RECENZE české PC verze Syberia: The World Before
Působivá malba života dvou žen spjatých osudem.
Tento nový díl série Syberia je bohužel poslední hrou, na které se ještě podílel belgický kreslíř komixů a vývojář Benoît Sokal. Zároveň je čtvrtým dílem v pořadí. Přímo také navazuje na děj předchozích tří her, které vám zároveň shrne v krátké rekapitulaci.
Hra začíná zdánlivě nelogicky – nikoli u Kate tam, kde skončil předchozí díl, ale u mladé nadané klavíristky Dany Rozeové, žijící v městě Vaghen. To se nachází v malé fiktivní zemi jménem Osterthal, nacpané mezi Rakousko a Švýcarsko. Píše se rok 1937 a na Evropu dopadá hnědý stín sílícího nacismu, který pociťují především Vagerané, herní obdoba Židů v našem světě. Naše hrdinka mu uniká pomocí letní brigády na horské chatě, kde zároveň pozná svou první lásku, malíře Leona.
A je to právě její obraz, který Kate Walkerová najde během svého útěku ze solného dolu někde ve východní Evropě. Obraz, který jako by jí přímo z oka vypadl. Aby toho nebylo málo, ten útěk se trochu zvrtne a Kate musí slíbit, že téhle podobnosti přijde na kloub...
O moc víc vám už z dějové neprozradím. Snad jen to, že vývojáři si s příběhem obou slečen pěkně vyhráli a rozhodně v něm ještě nepadlo poslední slovo. I přes otevřený konec zatím poslední Syberia stojí za to. Prolínání dvou časových linek se projevuje různě - tu deníky, které si vedou Dana a Nic Cantin, soukromé očko, trošku připomínající Járu Cimrmana tím, že ačkoli se snaží Kate najít a přimět k návratu domů, vždycky ji o vlásek mine.
Jindy zase přepínáte mezi obdobími, abyste mohli opravit slavný mechanický orchestr na Vághenském náměstí. A samozřejmě, že ve hře nechybí ani váš věrný přítel automaton Oskar, pro jehož bijící srdce našla Kate tentokrát místo v těle roztomilého křížence mezi pásovcem a ježkem. Jeho vtipné hlášky vám zaručeně zvednou náladu a celkově odlehčují téma, jež se line celou hrou – totiž ztrátu bližních, vlastní výčitky a osamění.
Po technické stránce hra běží na enginu Unity 2020. A byť si myslím, že konkurence v podobě Life is Strange 3 vypadá o dost lépe a čelist vám z grafiky nespadne, tak zde má vizuál svou nezaměnitelnou malebnou poetiku. Částečně je to samozřejmě zasazením prostředí. Autoři se zjevně inspirovali secesní Prahou a Vídní, i krásnými švýcarskými Alpami. Ruchů je z dost na to, aby každá scéna působila uvěřitelně a celou hru se jako nit vine Vághenská hymna, párkrát v podání orchestru, jindy si ji zase někdo brouká, nebo ji zrovna vybrnkává hrací strojek.
K zážitku samozřejmě přispívá dabing a u nás i velmi povedená textová čeština, která byť s jistým zpožděním od vydání (pár měsíců od března letošního roku), ale přece dorazila do všech stávajících verzí hry. Překlad je bez viditelných chyb, hře při srovnání s anglickým dabingem sedí dobře, ačkoli je často volný a místy by (Puškinova báseň) ještě určitě šel poladit.
Bohužel, ani poslední Syberia nejsou pouze pozitiva. To nejhorší, co vám tam bude ztrpčovat život, je uzamčená kamera při chůzi. Takže si nemůžete sami zvolit úhel pohledu. Někam sejít či přejít o trochu dál vyžaduje kliknutí na interaktivní bod. Další výtkou z mé strany je občas poněkud necitlivá myš, zvlášť v případě, když máte něčím otáčet. Sem tam taky zamrzí až přílišná překombinovanost některých hádanek. Naštěstí, ty jsou vždy logické a s pomocí deníku/inventáře, nebo přepnutí osoby se dají vždy vyřešit. Jen to trvá.
Po hardwarové stránce je hra nenáročná. Vystačí si s 64-bitovým Windows 7/10/11, čtyřjádrem Skylake a novějším, 8 GB RAM a GF750Ti nebo Radeonem HD7850. Dále si pak hra ukousne až 22 GB místa na uložišti, ale z vlastní zkušenosti je to o pár giga méně (17,2 GB).
K dostání je hra jak ve fyzickém balení (výhoda přímo DeLuxe edice) za baťovských 1199,- Kč, tak i v digitální podobě na obchodech GOG, Steam a Epic při cenovce 40,- za základní a 50,- eur za DeLuxe edici. A kdyby se vám náhodou nechtělo i po přečtení téhle recenze kupovat zajíce v pytli, dali autoři k dispozici demoverzi hry.
Syberia: The World Before je jedna z těch her, která vás nutí přemýšlet co bude dál, i když ji nehrajete. Na jejích postavách vám bude záležet a hru neopustíte, dokud ji nedohrajete. To vám zabere pěkně strávených 14 až 18 hodin, podle toho, jak si to budete užívat, či se schválně loudat. Tak naskočte do vlaku za dobrodružstvím.