GLOSA: Je délka her rozhodující?

Znáte to - vychází nějaká vámi očekávaná hra a objevují se stížnosti na délku. Některé jsou opravdu velmi krátké, DLCčka nevyjímaje, a nabízí se tak přímá otázka poměru ceny a výkonu. V módě je shazovat tituly, které vydrží jen pár hodin a naopak vyzdvihovat ty dlouhé. Dá však takhle jednoduše generalizovat? Kino, návštěva restaurace či dobrá knížka, s tím vším máme ve zvyku počet odehraných hodin srovnávat.

Je pravda, že kvalitních dlouhých her dnes už nevzniká tolik jako dřív, což je rozhodně škoda. Na vině jsou zvyšující se náklady a většina hráčů o ně vlastně ani nestojí. I pro mě je to velmi smutný fakt, ale drtivou většinu nových her lidé nikdy nedohrají. Jsou snad pořád moc dlouhé? Nebo je jen přestanou bavit? Přesto je však herní doba silně zavádějícím pojmem. Každý má svůj styl hraní, který mu vyhovuje, na první "speedruny" se moc nevyplatí spoléhat. Hru, kterou jeden dohraje za 20 hodin, já hraju klidně 60. Chci si ji kompletně užít a prozkoumat možnosti nejen u výpravných RPGček.

Aktuálně třeba první epizoda Broken Sword 5 - tu někteří dohráli za pouhé tři hodiny, což já osobně vůbec nechápu, zvlášť k množství dialogů, které hra obsahuje (pro porovnání - mě to zabralo hodin zhruba deset a průměr je někde kolem 6-7). Nepřipravuje se tato skupina hráčů o obrovskou porci zábavy? Pokud se přitom baví, tak proč ne. Je to jen jejich volba. Je-li ale hra opravdu krátká, záleží hlavně na celkovém zážitku. Za všechny jmenuji například Journey nebo Bastion, u nichž jsem se i vzhledem k relativní krátkosti bavil opravdu náramně. Nechci naznačovat, že se mi to novodobé krácení herních zážitků líbí. Naopak, spoustu her jsem ochotný hrát hodiny a hodiny - pokud mi ovšem mají co nabídnout. Protože k čemu mi je sálodlouhé RPGčko s obrovským světem, když mi kromě několika výjimečných situací nabídne jen repetetivní questy?

Dnešní doba je opravdu hektická a her je na současném trhu spousta. Čas, který jsme ochotní věnovat jednomu titulu, se stále snižuje a musíme si vybírat. I já s přibývajícími herními roky zjišťuju, že dám občas přednost krátké, nenáročné hříčce, která snadno zažene nudu probíhajícího večera. Ale jindy mám zas chuť na pořádně dlouhou jízdu, které mě doslova přiková k monitoru a nepustí, dokud nespatřím její závěrečné titulky. Ani jedna však z mého pohledu není lepší než ta druhá. I na krátkou hru totiž mohu dlouho vzpomínat. Je tedy herní doba tím správným měřítkem, podle něhož by se hry měly porovnávat?