Split/Second: Velocity

Ani ne před rokem jsem si v recenzi Death Track: Resurrection povzdechl, kam že se poděly všechny ty akčně pojaté a agresivní závodní hry typu MegaRace, Rollcage, Death Rally či Carmageddon. Už tehdy však bylo zaděláno na jejich možné následovníky a dva potencionální výbušné hity, které shodou náhod vycházejí právě v těchto dnech. Řeč je pochopitelně o Blur (od Bizarre Creations, autorů série Project Gotham Racing) a titulu Split/Second, předmětu dnešní recenze. Za ním stojí parta bláznů ze studia Black Rock, jež nás před časem zabavila čirým šílenstvím se čtyřkolkami v Pure.

Pro tentokrát dali quadům vale, ovšem auta v jejich podání střeleckým mezihrám vůbec neholdují. Takže žádná vůně střelného prachu, žádné řízené rakety, zdejší závodní vozy nezvládají ani tak triviální záležitost, jako vypuštění miny zpod zadního nárazníku. Akce ve Split/Second byla zkrátka pojata trochu jinak a pointu nastíní již úvodní krátký filmeček, který v několika vteřinách zrychlených záběrů představí staveniště s bagry a jeřáby, ale také výstavbu řídící věže a snad i jakési makety dopravního letadla. Co je tohle za kulišárnu, řeknete si možná? Vždyť zdejší závodní okruhy působí málem jako falešné filmové kulisy?

A o to právě jde, Split/Second je jakousi zábavou blízké budoucnosti, respektive adrenalinovou televizní soutěží. Hráč je spíše účinkujícím v reality show, než regulérním řidičem - veškeré dění tu má v rukou produkční společnost. Bývaly to možná obyčejné a nijak zvlášť originální závody na okruzích, situovaných do městských ulic, doků nebo odvodňovacích kanálů. V rámci inovací (nebo snad kvůli nízké sledovanosti?) je však stávající podoba seriálu Split/Second jaksepatří explozivní, když kvůli oživení byly na desítky míst po trati nastraženy výbušniny, jakož i další speciální spouštěcí mechanismy, které závody vpravdě okoření.

Pomyslná akční tlačítka a detonátory jsou přitom součástí každé palubní desky, za jistých okolností a díky naplněnému „power meteru“ můžete nálože kdykoliv odpálit. Jistě, zvítězit v závodě možná lze i tradiční cestou, ale proč se snažit být za každou cenu nejrychlejší, když je tak zábavné znepříjemňovat jízdu soupeřům před vámi neočekávanými explozemi? Chce to jen správné načasování, dobrý odhad a trio vedoucích jezdců (pro příklad) během okamžiku zasypou kusy betonu a cihel z nedalekého stavení. Tyhle vskutku svérázné „předjížděcí manévry“ jsou samozřejmě stejně efektní jako efektivní. A kromě toho, že výborně vypadají a postrčí vás do čela, potěší i nejednu destruktivní duši. O radosti z cizího neštěstí nemluvě. Změna pořadí je zde vždy dílem okamžiku.

Jelikož je tato TV show pojata skutečně ve velkém stylu, detonace se ozývají prakticky neustále, stejně jako rachot padající suti, ocelových nosníků, výztuží a kdo ví čeho ještě. Okruhy jsou dynamitem doslova prošpikovány, přičemž produkce se nezastaví před ničím, na velikost, váhu ani způsobené škody se tu opravdu nehledí. Vzduchem tak létají zaparkovaná auta, autobusy, náklaďáky i cisternové návěsy s čím jiným, než s hořlavým obsahem. Kromě již zmíněných menších budov, však vybuchují také kusy vozovky, celé části různých viaduktů a autostrád, překvapit vás nesmí ani k zemi řítící se tovární komín, neřku-li části výrobní haly, po níž během vašeho průjezdu poletují i části někdejšího vybavení a strojů.

Nicméně to se pořád držíme hodně při zemi a mluvíme vlastně o drobnostech. Oslím můstkem proto na skok ještě do vzduchu, ani shůry totiž není závodníkům dopřáno moc klidu. Vždyť co pár desítek metrů se nad okruhem vznášejí bojové helikoptéry, ochotné svrhnout na projíždějící vozy explozivní balík s překvapením a nezapomínejme ani na množství různých jeřábů. Jízda přes doky, staveniště a opuštěné tovární komplexy bývá ozvláštněna deštěm všelijakého haraburdí, rádoby nešikovní bagristé či strojníci velice často, rádi a na požádání něco upustí. Pozor tak na padající traverzy, lžíce nakladače nešťastně tažené po asfaltu, přepravní kontejnery velmi nešikovně pohybující se v závodní dráze, inu je toho spousta, co vás může překvapit.

Jak bylo již řečeno, stisknout detonátor je umožněno každému řidiči, stačí být takříkajíc na dostřel a mít nabito. Pochopitelně je nutno zároveň sledovat dění před vámi a vhodně plánovat, jelikož není nic smutnějšího, než zlikvidovat neuvážlivým odpálením překážky i sám sebe. Co se nabíjení týče, Split/Second jej řeší nejsnáze jak to jen lze. K naplnění power meter měřáku stačí jen efektně driftovat, vyvážet se ve slipstreamu za soupeři (draftovat), případně trávit trochu toho času v letu přes různé skokánky a rampy. Zásobník destruktivní energie má v podstatě jen tři políčka, první dvě jsou modrá, třetí potom červené. A samozřejmě co výbuch, to jeden (modrý) dílek. Vyčkat a nažhavit až do ruda se ale vyplatí, protože to se pak dějí věci.