Podcast-speciál: Podplácení a ovlivňování redaktorů
V diskusi o střetu zájmů dostal prostor Martin Bach z AHP.
Herní scénou už několik týdnů hýbou důsledky kauzy, tzv. Doritosgate, kterou odstartovala britská centrála EG poukázáním na občas až přílišné propojení herních novinářů a distributorů. Jedná se o problematiku tak komplexní a zašmodrchanou, že se o ní mluví na všech schůzkách. Ani sebedelší článek by ji asi nedokázal ze všech úhlů pokrýt, a tak si vysloužila více než hodinový rozbor v rámci podcastu s Pavlem Oreškim, Honzou Doskočilem, Milošem Bohoňkem a Alešem Harazimem. Věříme, že jejich povídání pro vás může být užitečným nahlédnutím za oponu, jak některé, jindy nezveřejňované věci na pozadí herních magazínů vlastně fungují.
Srozumitelně vysvětlili prvopočátek celé kauzy v Anglii, kde jedna nejmenovaná redaktorka měla finanční příjem jak od médií, tak od výrobce Square Enix a přitom recenzovala jeho hru Deus Ex, vedle podezření ze skrytého propagování her na Twitteru při účasti v soutěži výrobce. Když ji jako příklad zmínil sloupkař EGUK, chtěla se proti pomluvě bránit žalobou za ušlý zisk a odmítala ustoupit, kvůli čemuž musel být komentář zeditován a podstata se pomalu vytratila. Řeč tedy příšla na nové vytváření (někdy až přehnaných a v ČR místy až neaplikovatelných) etických kodexů herních magazínů a zda jsou vůbec potřeba, sponzorování letenek, hotelů a občerstvení na novinářských předváděčkách, jestli a koho mohou tyto daleké výlety s bohatým programem nebo hodnotné dárky ovlivnit v názoru na hru, neprokazatelném přehlížení záporů, smyslu prvních dojmů bez tvrdých kritik záporů a také jestli čtenáři rádi čtou reportáže z akcí pro novináře.
Účastníci podcastu se dále dostali k nutnosti profesionálně rezervovaného vztahu se zástupci výrobců (namísto společného vymetání nočních barů), proč většinou nedochází k přímému ovlivňování hodnocení v recenzích (zda se to může někdy dít podvědomě např. na recenzentských výletech, viz Black Ops 2). A také jak prakticky denně býváme svědky nátlaku PR manažerů, kteří se usilovně snaží o ututlání všech negativních zpráv o jejich hře, což se moc neslučuje s úkolem novinářů nezávisle informovat o všech důležitých událostech okolo populárních témat, což pak s sebou někdy přináší i nelibost dotčených firem, ale odolat tomu je součástí práce novinářů.
V druhé polovině se podcast-speciál dotkl specifik českého trhu, jak se nižší prodeje her i tržby podepisují na zázemí a jak tu ledacos existuje pouze díky nadšenectví. Jestli menší velikost trhu může omlouvat práci některých novinářů souběžně i pro herní firmy (tzn. na obou stranách pomyslné barikády) a zda je to podle našeho názoru vyloženě špatně, resp. kdo může být více náchylný k podlehnutí. A proč by bylo vlastně nejlepší, kdyby běžní recenzenti vůbec s PR manažery do styku nepřišli, což se u těch mimopražských děje samo od sebe, zvlášť při čím dál častější distribuci review-verzí přes Steam.
V den natáčení, kdy právě vrcholila kauza Radka Johna (návrat do médií a současně působení jako politik), nešlo nenakousnout i možný střet zájmů při práci redaktora (resp. manažera herního média/obchodu) a zároveň zastupování zájmů distributorů, k čemuž nám - bez implikování něčeho nekalého - přišlo fér dát prostor i dotyčnému kolegovi, tudíž se k tématu v delším telefonickém rozhovoru zajímavě vyjádřil Martin Bach z Asociace herního průmyslu (AHP).
Na závěr se účastníci podcast-speciálu shodli na tom, že asi nic nenahradí důvěru ze strany čtenářů, kterou je potřeba dlouhodobě budovat i třeba otevřeným mluvením o všech těchto věcech, standardním informováním o okolnostech recenzování nebo právě deklarováním etického kodexu (ten náš nakonec navzdory vyřčenému přeci jen sepisujeme!), aby se na to za chvíli nezapomnělo a nejelo se dál ve starých kolejích. Těšíme se na vaše názory na tuto složitou problematiku nebo nápady, jak možnému ovlivňování a souvisejícím potížím předejít.
Předešlé podcasty jsou k poslechu zde.