Virtua Tennis 4

Velmi příjemně překvapila strategická hodnota peněz. V podobných hrách jich většinou máte okamžitě obrovské množství a ve finále slouží pouze na nákup bezvýznamného oblečení nebo vybavení. Nikoliv však zde. Penězi platíte za spoustu užitečných věcí. Ať už jde o nepostradatelné lístky s hodnotou pohybu "1" nebo agenty a jejich speciální kolegy. Za celou dobu jsem nikdy neměl přebytek a naopak jsem si párkrát musel doslova urvat od huby. Nicméně jedna cesta k vysokému výdělku přeci jen vede. Jsou jí zápasy v maskách. Prostě se převléknete za klauna, místo rakety si vezmete elektrickou kytaru a vlasy si načešete na kohouta. Čím šílenější převlek, tím větší dostanete od pořadatelů odměnu. Ale ani tyhle maškarády nejsou zadarmo a vydělat na ně trvá poměrně dlouhou dobu.

Ačkoliv zní popis herního systému jako pěkná šílenost a zprvu jsem ho nepovažoval za krok správným směrem, po pár hodinách musím říci, že je naopak skvělý. Neustále musíte být ve střehu, trénink se střídá se zápasy, je nutné dávat pozor na vyčerpání a bedlivě sledovat, za kolik políček se dostanete k tréninku vašeho stylu. Na rozdíl od stokrát omletého střídání týdnů s jedním tréninkem a jedním turnajem, jde určitě o příjemnou změnu.

Jediné, co mě trochu mrzí je, že když kariéra po čtvrté sezóně končí, nemůžete pokračovat v novém roce a pokusit se dobít první příčku žebříčku STP. Když totiž kariéru znovu nastartujete, sice si udržíte všechny vlastnosti, ale spadnete opět až na dno a snaha o tenisový trůn začíná od nuly. Navíc vám trenér, na úplně stejných místech jako poprvé, vysvětluje ty samé herní principy, takže při druhém hraní odklepáváte desítky obrazovek už jednou přečteného textu.

of

Caption

Attribution

Velkým lákadlem čtvrtého dílu mělo být pohybové ovládání. Osobně jsem zkoušel PlayStation Move a ačkoliv se pohyby ruky do hry přenášejí velmi přesně (WiiMotionPlus by mohlo závidět), je zážitek s Move doslova příšerný. Jednak nelze hrát nic jiného, než exhibici nebo minihry, takže kdo se těšil na odmáchanou kariéru, má smůlu.

Horší ovšem je vyobrazení hry při použití Move. Kamera se přepíná mezi pohledem z očí tenisty a kamerou umístěnou za jeho zády. Hráč nijak neovládá pohyb po kurtu, jen máchá raketou. V podstatě jde tedy o tenis z Wii Sports z pohledu vlastních očí. Přiznám se, že moc zápasů jsem neodehrál, protože kamera se neustále klepe, jak virtuální tenista běhá a jak se přepíná před odehráním míčku do první osoby a po něm zase do třetí. Po chvíli se mi z toho náramně točila hlava. Navíc jsem se nikdy nedokázal natlačit k síti. Podle kolegů z britského Eurogameru není o co stát ani v případě Kinectu, kde má být navíc problém s nepřesným snímáním pohybů ruky.

Konečně autoři vyslyšeli moje slova a odnaučili publikum hekat po každém odehraném míčku. Při zápasech opět hraje hudba, což není moc příjemné. Grafika nevypadá špatně, ale doslova mě nervovali tenisté. Animace a postavy jsou sice provedené skvěle, ale příšerný je skleněný pohled hráčů a znázornění potu, který jim teče po tváři. Když jsem ho viděl poprvé, měl jsem pocit, že se můj tenista nakazil nešštovicemi.

Vtipní jsou podavači míčků, kteří za nimi běhají i přes různé překážky. Nemilé je neustálé sledování nahrávacích obrazovek. Velmi dlouho si počkáte třeba než se načtou obličeje a statistiky tenistů, kteří se účastní následujícího zápasu. I když je otázkou, zda to nebylo od distributora dodanou review-verzí hry, s níž jsem měl víc problémů.