RECENZE Rise of the Ronin
Proč to není taková pecka jako Ghost of Tsushima??
Že je samurajských her jako šafránu, o tom není třeba dlouho hovořit. Za posledních pár let nejvíce vyčnívá skvělý Ghost of Tsushima, ale jinak je to celkem bída. Sám si roky pokládám otázku, proč například série Assassin's Creed nikdy plnohodnotně nezavítala na dálný východ, kam by stylově naprosto skvěle zapadala. Tuhle hozenou rukavici nakonec zvedli až vývojáři z Team Ninja (mají za sebou hry Nioh nebo Wo Long: Fallen Dynasty) jejichž Rise of the Ronin je velmi zajímavým mixem RPG, otevřeného světa s prvky Assassin's Creed.
Rise of the Ronin se nicméně nesnaží o přímou kopírku Assassin's Creed nebo Ghost of Tsushima. Přináší vlastní příběh, jinou dobu, a hlavně se od samého začátku profiluje jako RPG. Klidně můžete úvodní hodinu strávit jen tvorbou postavy, přesněji řečeno nad dvojicí postav. To proto, že začínáte s hned dvěma charaktery, mezi kterými se můžete libovolně prohazovat. Neřešíte přitom jen vizuální charakter postav, ale i jejich nadání a bojový styl. Hra vás nechá ozkoušet i několik typů zbraní, abyste si zvolili ty, které vám budou nejvíce sedět. Než se ale člověk naděje musí jednu postavu nuceně opustit a pokračovat dál jako solitér. Proč tomu tak je se ale nechte překvapit až při samotném hraní.
Příběh je zasazen do půlky devatenáctého století, kdy se z hlediska historie v Japonsku začal lámal chleba (období Edo). Po staletí uzavřené politiky Tokugawského šógunátu se tato země začala nuceně otevírat západním vlivům a docházelo zde k dramatickým změnám. Zároveň nabírá sílu boj o moc mezi zastánci konzervativního zřízení a těmi, kteří chtějí využívat západních vymožeností a žít moderně. Do takto rozklížené společnosti vstupuje vaše postava Ronina (samuraj bez pána, jenž může činit svobodná rozhodnutí), která začne ovlivňovat budoucí směřování celého Japonska.
Po krátkém a svázaném úvodu, který trochu připomínal průchod koridorem, se v celé své kráse zpřístupňuje otevřený herní svět. V něm si v zásadě může hráč dělat, co se mu zlíbí a řešit hlavní i vedlejší úkoly v pořadí jaké uzná za vhodné. Vedlejší úkoly samozřejmě nejsou povinné, ale rozhodně se vyplatí jim věnovat dostatek pozornosti. RPG systém je zde založený na sbírání karmy, kterou následně proměňujete na speciální body a těmi zase dotujete rozvoj schopností a dovedností v členitém stromu.
Karmu si ale hráč musí poctivě zasloužit a pokud bídně zemře dřív, než zdárně dokončí rozjetou misi nebo aktivuje speciální banner (slouží i jako „teleport“ pro pozdější rychlé cestování), tak o ní může i přijít. Zejména ze začátku se proto vyplatí podívat se na mapě na doporučené úrovně úkolů. Například obnovení veřejného pořádku v běžné vesničce je poměrně brnkačka. Zvlášť když si člověk dá tu práci, proplíží se kolem stavení a půlku protivníků přepadne stealth způsobem tiše ze zálohy. Zbytek pak klasicky na férovku tváří tvář a je vystaráno. Život se ve vesnici vrátí k běžnému provozu a všichni jsou vám vděční. Když jde ale o to vyčistit podobným způsobem hnízdo loupežníků ve skalách, kde je problematičtější se infiltrovat a drtivá přesila nepřátel je na mnohem vyšším levelu včetně jejich bosse, je lepší nechat si tento úkol na později než se zbytečně frustrovat.
K některým dějovým úkolům dostanete i NPC postavu, která váz doprovází a pomáhá v boji, což je zajímavé rozptýlení. Současně je také možné si přizvat do kooperace i živého spoluhráče, který je ještě více platnější (neřídí se skripty a obvykle lépe bojuje). Významnější NPC postavy obvykle poskytují i rozhovory, kde je možné vybírat z různých odpovědí a občas tím změnit i následný děj. Funguje zde třeba i určitá forma lhaní, kterou lze využít k obelstění nepřátel. Chytrá lež například zastraší nepřátele, se kterými byste se jinak museli utkat v tuhém souboji. Dále můžete ovlivnit, jestli některé své soupeře po vyhraném boji necháte na živu anebo to s nimi skončíte. Oboje řešení přitom přináší určité herní konsekvence. Někdy příjemné jindy naopak negativní.
Jak jsem už v úvodu zmínil, Rise of the Ronin je vcelku benevolentní v tom, jaké zbraně či bojový systém si na začátku hry zvolíte a odpovídá tomu i další průběh. Od mrtvých nepřátel nebo odhalováním skrýší se dostanete k celé plejádě chladných i palných zbraní a není problém si je neustále prohazovat a zkoušet nové a nečekané možnosti. Píše se devatenácté století a „moderní“ Ronin zde nemá problém sáhnout mimo luku či vrhacích hvězdicích i po revolveru či dlouhé pušce. Munici lze jinak dokupovat u obchodníků nebo si jí vlastnoručně vyrábět.
Všudypřítomný loot a potřeba vyrovnat se zdatnějším protivníkům hráče neustále ponouká, aby kromě zvyšování schopností vylepšoval i své vybavení. Kromě zbraní a munice tak člověk shání a vyměňuje oblečení a talismany, které zde plní funkci „brnění“. Postupně se také dostáváte i k určitým vychytávkám pomáhající v pohybu a vlastně i boji. Vystřelovací lano s kotvou je například dostupné hned od začátku a kromě toho, že s jeho pomocí šplháte skrze záchytné body po skalách a budovách, lze ho zužitkovat i v bitvě. Například si k sobě přitáhnete protivníka nebo s ním zachytíte bednu či výbušný sud a mrštíte s ním po nepřátelích (podobný systém jako v Marvel's Spider-Man).
Při přesunu z malých vesniček do velkého města mi do výbavy přibyl ještě speciální kluzák, který lze použít k létání z vyvýšených míst a když si to člověk šikovně načasuje tak i k přepadům nepřátel ze vzduchu. K tradičnějším prostředkům dopravy jinak patří ještě kůň, který je k dispozici hned v první osvobozené vesnici. I když z koně v rámci plnění úkolů slezete a odběhnete jakkoli daleko, stačí zmáčknout správné tlačítko a kůň se zčista jasna ihned objeví za vašimi zády a je možné na něj opět nasednout. Někdy je to až komické, protože vím že jsem třeba otočený zády ke skále a koník se na zahvízdnutí stejně ihned objeví. Mám pocit, že v Ghost of Tsushima, tohle bylo ztvárněné přeci jenom trochu více uvěřitelněji, ale je to jen malý detail.
Bojový systém je zde opravdu hodně pestrý. I když se může z předchozího textu zdát, že moderní Ronin už kolem sebe jen střílí z palných zbraní, není to pravda. Nejpoužívanějším nástrojem zůstávají chladné zbraně jako jsou katany, kopí či Odachi. Tím to ale zdaleka nekončí. Nechybí třeba šavle vojáků ze západu nebo různé kuriózní hybridy typu kopí s přimontovanou střelnou zbraní apod. Vývojáři se v tomto ohledu vůbec nedrželi zpátky a v nabídce zbraní je to opravdu znát.
Chladné zbraně dokáží rychlým sledem zásahů udělit zdaleka největší poškození, a to je důvod proč hrají zasloužený prim. Palné zbraně jsou ideální hlavně jako doplněk nebo na použití z větší dálky. Zajímavé je i to, že vaše postava má možnost rychle (kombinací tlačítek) přepínat mezi dvojící primárních a sekundárních zbraní. U chladných zbraní můžete prohazovat třeba katanu a kopí a u doplňkové zbraně třeba hvězdice a pušku. Záleží ale jen na vás, co si do rychlého výběru připravíte ze svého bohatého inventáře.
Při manipulaci s katanou nebo kopím si základní či speciální výpady osvojíte hned v úvodu hry. Stejně tak naprosto klíčové blokování soupeřových útoků a pak už se „jen“ zdokonalujete. Důležité je správné načasování a reagování na to co dělá protivník. Správné vykrytí pak snadno přetavíte ve smrtící protiútok. Postupně lze odemykat i nové bojové styly, které přinášejí určité výhody nebo získat přístup k novým kombům, které jsou ještě více smrtící. Mezi další bonusy patří třeba současné použití střelné zbraně, které navazuje na výpad katanou a další kousky. Díky tomu, že se neustále zpřístupňují nové a nové bojové prvky, jsou souboje stále zábavné. Velká část běžných střetů se navíc dá řešit stealth způsobem, který je z pohledu hráče sice zdlouhavější, ale v případě správného provedení zase bezpečnější a protivník je vyřízený okamžitě.
Rise of the Ronin má několik úrovní obtížnost a nutno dodat, že na vyšší level se jedná o hodně obtížnou hru. Naproti tomu ta nejlehčí, která upřednostňuje vyprávění příběhu je v pohodě přístupná i naprostým nováčkům tohoto žánru. I tak se samozřejmě musíte naučit pravidla soubojů a využívat všechny dostupné prostředky, ale nikdy vás to nebude frustrovat jako třeba hry ze série Dark Souls.
Hratelnost těží především z výborného dějového zasazení a otevřeného prostředí Japonska, kde je velká spousta úkolů a herních prvků. Na druhou stranu není zde nic, co bychom už v podobné formě neviděli i v jiných hrách. Prostě chybí takový ten Wow efekt něčeho skutečně nového a originálního, a to Rise of the Ronin trochu sráží.
Grafiku bych pak hodnotil jako hodně rozporuplnou. Jsou tady totiž chvíle, kdy je velmi pěkná. Jedná se hlavně o místa, kde není velký rozhled, a ještě do toho vstoupí třeba nějaký ray tracing efekt v podobě slunečních paprsků. Když pak ale člověk vidí některé detailní záběry na obličeje, nebo se pokusí rozhlédnout do dálky ve velkém městě, člověka až zamrazí, když si uvědomí že hraje na PS5 a nekouká na nějakou starou hru z PS4.
Technicky je možné si u nastavení grafiky vybrat ze tří režimů a to věrnost, výkon a ray tracing. Většinu času jsem odehrál právě na ray tracing se zámkem na FPS. Vizuálně mi to přišlo v pořádku, a i přes nižší počet FPS hra běžela plynule, respektive viditelně plynuleji než na věrnostní režim. Režim výkonu mě nenadchnul, protože ještě více degradoval místy nepěknou grafiku i když odměnou byla snaha udržet si 60 FPS.
Jelikož tato hra není přímo z dílen Sony, ale od Team Ninja, byl kolem české lokalizace dlouho velký otazník. No spíše jen malinkatá naděje, která se ale nakonec rozplynula, takže se musíte smířit s hraním s anglickými titulky. Respektive já jsem při recenzování preferoval japonský dabing s anglickými titulky, což mělo podle mého nejlepší atmosféru.
Celkově považuji Rise of the Ronin za povedené akční RPG s prvky Assassin's Creed a dalších her. Není to sice taková pecka jako Ghost of Tsushima, ale zase je zábavná odlišným pojetím a velkou variabilitou v soubojích.
VERDIKT: RPG plné samurajů těží z otevřeného světa, výborného dobového zasazení a velmi zábavnými souboji. Škoda, že grafika není místy přesvědčivá a trochu chyběl nějaký skutečně ohromující moment.