Velká recenze konzole Wii U

Nintendo je nejúspěšnějším výrobcem konzolí v historii tohoto odvětví. Japonská firma dokázala nastartovat videoherní byznys po velkém propadu z roku 1984 a o dvacet let později v počtu prodaných kusů vyhrála souboj s Xbox 360 a PlayStation 3. V pátek uvedená novinka Wii U je už šestou generační obměnou, zároveň Nintendo předběhlo Sony i Microsoft a uvádí jako první svou konzoli "nové" generace.

Hardware

Spousta čtenářů jistě namítne, že BigN jde na trh s hardware, který je šest let starý. Nintendo Wii U je opravdu přibližně na stejné výkonnostní úrovni jako Xbox 360 a PlayStation 3. Jenže situace není tak jednoznačná, jak se na první pohled zdá. Až po vypuštění Wii U na trh jsme se alespoň neoficiálně dozvěděli, co se skrývá v malé zaoblené krabičce.

Procesor Wii U má být postaven na technologii IBM s názvem PowerPC 750. Podobné srdce tepe uvnitř Nintendo Wii, ovšem frekvence se zvedla na 1,24 Ghz a počet jader se rozrostl na tři. Z tohoto pohledu se zdá výkon samozřejmě nízký, ale nesmíme zapomínat, že frekvence není vše. Své dělá novější technologie i velmi rychlá paměť eDRAM připojená přímo k procesoru i modernímu grafickému čipu AMD. Oproti současným konzolím má Wii U výhodu i v 2 GB RAM. Polovinu prý využívají hry a polovinu operační systém konzole. Ale to už jsou spekulace původem od hackera a zatím nevíme přímo od výrobce, jak je to doopravdy. Důležité je, že hry vypadají na Wii U stejně nebo trochu lépe než na konkurenčních konzolích, ale jsme teprve na začátku života Wii U. Je otázka, kolik výkonu ukrojí komunikace a zobrazování dat na Wii U GamePadu.

V porovnání se současnou konkurencí ztrácí Wii U v kapacitě úložného prostoru. Obsahuje interní flash paměť o velikosti 8 GB nebo 32 GB. Problém je, že samotný systém už teď pro svou potřebu zabere 5 GB. Pokud nechcete hrát pouze z optických disků, které pojmou 25 GB dat, musíte si pomoci sami přidáním SD karty nebo externím USB 2.0 diskem. Osobně se mi tahle strategie líbí, jsem pro standardizaci všemi deseti. Jen si vzpomeňme, jaký poprask způsobily na jaře drahé a s ničím nekompatibilní paměťové karty pro handheld PlayStation Vita (recenze). Na druhou stranu chápu i nářky nad absencí interního pevného disku, kdo chce mít další box pod televizí? Posledním takovým omezením je absence ethernetového portu. K internetu se připojíte pouze přes WiFi b/g/n nebo dodatečným USB adaptérem. Jako samozřejmost, ale pro Nintendo novinka, je schopnost zobrazit plné HD rozlišení přes HDMI 1.4 až do 1080p

Wii U GamePad

Nintendo v posledních dvou generacích vzdalo boj o výkonnostní trůn a zaměřuje se na originalitu ovládání. Minule jsme si zvykali na pohybové senzory, teď je ke konzoli přibalen malý tablet s joysticky a tlačítky. Z jeho výbavy zmíním nejprve sluchátkový výstup, NFC čip, přední kameru, vibrační motory, stereo reproduktory, mikrofon a funkci dálkového televizního ovladače. Ten mimochodem fungoval na všech televizích, které jsem stihl vyzkoušet.

Dotykový displej o velikost 15,7 cm je postaven na resistivní technologii, což znamená, že dokáže zaznamenat pouze jeden dotyk naráz. Zapomeňte na ovládání podobné chytrým telefonům. Stejně fungovaly přenosné DS i 3DS (recenze 3DS XL z léta) a i proto je v těle GamePadu uložen stylus. Jediným smysluplným důvodem, proč Nintendo zvolilo starší technologii, je cena. Ovšem nemohu se zbavit dojmu, že tabletová generace odkojená na iPadu bude zklamaná. Co je horší, displej ovladače občas nereaguje dost rychle nejen na prsty, ale ani na stylus. LCD displej Wii U je podstatně horší než VITA.

Ačkoliv se šušká o tom, že rozlišení displeje je pouze 854x480 bodů, obraz na něm je ostrý a není o moc rozplizlejší, než na HD televizi. Horší je to s pozorovacími úhly a kontrastem. Ačkoliv je povrch displeje matný, na přímém slunečním světle má problém s jasem. V noci je zase vidět nerovnoměrné podsvětlení. Nejde o nic příšerného, při hraní si těchto drobností naštěstí ani nevšimnete, horší je sledování videa.

Maximálně pozitivní je na GamePadu jeho váha. Ve vybalovacím videu jsme jej porovnávali s xboxovým gamepadem a dvěma tužkovými bateriemi uvnitř. Vítězem se kupodivu stal Wii U GamePad, což je skvělá zpráva, protože třeba v Nintendo Land (recenze) intenzivně používáte úžasně citlivé gyroskopy. Ani po pár hodinách hraní vás nebolí ruce. Natáčení a jemné posouvání funguje ohromě přesně a dokáži si představit, že celý GamePad bude skvěle využitelný jako volant v závodních hrách (Project CARS). Díky výstupku na spodní straně ovladače, na kterém jsou zadní tlačítka, se tabletu podobné zařízení dobře drží i v jedné ruce. Někomu mohou vadit pod pravou páčkou umístěná tlačítka A, B, X, Y, ale podle mého názoru jde o zvyk.

Nejhůře dopadl GamePad v disciplíně výdrž na jedno nabití. Z mých praktických testů vyplynulo, že záleží na vzdálenosti od Wii U. Když hrajete před TV a blízko konzole, s přehledem se dostanete na avizovaných pět hodin. Jenže jestli chcete surfovat ve vedlejší místnosti nebo si pouštět na displeji videa z YouTube, můžete nabíjet už za hodiny tři. Trochu jsem zklamán ze vzdálenosti, na kterou ovladač funguje, ačkoliv je přesně taková, jakou Nintendo avizovalo. V rámci jedné místnosti jsem nikdy problém neměl, ale jakmile jsem se schoval za dvě příčky, byl konec. Zajímavé je, že když jsem konzoli trochu pootočil, rázem se dosah zvýšil třeba o metr. Už vidím, jak se najde blázen, který přivrtá Wii U na strop doprostřed domu a signál v pohodě chytne ve všech místnostech. Jak bude vyměňovat disky s hrami, netuším :)

Software

Nemá cenu zakrývat, že GamePad vypadá jako tablet s páčkami a tlačítky. Člověk od něj podvědomě čeká univerzálnější funkčnost. Problémy jsou v tomto směru tři: krátký dosah, nutnost mít zapnuté Wii U a malé množství aplikací. Slabší programová výbava je relativní pojem. Wii U je na startu svého života a ačkoliv nenabízí mnoho, to, co dělá, umí dobře.

Velmi pozitivně mě překvapil internetový prohlížeč. Je postaven na jádru Gecko, které využívá třeba Mozilla, poradí si s JavaScripty i HTML 5. Flash neumí, což je jedna z mála nevýhod, podobně jako u iPadu. Očividně jde ovšem o licenční politiku. Logo "Flash Player" má na obalu spousta startovních her třeba od Ubi.

Internetový prohlížeč si poradí s videi na YouTube, Eurogameru, iDnes, Stream.cz. Jediná zásadní nefunkční videoslužba je pro nás archiv České televize. Chvályhodné je, že Nintendo investovalo do zážitku ze surfování spoustu času a na výsledku je to znát. Například video můžete sledovat buď na televizi nebo ovladači a přitom pokračovat v surfování. Najednou lze otevřít šest záložek s různými stránkami, když počítáme spuštěné video, dokonce sedmi. Jakmile totiž video začne, nepřerušíte ho ani přechodem na jinou stránku v aktuální záložce.

Vykreslování obsahu je dostatečně rychlé, ačkoliv při prudkém zaskrolování si dokážete na zlomek vteřiny všimnout prázdných míst, která se postupně dokreslují. Při normálním prohlížení webu žádné zpoždění nezaregistrujete a to ani s šesti aktivními záložkami a přehrávání videa. Prohlížeč je dokonce tak dobrý, že jsem jej poslední dny zapínal namísto svého velkého PC nebo notebooku. Jediné, co mi z mých běžných aktivit nedovolil, bylo editování textu v Google Docs a přehrávání hudby přes Grooveshark.

MiiVerse, YouTube, Nintendo eShop, Wii U Chat

Dobře nakročeno má Nintendo do světa sociálních sítí díky MiiVerse. Prozatím jde v podstatě o vyšperkovaná diskuzní fóra o jednotlivých hrách. Komentáře, ať už textové, kreslené nebo obrázkové, se objevují od vašich přátel nebo těch, které ocenila komunita. Nintendo se konečně pochlapilo a zničilo Friends kódy. Místo nich si kamarády přidáváte jednoduše pomocí přezdívek. Mimochodem poměrně rozsáhlý seznam českých a slovenských majitelů Wii U naleznete zde.

YouTube kanál má moderní vzhled a funguje podobně jako specializované aplikace v mobilních telefonech, ale nakonec jsem stejně používal internetový prohlížeč. YouTube aplikace an Wii U si neporadí s playlisty nebo nemá přepínání rozlišení přehrávaného videa obrazu.

Velkou pochvalu si zaslouží Nintendo za předělaný eShop. Kromě Mass Effect 3 jsem v něm našel všechny startovní hry prodávané na optických discích i v digitální formě. Kromě toho hned první den šlo zkusit demo FIFA 13 a objevil jsem další čtyři menší stahovatelné tituly. Obchod má příjemné grafické prostředí, ty tam jsou spartánské doby Wii a původního 3DS obchodu. A konečně se počítá se slevami.

Z menších aplikací ještě zmíním Wii U chat, který přináší do obýváků videokonference. Obraz snímá kamerka v GamePadu, zvuk mikrofon pod displejem a druhá strana je vidět a slyšet z TV. Kvalita obrazu i zvuku je dostačující, obrovským záporem je ovšem čas, který potřebuje Wii U chat ke spuštění. Jestliže se pohybujete kdekoli jinde než v prostředí této aplikace, trvá nastartování třeba i minutu. A takhle dlouho vás nikdo prozvánět nebude.

Více o Wii U v separátní sekci Eurogameru (přístupné z levého menu)

Chybí mi řada dalších drobností. Třeba na Nintendo 3DS jsem si zvykl dělat ruční poznámky, což by s velkým displejem a perem šlo skvěle. Koneckonců v rámci MiiVerse obrázky kreslit a sdílet můžete. Využil bych Twitter klienta a Facebook, marně jsem hledal možnost fotit s GamePadem a obrázky si prohlížet. O samostatné aplikaci k přehrávání filmů nemluvě. Všechny tyto věci se dají ovšem řešit online, případně pomocí domácího web serveru. A určitě se dalších aplikací dočkáme časem...

Operační systém

Samotný operační systém je podobný tomu z Wii, hlavní obrazovka je vyplněná tlačítky s kanály (aplikacemi). Kromě MiiVerse, Friend listu, internetového prohlížeče, eShopu, TVii a download manageru zapomeňte na jakýkoli multitasking. Je ale příjemné, že i během boje o přežití v ZombiU se mohu podívat na internet, zkontrolovat přátele online nebo se mrknout, zda už mám stažené hry, které jsem koupil v eShopu.

I tak se však o skutečném běhu několika programů najednou nedá hovořit, protože přechod mezi aplikacemi trvá nekonečně dlouho. Pokud startujete z úvodní obrazovky, počkáte si na MiiVerse i dobrých dvacet sekund. Jestli jej spouštíte ze hry, klidně dvojnásobek. Kromě rychlosti by se Nintendo mělo zaměřit i na přehlednost. Například přátele nejde přidávat z MiiVerse, což by bylo logické, ale pouze přes jednoúčelový Friend List. Vyvolat videohovor s kamarádem nejde ani z jedné z těchto aplikací, ale pouze z Wii U chatu.

S Wii U ani nepotřebujete zapínat televizi, abyste zvládli dělat veškeré výše zmíněné aktivity, případně hrát některé tituly. Přítomnost displeje Wii U GamePadu přijde vhod například, když jste konzoli přepojili z novější na starší televizi a předtím zapomněli přepnout z HDMI portu na analogový. Díky obrazovce v ovladači je to otázka pár kliků a ani nemusíte zařízení restartovat.  

Záplatování

Téměř každá mnou testovaná aplikace pro Wii U už se za uplynulých pět dní minimálně jednou aktualizovala. Samotná konzole se při prvním připojení k internetu stane nejméně na hodinu nepoužitelná, právě z důvodu stahování a instalace poslední verze systému. Osobně si nemyslím, že by to byl velký problém a na tuhle obří jednorázovou aktualizaci si za pár dnů nikdo nevzpomene. Aktualizovány jsou i jednotlivé hry. Nintendo Land i ZombiU (recenzi připravujeme, zatím čtěte dojmy) při prvním spuštění stahují menší záplatu, ovšem pouze, když jste připojeni k internetu. V opačném případě je lze normálně spustit nebo aktualizaci i odmítnout.

Myslím, že Nintendo udělalo krok vpřed a jakkoli je stahování záplat při prvním spuštění hry otravné, můžeme za něj být rádi. Vzpomeňme si, jak jsme Nintendo za absenci takové možnosti dříve kritizovali a jakým způsobem byla například řešena chyba, která vám znemožnila pokračovat v rozehrané Zeldě: Skyward Sword. Museli jste si do Wii stáhnout nový kanál a s ním opravit uloženou pozici, hra samotná ale chybou trpěla dál. Stahování a instalace her, programů nebo demoverzí probíhá naprosto bez problémů. Demo FIFA 13 data stahovalo na pozadí, když jsem surfoval na internetu. Nintendo konečně vyletělo z offline světa do online vesmíru a podle mého názoru náročný proces zvládlo s grácií.

Posouzení prodejní ceny

Jak bylo z dosavadního popisu hardware zřejmé, Nintendo svůj nejnovější stroj nenabušilo nejmodernějšími technologiemi. Díky tomu se ovšem dostalo na relativně nižší cenu za dva existující modely, o jejichž odlišnostech se dozvíte v páteční novince.

Stojí Wii U hodně? Málo? Jak nedávno řekl analytik Michael Pachter: „Fanoušci Nintenda by koupili i krabici z kartónu, kdyby na ní bylo logo Nintendo“. A v podstatě má pravdu. Japonský gigant má v západní Evropě, Japonsku a USA obrovskou základnu hráčů, kteří celý život vyrůstali na jeho konzolích. Z mého pohledu Nintendo Wii U není drahé. Vždyť na podobné ceně začátkem roku začínala přenosná PlayStation VITA (nyní zlevněná na necelých pět tisíc) a taková PlayStation 3 byla při uvedení do prodeje dvojnásobně tak drahá. Nintendo prostě jde cestou horšího hardware za od začátku o něco levnější cenu (myšleno oproti dřívějším startům jiných domácích konzolí) začínající na 7790 Kč, což vyvažuje originálními herními zážitky. Pokud na konzoli chcete hrát Call of Duty v multiplayeru, asi pro vás Wii U není. Ale pokud jste si oblíbili hry Nintenda, jinou volbu stejně nemáte.

Konzole Nintendo Wii U je v prodeji od pátku 30. listopadu za 7790-9990 Kč.

koupit na Xzone

O úspěchu konzole rozhodují hry a jestliže jsem chválil jejich nabídku při již několikrát zmiňovaném uvedení konkurenční PlayStation VITA, musím Nintendo po zádech poplácat o to více. Chybí sice ten pravý zabijácký titul, ale kvalitní zábava se mezi čtyřiadvaceti startovními hrami najde. Neříkejte, že byste si ze ZombiU, New Super Mario Bros. U, Black Ops 2, Mass Effect 3, Assassins Creed 3, Batman: Arkham City nebo Nintendo Land nevybrali. A ani hry v druhém sledu nejsou úplně marné. Nechybí kvalitní stahovatelné kousky a i příštích pár měsíců budou vycházet slušné exkluzivní hry, jako Lego City Undercover, Rayman Legends nebo Pikmin 3. Nevýhodou je, že každá nová hra pro Wii U stojí plnou cenu okolo 1200-1400 Kč, tedy stejně jako hry pro PS3/X360, malinko více než hry pro VITA (nyní průměrně okolo tisícovky) a mnohem více než stáhnutelné tituly pro tablety..

Závěr

Osobně za největší přínos Wii U považuji nakopnutí lokálního multiplayeru. Velmi často je spolu se čtyřmi Wiimote a jeden GamePad podporováno hraní až pěti lidí najednou. Navíc se zajímavým aspektem druhého displeje, který může zobrazovat jinou scénu než televize (viz Nintendo Land. Skvělé využití tohoto nápadu je v kooperativním multiplayeru Call of Duty: Black Ops 2 s vykreslováním scény pro prvního hráče na TV a pro druhého na ovladači. Nintendo se neohání výkonem, ale originalitou a podle toho, co je pro vás důležitější, byste se měli rozhodovat při úvaze o koupi.

Na příští dny připravuje Eurogamer recenze startovních Wii U her jako ZombiU nebo New Super Mario Bros U.