RECENZE Total War: Pharaoh
Do legend má ale bohužel daleko.
Přiznám se, že Pharaoh to u mě neměl lehké už od svého oznámení. Více než patnáct let čekám, že Creative Assembly konečně představí vytoužený třetí Medieval, ale stále marně. Přitom vše nasvědčovalo tomu, že nastala ideální chvíle. Třídílná fantasy série Total War Warhammer je už za svým vrcholem a de facto jen ždímá peníze navíc za DLC. Lidské i finanční zdroje vývojářů se tak logicky mohly uvolnit pro přípravu klasického velkého dílu, který citelně chybí.
Historické Total Wary se za poslední léta dostaly do viditelného úpadku, který symbolizují pokračování označená jako Total War Saga. To jsou díly ve znamení různých kompromisů, zjednodušení nebo přikrášlování historie. Z tohoto marastu vyčnívá snad jen čtyři roky starý plnohodnotný historický Total War: Three Kingdoms odehrávající se v Číně, který rozhodně nezklamal, ale legendou se také nestal. Je smutné, že většina fandů historických Total War her i nadále tráví čas převážně v Rome Total War 2, Shogunovi 2 nebo Napoleonovi. Všechno jsou to ale klenoty, které vznikly před více jak deseti lety!
Měl jsem za to, že nyní budou chtít vývojáři navázat historickým obdobím středověku či novověku, což by byla doslova sázka na jistotu. Místo toho ale přišla studená sprcha, protože nový Total War: Pharaoh nás neomylně znovu poslal do doby bronzové, kde se odehrávala i poslední Total War Saga: Troy. Mimochodem za Total War: Pharaoh stojí stejné vývojářské studio (CA Sofia), které dělalo právě na „Tróji“. Tím se vlastně vysvětluje, proč mají obě zmiňované hry hodně podobných aspektů.
Už úvodní menu kampaně s výběrem vůdců silně připomíná menu Total War Saga: Troy jen s tím rozdílem, že zde vybíráte panovníky Egypta, Kanaánu nebo Chetitů. Další nápadnou analogií je grafika uživatelského rozhraní a hlavně zjištění, že se zde pracuje se stejnými surovinami. V praxi to jsou potraviny, dřevo, kámen, bronz a zlato. Peníze opět nehrají žádnou roli a primární je směnný obchod mezi jednotlivými vládci. Bohužel i diplomacie se drží na nízké úrovni, takže drtivá většina jednání představuje handrkování ve stylu, kolik kamení za dřevo a hledání ideálního směnného poměru, aby byli všichni spokojení. V tomhle ohledu byla diplomacie v Three Kingdoms mnohem propracovanější a detailnější.
Největším problémem ale je, že ať si do kampaně vyberete kohokoli, na herním stylu se to odrazí jen málo. Všechny národy i frakce jsou velmi podobné a nemají se navzájem jak překvapit. Vlastně si musíte jen rozmyslet, jestli chcete Egypt sjednotit pod novým Faraónem, nebo ho chcete naopak zničit. Malá odlišnost národů se odráží i v bitvách, kde proti sobě stojí více či méně podobné oddíly.
Variabilita armádních jednotek není nijak pestrá, a radost mi ve výsledku udělaly snad jen válečné vozy tažené koňmi. Bitvy na taktických mapách tak nesnesou srovnání s dřívějšími historickými díly a jsou dost chudé a nezáživné. Nicméně problém není v tom, že by si na tom vývojáři nedali záležet, ale že si prostě vybrali jako předlohu takto problémovou epochu. Ač je historie Egypta vskutku úchvatná, do série klasických Total War her se moc nehodí.
Ke kladům kampaňové mapy alespoň patří návrat strategických stanovišť. Jsou to body na mapě provincií, kterým můžete přiřadit určitou roli a zbudovat na nich třeba obchodní stanice, pevnosti, strážnice, administrativu nebo náboženské chrámy. Všechny tyto prvky posléze pasivně generují určité bonusy. Například pevnosti v pobřežních oblastech pomáhají odrážet či zadržovat nájezdy mořských národů, odpočívadla urychlují přesuny vlastních armád a obchodní stanice zlepšují generované příjmy surovin.
Náladu mi zvedl i systém politikaření a schéma egyptského dvora, kam se snažíte postupně propracovat a jmenovat sem do úřadů své generály. Boj o nejvyšší trůn odstartuje ve chvíli, kdy v kampani zemře původní Faraón a o slovo se přihlásí občanská válka. Vliv se zde sbírá přes hromadění speciálních bodů nebo skrze intriky. Další výhody v kampani pak ještě plynou z výběru jednoho ze šesti starobylých dědictví, které vás nasměruje k určitému zaměření jako je třeba dobývání, budování nebo náboženství.
Novinky jsou tedy fajn, ale zároveň zde postrádám i některé klasické prvky dřívějších Total War her. Například postavy špiónů či asasínů jsou prostě fuč. Stejně tak se do hry nevrátily boje na moři, což je také škoda. U 3D bitev jsem doufal v lepší zpracování umělé inteligence, ale ani zde jsem nezaznamenal výraznější rozdíl. Například při obléhání města se AI obránci pokusili vyrazit vstříc mé útočící armádě, což byla úplná hloupost. Jediným rozumným řešením bylo zůstat ve městě a bránit se v úzkých uličkách.
Mapa kampaně je vzhledem ke své geografické poloze vcelku členitá, ale platí to jen jako komplexní pohled na celý herní svět. Ať už začnete hrát za kohokoli, musíte se připravit na to, že hezkých pár hodin změnu prostředí neuvidíte. Například z pustin Sinaje se na severní mapy Chetitů jen tak nedostanete a platí to samozřejmě i obráceně. Pokud ale srovnám hornaté a zelenější oblasti dnešního Turecka s vyprahlým Egyptem (vyjma delty Nilu) je to samozřejmě ostrý kontrast. Přesto Pharaoh co do velikosti a proměnlivého prostředí viditelně pokulhává za Rome 2.
Pochválit musím grafiku strategické mapy kampaně, která je velmi zdařilá a prošla modernizací v oblasti vegetace, zobrazení měst či ztvárnění mraků. Působí to pěkným dojmem a pryč je přepálená umělá barevnost z Total War Saga: Troy. I bitvy mají velice slušnou grafiku, ale zase tu narážíme na málo proměnlivé prostředí a podobné vzezření bojových jednotek. Velkou výtku bych měl ještě ke střídání dne a noci na kampaňové mapě. Doufám, že některý z patchů přinese možnost tuto funkci vypnout, protože v tahové části hry to působí velmi rušivě. Opravdu nestojím o to koukat na strategickou mapu v noci. Je sice pravda, že ranní rozbřesk a večerní západ vytváří pěkný efekt, ale podobné věci by měli být volitelné, a ne vynucené.
Nechci působit zaujatě, ale Total War: Pharaoh mi připadá jako další díl ze série Total War Saga, který je v některých oblastech vylepšen tak, aby vyvolával dojem klasického historického dílu. Bohužel do legend typu Rome 2 má tato hra daleko a doplácí tak na malou rozmanitost a nemožnost v tomto období vymyslet něco zásadního.
Alespoň, že zůstala ve hře kompletní textová česká lokalizace, takže i tentokrát si hráči mohou užívat české titulky. Asi nejvíce textů se nachází v bohatém průvodci hrou, což ocení zejména nováčci, pro které toto může být ideální vstupní hra do série Total War. My ostatní si budeme muset počkat až se v CA konečně chytnou za nos a vyrobí historický díl, který bude populární ještě deset let po vydaní. Doufejme že to bude nový Medieval nebo Empire.
VERDIKT: Po dlouhé době opět historický Total War, bohužel potěší jen zaryté fandy starověkého Egypta. Za mě se jedná o špatně zvolené historické období a zpracování hry zavání hybridem mezi klasickým Total War a zjednodušenou verzí Total War Saga.