Assassin's Creed II
Florencie, město holubů a katakomb.
Dost už bylo Benátek! Nejdříve jsme si je na vlastní pěst vyzkoušeli na E3, před pár měsíci přijely opravdové gondoly do Prahy a jsou to sotva dva týdny, co se jeden opravdový benátský karneval konal přímo v Rudolfinu. Jistě tedy pochopíte, že vidět tohle proklaté vodní město u stánku Ubisoftu na letošním veletrhu Gamescom v člověku probudí nechuť, jakou Benátky nepamatují snad od dob Thomase Manna.
Naštěstí v tu chvíli dorazil producent Patrice Desilets a vzorně se nabídl, že nám za zavřenými dveřmi něco ukáže. Tenhle dvojsmysl sice lépe slušel jeho předchůdkyni Jade Raymondové, ale má to taky jednu výhodu: o Desiletsovi totiž nikdo nebude kreslit fanouškovské porno komiksy, takže mu nezbývá, než novináře ohromit něčím jiným. Třeba novou misí. A taky že jo.
Nabízený výlet do třetího herního města Toskánska jsme raději odmávli z obavy, že bychom tam narazili na gondoliéra Dalíka, a tak nás producent vzal do renesanční Florencie. Tak jako je hrdina Ezio krásnou kopií asasína Altaira z prvního dílu, byl i začátek mise podobný té benátské: tvůrci si během krátké procházce při střeše vynachválí, jak autenticky se jim podařilo zachytit atmosféru doby, a pak.. přiletí holubi. Ne ty šedé a nemocné pražské potvory, ale krásní, bílí renesanční holubi vám budou v Assassin's Creed II na papírku předávat znění mise. V našem případě se jmenovala Caveat Emptor.
Holubník snadno najdete podle minimapy, která vám také vzápětí odhalí váš cíl: zlatá tečka je jakýsi obchodník, kterého musíte zabít, červená tečka jeho tělesná stráž. Ale pozor, pokud dotyčný stojí v davu lidí, mohli byste si ho snadno splést, proto bude třeba se nejprve trochu přiblížit a pak si zapnout tzv. orlí zrak; na rozdíl od jedničky už jeho použití není omezené pouze na pohled vlastních očí a z obrazovky přitom zmizí všechen interface. A vůbec, koho by ty ukazatele rušily, bude bude si je ve dvojce moci kompletně vypnout. To by bylo - a teď hurá mezi lidi.
Ukázalo se, že nově můžete splynout s davem v kteroukoliv chvíli, takže už žádné zdlouhavé čekání na procesí mnichů. Na zemi zabliká projekce křížících se bílošedých čar, stisknete příslušné tlačítko a Ezio je rázem anonym.
Tedy dokud třeba nezačne kolemjdoucím šahat do kapes, což je sice užitečné, potřebujete-li pár zlatých, na druhou stranu vás přitom také snadno chytnou. V temné boční uličce pak Desilets na nějakém nebožákovi demonstroval Eziovu skrytou pistolku, kterou znáte už z traileru: aby se vám z pohledu třetí osoby lépe mířilo, načrtne hra před výstřelem trajektorii kulky matně šedou barvou.
Následuje setkání s pouličním alchymistou, který vás mimochodem kdykoliv během hry zadarmo uzdraví, pak koupě lahvičky s jedem a dále jedna velmi rafinovaná konstrukce. Protože bodyguard si svého pána držel u těla, nanese Ezio jed na čepel dýky, kterou pak strážného zezadu bodne. Dotyčný se začal divně kymácet, zvolnil chůzi a nakonec ho ve smrtelné křeči chytnul takový amok, že vytáhnul meč a začal s ním kolem sebe máchat.
V tu chvíli stačí vysypat z měšce pár zlaťáků; jakmile zacinkaly o zem, kolemjdoucí všeho nechají a sletí se na ně jako ti holubi, nebo alespoň jako když rádio Kiss v Českých Budějovicích rozhazuje tisícikoruny na náměstí. Strážný zpanikaří, definitivně ztratí poslední zbytky soudnosti a v domnění, že zápasí se svým trapičem, omylem propíchne svého pána. Prima, úkol číslo jedna splněn.