihovýchodě. Některá místa tu působí docela příjemně, jinak naopak až úchylně a nepřirozeně. Kromě pralesa zavítáte i do krvavých lesů plných beholderů, tedy obřích očí s magickými schopnostmi, obřích létajících ryb a dalších monster. Potkáte i démonky, pekelné koně a další prokleté nepřátele. Odpočinout si můžete ve vesnicích, ve kterých žijí monstra připomínající zombie. Tihle chudáci jsou ale přátelští a zadají vám různé – opět nepříliš originální – úkoly.Těch je mimochodem (alespoň podle mého subjektivního pocitu) v džungli víc než v ledové domovině serafímek. A jde snad vždycky o variace na úkoly zabij / najdi / přines.

V džungli vám ale život znepříjemní i místní domorodci, kteří jsou jakýmsi podivným mixem mezi jihoamerickými indiány (třeba tím, že po vás z křoví často střelí otrávené šipky z foukačky) a japonskými samuraji.

Inspirace orientálním prostředím je ve hře patrná i na jediném novém povolání, kterým je dračí mág. Plešatý řízek, člen tajemného dračího kultu, v exotickém oblečení opravdu působí jak kouzelník z čínských legend, a pro nadpřirozené triky nemusí chodit daleko. Jeho specialitou je samozřejmě dračí magie. Dokáže se přeměnit na omezenou dobu v draka a trhat nepřátele svými drápy: je to nejen efektivní, ale hlavně efektní. Mezi jeho další kousky patří třeba přivolání dračího mazlíčka, „familiara“. Malý dráček poskakuje za svým pánem a zvyšuje jeho statistiky. Kromě malého dráčka můžete na chvíli přivolat také velkého draka, který pěkně sesmaží protivníky.

Repertoár schopností nové profese doplňuje Mentalism a Elemental magic, tedy kategorie obsahující různá zaklínadla útočná i obranná. Herním stylem se logicky dračí mág podobá elfímu putování; konec konců jde také o magickou postavu. Příjemným kořením je ale proměňování v draka a drcení nepřátel pěkně ručně. Vlastně pařátově. Dračí mág začíná na dalším novém místě, které datadisk přináší: na Dračím ostrově. Jde ale jen o malinkatou úvodní lokaci, ne o nějaké velké území. A nesmíme zapomenout ani na nové jezdecké zvíře pro novou profesi. Draconicon vypadá jako mix koně a draka a je opravdu docela silný.

Dvě nové oblasti a neokoukané povolání jsou sice hlavními lákadly, ale Ice and Blood přináší i další novinky. Tak třeba neposedného impa, který na přivolání přiběhne a na zádech přitáhne truhlu, do které jste si dříve mohli odkládat předměty jen ve městech. A pořád platí, že v truhlici je jak místo pro předměty konkrétní postavy, tak místo vyhrazené pro společný majetek všech hrdinů, které máte rozehrané. Další drobnou novinkou je možnost měnit barvu pokožky vašeho hrdiny. Větší ovlivňování vzhledu by sice neškodilo, ale autoři nám v tomto ohledu moc vstříc nevyšli. Samozřejmostí jsou tuny nových zbraní, brnění i run pro jejich vylepšení, na druhou stranu jsem ve hře nenašel žádné nové dovednosti pro šestici původních postav.

Ice and Blood jde ve šlépějích základní hry zpracováním i hratelností. Pečlivě vykreslené prostředí dnes už je sice o rok starší, nežli by mělo, ale pořád jde o hezkou podívanou. Stejně jako v případě hlavních hrdinů či nepřátel. Pořád mi místy chyběla možnost více oddálit kameru, protože občas prostě nevidíte moc daleko před sebe, ale boje jsou tak intenzivní, že jsem to většinou ani nevnímal. Hratelnost po čase drobet klopýtá, úkoly jsou totiž trochu na jedno brdo. Stejně jako u původní hry vás ale dál požene hlavně touha za vylepšením postavy a nalezením co nejmocnějších artefaktů. A když vás to omrzí, vždycky si můžete švihnout multiplayer.

Ice and Blood není špatné rozšíření a pokud vás bavil Fallen Angel, oceníte i datadisk. Základní hra s rozšířením nabízejí dohromady desítky hodin zábavy, která kvůli nepříliš originálním questům může být trochu stereotypní, ale fandové akčních RPG si stejně přijdou na své. Nejde o nic výjimečného, ale nadprůměrné hodnocení si zaslouží.

Další obrázky přímo z hraní si prohlédněte v galerii.