Shaun White Skateboarding

Pak se vám otevře možnost tvarovat nahoru a dolů celé bloky silnic, čímž se nejen dostáváte přes překážky, ale zajetím do země často najdete i vzácné předměty. Vrcholem svobodomyslného ohýbání světa je vytváření zelených kolejnic jen tak ze vzduchu, při pádu z větších výšek. Pomocí zelených cest vedoucích na správná míst ničíte svým prknem propagandistické tlampače Ministerstva a jejich od-ovlivňovače, které vám nulují flow a zabraňují v obarvování světa. Vrcholem totalitní buzerace jsou malé zeppeliny, které se nad vás pověsí a jestli je včas nezničíte skokem na rampě, změní vás na dalšího šedého občana New Harmony.

A protože se úkoly v druhé polovině točí vesměs jen okolo šejpování, přestává být hra o skejtování a stává se z ní akční adventura. Hledáte cesty, kterými byste se dostali ke splnění úkolu a o provádění triků jde ještě méně než na začátku. Úplný konec se hratelností podobá spíše Super Mario Galaxy, než Skate nebo Tonymu Hawkovi. Na druhou stranu se akrobacie úplně nevzdáte, protože po nalezení potřebné trasy většinou musíte naplnit ukazatel flow a to neuděláte jinak, než blázněním na prkně.

Osobně mi tvarování světa, hledání cesty k cíli a všechny tyhle nerealistické prvky nevadily, ba naopak. Jenže když si hru kupujete podle názvu, asi čekáte, že po zasunutí DVD do mechaniky dostanete skejtovou simulaci, ne akční adventuru. Je to podobné, jako byste si koupili Doom 4 a místo zabíjení mutantů motorovkou byste dostali simulaci au-pair na Marsu, která nesmí dopustit, aby ji miminko spadlo do rybníčku s kyselinou.

of

Caption

Attribution

Z technického hlediska mohu vytknout jen málo. Jak už jsem zmínil, ovládání si vzalo příklad ze Skate. Užijete si dosytosti kroucení oběma analogovými páčkami, i když oproti titulu od EA je jízdní model přeci jen zjednodušený. Což mi osobně vyhovovalo, nemusel jsem zažívat muka s hledáním popisu ovládání konkrétního triku, abych ho poté ve hře jednou a naposled použil, protože to bylo cílem úkolu. Všechny pohyby nemůžete provádět od začátku. Ty složitější si kupujete za zkušenostní body. To má velkou výhodu, protože nejste hned bombardováni desítkami možností, ale osvojíte si základy a k nim pomalu přidáváte dokonalejší pohyby.

Vaše skejťácké alter ego si upravujete změnou účesu, oblečení a samozřejmě prkna. Většinou se vizáží postavičky moc nezabývám, ale v tomhle směru Shaun za konkurencí silně pokulhává. Stavebních prvků herního charakteru je málo. A přestože další získáte sbíráním bonusových předmětů, třeba výběr účesů mě neuspokojil ani po dohrání, tedy odemčení téměř celé nabídky.

Grafické zpracování neoplývá detailností, ale barevnost prostředí to dohání. Je to jedna z těch her, které nejedou ve vlaku hnědošedého pseudorealistického zpracování, kterého si v poslední době užíváme přespříliš. Samotné prostředí je na druhou stranu docela nudné, buď se pohybujete po ulicích města nebo jezdíte v industriálních zónách. Výjimkou je základna povstání nacházející se ve starém zábavním parku, který je úžasně vymodelovaný a nabízí obrovský prostor k vyblbnutí. Úsměvné jsou reklamy Ministerstva, které jimi šíří svou propagandu. Hesla jako: „Have a gray day!" (Mějte šedý den!) dotvářejí atmosféru strachu v totalitní společnosti a zároveň ukazují její hloupost. Pamatujete na letáky o americkém brouku ničícím naší úrodu brambor?

Hudební doprovod jsem si nejprve zamiloval, abych na něj postupně začal být alergický. Je zajímavé (ale ne dobré), že určité skladby jsou přehrávány mnohem častěji, než jiné. Každopádně jde o směs rocku, punku a pak po jedné písničce snad všech možných stylů.