If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Nejlepší hry 2012 podle... Aleše Harazima

A také největší zklamání roku či nečekaný průměr.

Předem musím říct jednu věc. Ještě jsem nestihl dohrát Assassin's Creed 3 a Far Cry 3, což znamená, že tyto dvě hry nemohu s čistým srdcem ohodnotit, i když mě baví je hrát a jsem si jist, že by mohly s pořadím trochu zamávat. Takže je tu jen zmiňuji, abych měl klid v srdci, a aby nepřiběhla tlupa trollů do diskuze křičící: "A co AC 3 a Far Cry 3? Uáááá! Harazim je dement!" No dobře, stejně to tam bude, ale chápete…

Musím zmínit mimo pořadí:

Spec Ops: The Line (PC/PS3/X360)

Do pětice nejlepších se Spec Ops: The Line nevešlo, ale musím ho tu zmínit. Už jen z toho důvodu, že se ta hra moc neprodávala, dá se možná považovat i za propadák a je mi dost líto, že jde o přehlížený titul, i když je vlastně svým způsobem výborný. Dost mi to připomíná případ Enslaved - hodně povedenou hru, která sice možná má své chyby, ale rozhodně ne takové, aby jí nakonec nikdo nehrál.

Spec Ops: The Line je možná na první docela generická střílečka ze třetí osoby, proti které mluví to, že se odehrává téměř celou dobu v dost podobném prostředí. Ale je to jediná akční hra, která se odvážně rozhodla jistým způsobem komentovat a ve svém příběhu využít postavu, kterou hrajete. Tedy člověka, který je nucen zabíjet spoustu nepřátel. Člověka, který musí zabíjet spoustu jiných lidí. A nějak ho to, zákonitě, musí poznamenat. Druhá polovina Spec Ops: The Line je jedno velké whooow, který by si měl každý prožít. Tvůrci měli odvahu. A už jen proto tu ten titul musí být.

5. Halo 4 (X360)

Když se člověk podívá na žánr čistých FPS stříleček, byl rok 2012 dost zklamáním. Dokonce i tradičně dobrá značka Call of Duty mne tentokrát extrémně zklamala a popudila, ale jediný, kdo si udržel kvalitu, je Halo. Nehledě na to, že na čtyřce už nedělali chlapci z Bungie, ta hra je skvělá ve všech aspektech. Singeplayer nedohrajete za tři, čtyři hodinky, neustále se v něm něco děje, mění se prostředí a vlastně jde o první Halo hru s Master Chiefem, kde jsem se hodně bavil i u příběhu (příběhově zatím vedli spíše Halo: Reach a ODST bez Master Chiefa). Je dobré vědět, že je Halo série nadále v dobrých rukách.

4. NBA 2K13 (PS3/PSP/X360/Wii/WiiU)

Už minulý rok jsem měl ve své první pětce jednu sportovní hru (tenkrát to byl nehorázně přehlížený boxerský epos Fight Night Champion), musím tu mít jednu i tentokrát. Už jen proto, že NBA 2K13 od 2K Games ukázalo, jak by měly vypadat sportovní hry a já jen ve skrytu duše doufám, že se EA Sports rozhodnou trošku se poučit a možná i něco zkopírovat (kéž by příští NHL vypadalo alespoň trošku jako NBA 2K13). Co se totiž týče televizní prezentace zápasů, neuvěřitelně propracované kariéry (dokonce i tiskových konferencí se účastníte a vybíráte vaše odpovědi!) a komentáře během zápasů, kdy komentátoři neříkají těch 50 generických vět, ale klábosí spolu, hážou vtipy, říkají zajímavosti o jednotlivých hráčích a dokonce komentují, co důležitého se stalo v sezoně v předchozím utkání, v tom nemá 2K konkurenci. TAKHLE mají vypadat týmové sportovní simulátory.

3. Dishonored (PC/PS3/X360)

Nemám rád stealth hry. Je to tím, že jsem dost neposedný a sedět někde za bukem a sledovat, kudy chodí stráž, abych se k ní pak nenápadně plížil a chytil mě nějaký jiný strážník zezadu, takže to celé zkazím, je prostě něco, co mě ani trošku neláká. Přesto jsem se u Dishonored neuvěřitelně bavil. Jasně, ta hra se dá hrát i akčně, ale ačkoli stealth žánr nijak nemusím, hrál jsem stealth. Šlo to, protože tvůrci obdařili Dishonored senzačně intuitivním ovládáním a možnostmi, které vám hraní stealth usnadňují, zjednodušují a vylepšují. Pro hardcore stealth šílence jde možná o něco, nad čím ohrnují nos, pro mě šlo o dokonalou ukázku toho, jak udělat stealth hru, aby byla tak nějak pro všechny.

2. Journey (PS3)

Journey je opravdu zvláštní. Nemá vlastně příběh, nic moc nevysvětluje, zpočátku vůbec netušíte, co máte dělat a přesto vás dokáže ke konci velice hluboce emocionálně zasáhnout. Je opravdu překvapující, že se taková hra stala na PlayStation Network v roce 2012 nejprodávanějším titulem a je to jen dobře. Jenom to Sony potvrdilo, že jejich strategie vsázet na umělecké, nekonvenční tituly se čas od času vyplácí. Journey, hra, která je o tom, jak si hru vyložíte (a že existuje spousta výkladů a všechny sedí - je to prostě na vás), je takový krásný důkaz, že i videohry mohou být umění. Protože co je umění? Abstraktní dílo, které si může každý vyložit po svém a vyvolává v lidech hluboké emoce? Jo, to sedí.

1. The Walking Dead (iOS/Mac/PC/PS3/X360)

Po mé desítkové recenzi asi nejde o žádné velké překvapení. The Walking Dead ovšem není jen mou letošní hrou roku. Jde o podle mě nejlepší hru za minimálně posledních 5 let. Kdo by to byl na začátku čekal? Telltale Games neměli na kontě nic dech beroucího, jenom docela obstojné předělávky slavných adventur. Graficky nevypadala hra nijak zvlášť úžasně a ani téma zombíků nevzbuzovalo příliš optimismu. Navíc když jde o adaptaci komiksu. Jenže výsledek předčil všechna očekávání a jde o hru, u které jsem nejednou proléval slzy. Nikdy se mi u hry nestalo, abych z ní byl na konci psychicky tak vyždímaný, jako u téhle. Nikdy. A to už o něčem vypovídá.

ZKLAMÁNÍ ROKU

Medal of Honor: Warfighter (PC/PS3/X360)

Nebudu lhát, na další Medal of Honor jsem se těšil. Jednak proto, že se EA docela povedl Battlefield 3 a tak jsem tak nějak očekával, že proti Call of Duty půjdou s velkým nasazením. A co víc - inspirace skutečnými misemi jednotek SEAL? Hurá! Ale výsledek? Příšerná lineární patlanice s nezábavným příběhem, nudnými misemi a spoustou základních amatérských chyb.

NEČEKANÝ PRŮMĚR ROKU

Diablo 3 (PC)

Sám jsem zvědav, v kolik žebříčcích nejlepších her roku 2012 se Diablo 3 objeví. Je totiž docela zajímavé, že ačkoli šlo o nejočekávanější titul tohoto roku, na jeho konci jde pravděpodobně o nejzapomenutelnější. Je to s ním opravdu zvláštní. Diablo 3 vůbec není špatná hra, to ani v nejmenším. Pár hodin jsem se u něj bavil, nostalgicky zavzpomínal na jedničku, protože trojka je v podstatě naprosto totéž, jenom s hezčí grafikou a pak jsem jej odložil a zatím jsem se k němu nevrátil. Nějak mě to neláká. Nějak jsem už asi vyrostl z prosté klikačky, která je sice zábavná, ale tak nějak nikoli dlouhodobě. Vývoj jde prostě kupředu a Blizzard tak zůstává zastydle v 90. letech. Těžko říct, jak dlouho jim to bude ještě vycházet.

Comments