If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Nej hry 2011 podle: Agarwela Idirize a Michala Havryluka

Vzpomínky na LittleBigPlanet, Bulletstorm, Deus Ex a RTS.

Redaktoři Eurogameru se ohlížejí za právě končícím rokem v sérii článků, ve kterých si položili zdánlivě jednoduchou otázku: "Které hry z 2011 mi utkvěly v hlavě jako nejlepší, prokázaly své kvality i s odstupem času a čím si to zasloužily?" Při výběru se přitom neomezovali pouze hrami, které recenzovali, nebo "jejich" žánry. Věříme, že subjektivní komentáře od expertů v dané oblasti pro vás budou přínosnější než vyhlášení souhrnného žebříčku od celé redakce, který by byl vždy jen kompromisem se všemi zápory s tím obvykle v podobných anketách spojenými (např. ovlivnění tím, kolik lidí hraje který žánr, známostí her atd.).

Nejlepší hry roku napříč žánry podle Agarwela Idirize

Při přemýšlení nad tím, kterou hru označit za nejlepší počin roku a která naopak zaslouží stříbrnou až bramborovou medaili, jsem dospěl k závěru, že klasické seřazení od nejlepší po nejhorší ani není možné. Kvůli rozdílnosti žánrů má každá hra své klady, které nelze vzájemně poměřovat. A tak raději svých TOP 7 her rozdělím do dvou kategorií. Do první ty opravdu nejlepší pecky, na které budu pět ódy i po letech. A do druhé ostatní super hry, které mě něčím nadchly a bez váhání je každému doporučím. Přesto věřím, že po pár letech budou překonány a vzpomínat se slzou v oku se na ně nebude.

O pozici nejlepší hry roku 2011 se v mém osobním žebříku dělí dvě zcela rozdílné hry. Ne vždy mám chuť na čistě pasivní a konzumní zábavu, ale popadne mě tvůrčí nálada. A zde mi editor LittleBigPlanet 2 přijde bezkonkurenční. Ideálně kombinuje jednoduchost a současně komplexnost. A celé tvoření vlastních levelů a her dokáže díky povedeným tutoriálům a intuitivnímu ovládání prodat jako zábavu a ne práci. V kombinaci s obrovskou zásobou kvalitních levelů stvořených komunitou, které mixují snad všechny žánry a mnohé by mohly bez problémů vyjít jako samostatné arkádové tituly, se jedná o kvalitní a různorodou zábavu na mnoho večerů.

I když popis v textové podobě shrnutý do jednoho odstavce nemusí znít nějak výjimečně, na tuto hru nedám dopustit a stala se z ní pro mě série, která mi prodá i hardware. Což lze říci o opravdu málo titulech. A tak, jak mě GTA:LCS dokopalo ke koupit PSP, tak stejně vážně uvažuji o koupi VITA hned, jak na něm vyjde mobilní verze LittleBigPlanet s dotykovými možnostmi. To snad již o nějaké kvalitě, či mém bláznovství, svědčí.

Druhou mou hrou roku je již provařený The Elder Scrolls: Skyrim. I když jsem si vědom, že hra stále obsahuje mnoho nedostatků a chyb, které se průběžně stále patchují a které se v jiných hrách v tomto množství nevyskytují a neodpouštějí. Přesto si to u mě hra vyžehlila množstvím kladů a možností, které jinde ani nejsou. Rozloha světa, jeho propracovanost a atmosféra. Svoboda při řešení některých questů, kde drobná volba může ve výjimečných případech vést i k alternativní questové linii apod.

Celkově se jedná o hru přesně dle mého gusta. A vidím u ní ohromný krok kupředu proti minulým dílům. V komplexnějším RPG systému, úbytku grindovacích questů, unikátnosti jednotlivých dungeonů či šetrnému level scalingu, který ani není znát. K minulým dílům jsem měl mnoho výhrad a často si říkal, že některé prvky by šlo vyřešit jinou cestou. A u většiny změn se nyní Bethesda trefila přesně do mých přání a představ. Takže osobně jsem naprosto spokojen.

Zatímco výše dvě jmenované hry si mě získaly natolik, že je i moji vnuci budou hrát povinně, samozřejmě jsem si loni oblíbil i několik dalších titulů. I když ne tak výrazně. Určitě bych zmínil Portal 2, u nějž doufám není ani třeba uvádět sáhodlouze důvody. Originální vtipná logická hříčka, která přinesla pořádnou porci nových nápadů a plnohodnotnou herní dobu, mezi konkurencí jen tak nezapadne.

Další s her, kterou nemohu opomenout je Deus Ex: Human Revolution. Tohle akční RPG úspěšně oživilo herní legendu a nabídlo vyvážený mix několika žánrů v krásné atmosféře sci-fi světa. I když u této hry musím zpětně zpytovat svědomí a s odstupem času říci, že nyní bych ji již tak extaticky nehodnotil jako v recenzi. Hra mě naprosto pohltila při prvním průchodu. Ale při opakovaném hraní mi již přišla utahanější a ne tolik znovuhratelná, jak se tehdy zdálo. Ale i tak jsem hru dohrál třikrát na celkem dvou různých platformách. Což jistě není známkou špatné hry.

Z žánru zajímavých čistokrevných akcí mi v paměti utkvěly Bulletstorm a RAGE. Prvně jmenovaná hra díky originálnímu kombo systému, kde šlo protivníky zabíjet na tisíc a jeden způsobů s precizně odladěnou plynulou hratelností. Důležité je, že i v nejdivočejších chvílích má hráč vše pod kontrolou a z akce se nestává zmatek. Nemluvě o tom, že na žánr bezmyšlenkovité akce přinesl i poměrně chytlavý příběh. Druhá jmenovaná zase potěšila umělou inteligencí nepřátel, kteří dokázali pořádně zatopit nepředvídatelným chováním. Zejména díky pohybům, které nepřátelé v jiných hrách ani neumí a hráč je vůbec neočekával. Obě dvě hry ukázaly, že tento žánr ještě zdaleka není vyčerpán a má co říci, když autoři trošku při vývoji použijí hlavu.

A závěrem si nemohu odpustit zavzpomínání na malý, krátký, ale o to originálnější arkádový titul From Dust. Netradiční strategii, kde jste v roli boha ovlivňovali přírodní živly a tím pomáhali zaostalým kmenům v jejich pouti. A přestože nabízel hráči jen značně omezenou škálu činností, kterými mohl prostředí ovlivnit, každá úroveň se hrála jinak a poskytovala dostatek prostoru k vyblbnutí a několika způsobům řešení. Nejvíce ale překvapil dynamickou simulací vody a jiných živlů. I přes kratší herní dobu jej musím doporučit každému. Jedná o unikátní, přesto kvalitní titul, který herní dobu vyvažuje adekvátní cenou.

Některým čtenářům asi v mém osobním výčtu schází mnoho dalších hypovaných bestsellerů, jako Gears of War 3, Uncharted 3, Batman: Arkham City, Forza Motorsport 4, Assassins Creed: Brotherhood, Saints Row 3 apod. Ale osobně se mi ani jedna nezapsala výrazně do paměti. Naopak bych letos většinu těchto her označil za zklamání. Těžko říci, zda se již jedná o zasycenost neustálými pokračováními s minimem nových nápadů. Nebo zda jsem jen měl letos nějakou zapšklou náladu při hraní těchto her. Ale osobně jsem tyto hry dojel ze setrvačnosti, odložil, prodal a zapomenul. A to i přes jejich nesporné impresivní kvality po technické stránce.

Nejlepší strategie roku podle Michala Havryluka

Na mě v rámci naší redakce zůstalo především zhodnotit uplynulý rok z pohledu strategií. A už na úvod musím říct, že to byl rok hodně smutný. Nedá se vůbec srovnávat s dobou někdy před pěti lety, kdy vycházel jeden (kvalitní) titul za druhým. Kdybyste se mě navíc zeptali, u které hry jsem letos strávil nejvíce času, zvítězil by to na celé čáře Starcraft 2: Wings of Liberty vydaný v roce 2010.

Přesto by se několik světlých okamžiků během 2011 rozhodně našlo. Tím podle mě nejlepším byl návrat Heroes VI. Ačkoliv jsem jenom s těžkým srdcem nesl zkrouhnutí městské obrazovky a několik chybějících prvků uživatelského rozhraní, zbytek se povedl opravdu na výbornou. Heroes VI jsou současně důkazem toho, že i s prakticky nezměněnými herními prvky se dá zaválet i více než patnáct let po vydání prvního dílu. Kéž by si více herních sérií vzalo z tohoto příklad.

Je sice pravda, že v šestém dílu byl velmi zredukován počet surovin, upraven systém zabírání budov na mapě, ale vše to ve výsledku rozhodně nebylo na škodu. Heroes totiž vždy byly o strategickém rozhodování na několika úrovních, velkolepém příběhu, několika odlišných frakcích a v neposlední řadě na kouzelné grafice, která vás doslova přenesla do pohádkové říše, kde se celé toto divadlo odehrávalo. To vše přinesl i šestý díl a pro mě se tak jasně stal strategií roku.

Na druhém místě se v mých očích umístilo Anno 2070, které však automaticky ztrácí pár bodů, protože komplexní budovatelské strategie pro mě nejsou takovým lákadlem jako dříve. Přesto však velmi oceňuji snahu pojmout další díl série jako souboj dvou naprosto odlišných přístupů k řešení (nebo spíše neřešení) ekologických problémů. Minimálně ve hře jsem zastával názor, že účel světí prostředky a nebál se použít ty nejšpinavější praktiky.

Zapomenout nesmím ani na vydařený návrat ke kořenům v podání Shoguna 2, již čtvrtý díl Tropica (u nás vyšel teprve nedávno, recenze brzy) nebo samostatné rozšíření Dawn Of War 2: Retribution. Trochu zvláštní kapitolou pro mě je Age of Empires: Online, které sice neztratilo nic ze své komplexnosti, ale nějak jsem si k němu nenašel cestu. Přeci jenom bych si stokrát raději zahrál čtvrté pokračování, než předělávku prvního dílu se spoustou (povinných) sociálních prvků a dalších spíše otravných drobností, bez kterých bych se obešel.

Rok 2011 přinesl i několik daleko výraznějších zklamání. Prvním je rozhodně Stronghold 3. Ačkoliv za ním stojí stále Firefly Studios, toto pokračování nemělo spatřit světlo světa, ať už z důvodu zabugovanosti nebo řady špatných designérských rozhodnutí. Trochu smutný jsem i z From Dust, který je sám o sobě sice kvalitním dílkem, ale spíše jsem očekával mix Black and White a Populus. Tak nevyužitý potenciál jsem již dlouho neviděl. Špatnou zprávou je i uzavření bety Company of Heroes Online a tím i šance, že by se tento titul dočkal vzkříšení.

Osobně mi však tento rok chyběly původní velké AAA hry, které by se snažily vymanit ze zažitých stereotypů a zkusily jít trochu svoji cestu, jako se v minulých letech pokusil Mirror's Edge, World in Conflict nebo Dead Space. Právě posledně jmenovaný hned na začátku roku nastavil kvalitu velmi vysoko. Na herního Oskara to sice tentokrát nebylo, ale po pouze lehce nadprůměrném loňském Aliens vs. Predator je dobře, že tento subžánr má svého nového krále. Vytáhnul se rozhodně i Crysis 2 a pochvalu si zasluhují především autoři, že dokázali naplnit už tak vysoká očekávání. Hutná atmosféra a nádherné audiovizuální zpracování městské džungle zkrátka nemělo chybu. Do kolen, ať už po stránce humoru nebo neskutečných nápadů, mě dostal Portal 2.

Souhlasíte se soukromou hitparádou redaktorů Eurogameru nebo to vidíte úplně jinak?

Názory Miloše Bohoňka a Pavla Oreškiho jsou zde. V příštím komentářovém článku o své favority podělí Daniel Krásný, Michal Jonáš či Michal Bayerl. Vaše nejlepší hry z 2011 můžete volit v čtenářském hlasování zde.

Tagged With
About the Author

Redakce

Contributor

Comments