Battlefield 3 obsahuje ucelenou nabídku rozmanitých bojových prostředků zcela v dobrém duchu své odbočky Bad Company, v níž ostatně patří řízení válečných strojů i v singlu mezi výborné kratochvíle. Využití těžké bojové techniky se ale ve trojce zaměřuje hlavně na multiplayer, jenž tak dostal k dobru více než dvacítku skutečných zbraní současnosti. Přitom mezi nimi najdeme kromě starých známých klasik, jako je např. stíhač F/A-18 Hornet nebo bitevní vrtulník AH-64 Apache, také několik velmi unikátních a třeba i méně profláklých strojů, které se tak trochu vymykají.

Možná je znáte, ale o mnohých třeba vůbec nevíte, že obsahují některá velmi nekonvenční řešení, nebo jsou to velmi neortodoxní stroje. A právě o dvou takovýchto skutečných bojových prostředcích, které naleznete nejen v Battlefieldu 3, jsou následující řádky, kdy se možná dozvíte z reálného vojenství zcela nové informace. Prvním na řadě je unikátní bitevní letoun přímé palebné podpory A-10 Thunderbolt II.

Fairchild A-10 Thunderbolt II

Tento podzvukový dvoumotorový proudový letoun je častým herním návštěvníkem, však naposledy jej obsahovaly např. poslední Ace Combaty nebo konkurenční série H.A.W.X. Je to nejneobvyklejší model mezi současnými bojovými letouny, protože byl vyráběn pouze v jediné verzi (to je malý unikát), pouze pro jedinou specializovanou úlohu podpory pozemních jednotek, má zcela nejhrozivější výzbroj, obří motory z dopravního letadla Boeing B-707 a zůstal také vyjmut z exportu. To mu ovšem pranic neubírá na jeho podmanivosti. Jeho piloti si ho familiérně překřtili na Warthog (prase bradavičnaté) a jeho drtivý kanón, kolem kterého bylo teprve postaveno celé letadlo, v sekundě rozšmelcuje na cucky jakýkoli tank i letoun. Není divu, že válečné prase se tolik osvědčilo v obou válkách v zálivu.

02
A-10 při pojíždění na základně USAF v Texasu. Všimněte si protitankových střel Maverick pod křídly.

Letoun byl vyvinut jako nový prostředek pozemní podpory v rámci programu A-X, který už v roce 1966 vyhlásila americká vláda. Prototyp poprvé vzlétl v roce 1972 a do služby se dostal už o čtyři roky později. Díky tomu zachránil firmě Fairchild krk. Nebýt výhry v programu A-X, tato firma by nepřežila a stala by se tehdy jen montovnou, protože jinak neměla v plnění vůbec žádnou zakázku. Proto na vývoj vyčlenila své nejlepší lidi, což se nakonec vyplatilo. Thunderbolt je tak opravdu působivý a ohromný stroj, někdy označovaný také jako nejošklivější bojový letoun světa. Délkou přes 16 metrů dohání útočné Tornado a rozpětím skoro 18 metrů zase celkově robustnější bombardér F-111. Jenom spodní část trupu je 1,8 metrů vysoko!

Jeho velké rozměry ovšem maskují celkem nízkou provozní hmotnost, však jakoby zastaralá koncepce letounu je podřízena jeho roli - neustálým obratům při nízkých rychlostech a v nízké výšce při boji proti tankům a obrněné technice. I proto sedí pilot tak vysoko a má vynikající výhled do všech stran. Velkým oříškem se při vývoji ukázalo vyřešení faktu, že po spotřebování střeliva do kanónu klesne váha zásobníku munice až o půl tuny a šílený zpětný ráz dává rány do draku o síle 40 kN! Proto byl zásobník umístěn do těžiště letounu. V něm je choulostivé a výbušné střelivo také dobře chráněno, však A-10 je nejlépe pancéřovaný letoun na světě. Dokáže přežít kupř. ztrátu jednoho motoru, ulomení třetiny křídla na každé straně, nebo ztrátu celé jedné výškovky se směrovkou. A to i v kombinaci více zásahů!

01
Pozemní obsluha ukazuje monstrózní kanón a jeho střelu.

Už jen palivo je při bojovém vzletu neseno výhradně uvnitř trupu a v křídlech pouze na přelet do akce, všechny systémy jsou zdvojeny a dokonale odděleny. Pancéřová vana pilota např. snese bez proražení zásahy až z 37mm kanonu (rozšířený ruský protiletadlový kanon ZU-23 letounu prakticky neublíží) a sklo kabiny odolá jakékoli ruční střelné zbrani. Ani po stránce výzbroje se A-10 silou nesených zbraní žádný jiný letoun nevyrovná, snad až na konkurenty Su-25 Frogfoot/Su-39 Strike Shield.

Každý jediný letoun dokáže sám zlikvidovat až 16 tanků na jeden vzlet. Však A-10 byl uvažován jako základní pilíř otupení sovětské invaze do západní Evropy přes Československo, kdy se uvažovala hlavní fronta ve Východním Německu a hlavní údernou sílu SSSR měly představovat tankové svazy s tisíci tanků T-62/T-72. Takové plány Sověti v době Studené války skutečně připravovali. I proto byl A-10 pro západ tak potřebný jako odstrašující síla proti tankovým svazům SSSR.

Přitom tank je ze vzduchu extrémně obtížné zasáhnout, protože je silně pancéřován, z dálky slabě viditelný a zpravidla chráněný protivzdušnými silami. Proto firma GE pro A-10 vyvinula jednoduchou, lacinou, ale o to více strašlivou zbraň - obrovský rotační sedmihlavňový kanón GAU-8 Avenger (mstitel) o ráži 30 mm. Je to největší hlavňová zbraň, která kdy byla umístěna do letadla! Každý ze 1350 nábojů váží skoro 1 kilogram a je dlouhý 30 cm. Jeho účinek je drtivý prakticky na cokoli: na vzdálenost 1,8 km 80% střel zasáhne cíl v oblasti do 6 metrů, maximální kadence je 4200 ran/min. a každá hlaveň vystřelí za sekundu 10 explozivních nábojů! Tím i malá dvousekundová dávka zničí prakticky každý obrněnec tak, že drobnými výbuchy hlavic tanku začne vybuchovat palivo a střelivo uvnitř a ten se zničí vlastně sám.

03
A10 roluje při operaci Pouštní bouře. Pilot sedí opravdu vysoko nad zemí a má skvělý výhled.

Jako druhou z pouhých dvou obecně používaných zbraní jsou řízené střely AGM-65 Maverick, nicméně masivní kanon dlouhý přes 5 m a vážící skoro 2 tuny je stále rychlejší a hlavně lacinější zbraní, takže v praxi A-10 v zálivu zničily většinu tanků Iráku pouhým kanonem a střely ani nebyly potřebné. V první válce v zálivu operovalo 150 A-10 a vemte si, že rekord v počtu "killů" za jediný den dosáhla dvojice pilotů A-10 společně zničením 23 iráckých tanků zcela bez vlastního poškození!

Celkem jen v první válce samotné A-10 zlikvidovaly na 3 tisíce obrněných vozidel Saddáma Husajna! Skvělé manévrovací vlastnosti A-10 dobře ilustruje útok střelou Maverick na pozemní cíl oproti letounu F-16. Zatímco F-16 potřebuje po odpálení zatáčku o poloměru 1643 metrů - navíc s přídavným spalováním, které dělá silnou tepelnou stopu pro zaměření protivzdušnou obranou, tak A-10 po odpalu prostě zahne jak motorka na 800 metrech a za stejný čas tak bude od PVO protivníka mnohem dále.

04
Když si odmyslíte dvě třetiny křídla, jeden celý motor a jednu stranu výškovky a směrovky, A-10 bude stále schopná návratu na základnu!

A-10 je prostě velmi jednoduchý a extrémně účinný stroj, který kvanta elektroniky nahrazuje prostou výzbrojí a promyšlenou odolnou konstrukcí. Jakkoli je dnes A-10 vlastně už chatrný důchodce, je stále ve výzbroji amerického letectva a předpokládá se jeho stažení až v roce 2025. Sice mu chybí kouzlo F-15 Eagle a půvab ladné F-16 Fighting Falcon, ale pozemní vojska tyto své ochránce v podobě A-10 bezmezně milují, protože jim Warthogy kolikrát zachránily holý život. Jeden pěšák v zálivu to kdysi pěkně shrnul: "Stíhací piloti mají velké hodinky a malé letounky, které se drží daleko od konfliktu na zemi. Piloti Warthogů sice mají malé hodinky, ale mají velká letadla a vyhledávají ty nejtěžší boje." Větší pochvalu unikátní thunderbolty ani nemohly dostat!

General Dynamics M1A2 Abrams

Abrams asi zná každý, však je to snad nejobsazovanější tank do počítačových her vůbec a přítomný je i v Battlefieldu 3. Nicméně po právu si tento obrněnec zaslouží přívlastek nejlepšího a nejodolnějšího pancéřového vozidla na světě. Tedy tanku, při jehož vývoji (sériový tank poprvé vyjel v roce 1980 jako první model M1) byly použity ty nejmodernější a drahé materiály, takže jeho taktickým vlastnostem včetně geniální ochrany se jen málokterý tank vyrovná. Snad jen ruské T-90 a francouzské Leclercy. Jeho pokročilost dokazuje extrémní kombinace pohonu výkonnou a tichou plynovou turbínou (žádný nafťák!), tajně vyvinutý kombinovaný vícevrstvý pancíř, účinný kanon ráže 120 mm a inteligentní počítačový systém řízení palby za každého počasí ve dne i v noci.

05
Abrams při cvičení v USA. Přední pláty pancíře věže jsou široké přes 20 cm a obsahují ochuzený uran.

Pokud chce střelec Abramsu zasáhnout tank protivníka, nemusí dělat prakticky nic. Počítač sám zjistí rychlost, podélné i příčné zrychlení, náklony tanku, směr a rychlost větru, vzdálenost cíle a jeho rychlost, načež sám bleskově nastaví náměr a odměr hlavně (její polohu vůči cíli) tak, aby projektil cíl zasáhl s největší pravděpodobností.

Obrovská zbraňová věž pak hostí zásoby munice, včetně řízených střel odpalovaných z hlavně, které jsou jinak zcela odděleny od posádky masivní pancéřovou stěnou, schopnou zadržet výbuch munice na palubě. I výše zmíněné letouny A-10 by pak měly s Abramsem co dělat, aby ho zlikvidovaly. Obecně se na takto chráněné tanky používá taktika střelby na horní část motorového prostoru, který je z celého tanku nejméně chráněný a kde hrozí výbuch paliva.

Velice utajované je složení speciálního vrstveného pancíře, který je vlastně skládán z několika různých materiálů včetně vysokopevnostní oceli, ochuzeného uranu a kompozitů o různých vlastnostech, takže dokáže zastavit různé typy protitankových střel. Předpokládá se, že tank je zcela odolný vůči všem hlavňovým zbraním současnosti a vůči všem hlavním typům řízených střel při čelním a bočním zásahu. Takovýto pancíř je ale extrémně drahý a náročný na výrobu, takže si jej mohou dovolit pouze výjimečné modely tanků. Však díky pancéřování má tank M1A2 šílenou hmotnost přes 63 tun při délce skoro 10 metrů s kanonem a šířce 3,6 m. Toto monstrum ale dokáže na silnici uhánět přes 70 km/h, protože plynová turbína dává výkon přes 1500 koní!

06
Jeden z Abramsů pěkně lisuje automobil při přesunu na bojiště u Kuvajtu při první válce v zálivu. Přímo pod dělem je poklop řidiče.

Obrovský potenciál tanků Abrams dobře ilustrují překvapivá čísla z bitvy o osvobození Kuvajtu. Tam Irák ztratil skoro 5 tisíc tanků T-55/62/72, zatímco v celé bitvě spojenci přišli pouze o 4 Abramsy! Pravda, že staré sovětské tanky nepředstavovaly pro moderní obrněnce M1 žádné problémy. Verze M1A2 je pak současnou nejmodernější variantou tanku Abrams, která disponuje zcela nejvyspělejší elektronikou ze všech hlavních bitevních tanků (MBT) současnosti. Její součástí je i navigační systém Navstar a je připravena na centrální řízení bojových operací skrze plně digitální bojiště za použití průzkumných družic, což má ještě vylepšit nová verze M1A2 SEP. Tank se ale po uspokojení poptávek od USA, Kuvajtu a Saudské Arábie od roku 1996 již nevyrábí, nicméně část je průběžně modernizována na ty zmíněné varianty M1A2 a SEP.

Náročnosti a vybavení tanku odpovídá jeho cena, která byla v roce 1996 na úrovni 100 milionů korun! Nicméně všechny exportní kusy dostaly pouze vznětové motory a drobně omezenou elektroniku, aby si domácí armáda USA zachovala sama ten nejvyšší standard tanku. Soudobé ruské tanky T-90 a vyšší mají sice výkonnější kanón o ráži 125 mm, ale zase nižší kvalitu pancéřování, takže se dá říci, že i dnes je Abrams nejvýkonnějším typem tanku na světě. Však své bojové kvality, stejně jako A-10, dokázal v Perském zálivu, kam USA poslaly přes 1800 těchto tanků. Pouze při zmíněné operaci v Kuvajtu byly zničeny 4 tanky (ovšem nikoli nepřátelskou střelbou), zatímco při následných bojích v poušti ani jeden! Perfektní spolupráce se vzdušnou podporou letounů A-10 a vrtulníků AH-64 Apache, které si zde vydobyly svoji proslulost, neslo své ovoce. Proti takto sehranému soupeři neměla početně sice silnější, ale sovětskou doktrínou a technikou zastaralá irácká armáda žádnou šanci.

07
Nádherný snímek noční střelby ze 120mm kanonu. Viditelná je svítící stopovka letící střely.

Abrams je sice prakticky nezranitelný z čela a boku, ale zezadu a shora již tolik odolný není a lze jej vyřadit jednou dobře mířenou novou průbojnou střelou vypálenou z ručního RPG. Tímto způsobem také Abramsy končily při hlídkování ve městech v rámci operace Trvalá svoboda v Iráku po válce, kde ztratily svoji domnělou neporazitelnost. Abrams ale byl navržen pro boj s tankovými svazy protivníka, nikoli pro obranu v městském prostředí, kde je tank bez krytí pěchotou docela zranitelný i obyčejným RPG. I proto se vyvíjí speciální městská verze s dalšími kulometnými věžičkami pro kruhovou obranu proti pěchotě v uzavřeném prostředí, která by měla zranitelnost tanku snížit. Ve městě totiž není tanku nic platná ani nebývalá tichost pohonné turbíny, která zapříčinila jeho přezdívku "Šeptající smrtka".

Oproti vznětovým agregátům je tank velice tichý. Každopádně turbína má oproti nafťáku několik výhod. Nechá se v bloku velice rychle a jednoduše vyměnit, dokáže spálit skoro všechno od benzínu a nafty přes líh až po petrolej a ředidla, ale na druhou stranu má šílenou spotřebu, nota bene s tak těžkým mastodontem, jehož pouhé poháněcí ústrojí samo váží několik tun. V polních podmínkách tak Abrams na plnou nádrž ujede pouze slabých 300-330 km, což klade nesmírný důraz na logistiku a použití tanku na bojišti dále extrémně prodražuje.

M1 Abrams tak nadále zůstává hlavním bitevním tankem USA a několika dalších států Blízkého východu, i když je jeho konstrukce již přes 30 let stará a celý stroj je pekelně drahý. Je to zejména z důvodu, že stále zepředu odolá 125mm kanonům nejmodernějších ruských tanků a tvoří tak účinnou protiváhu zbraním východní velmoci i po skončení Studené války. Americká armáda nadále používá asi 10 tisíc těchto tanků, z nichž je naprostá většina v moderní verzi A2. Pokud vypukne větší konflikt odehrávající se na otevřeném terénu s účastí USA, je velmi pravděpodobné, že na bitevním poli bude smrt opět šeptavá...

Jak to bylo s Migem 21 z Gamescomu?

EA na Gamescom přivezli jako poutač skutečný stíhací letoun MIG-21F Fishbed, který tvořil ozdobu jejich stánku. Mělo se tak za to, že tento proudový stíhač, jehož měla ve výzbroji i česká armáda, bude přítomen jako řiditelný prostředek i v plné hře. Nakonec letadlo ale ve hře absentuje. Je to z několika důvodů. Ten první je, že MIGy 21 už dávno neslouží, tedy kromě Severní Koreje a podobně zaostalých států. Letoun už je dnes beznadějně zastaralý, vždyť létal ještě ve vietnamské válce.

A ten druhý důvod je fakt, že se Battlefield soustředí na soudobou konvenční válku současné moderní bojové techniky, takže místo MIGu 21 v něm za stejnou stranu konfliktu létají mnohem modernější stíhací stroje SU-35 Flanker. A proč tedy EA do Německa přivezli právě MIG-21? Z dob armády Východního Německa jich totiž na území SRN zůstalo velké množství, které se nestačilo celé sešrotovat. A proto nebyl problémem jeden uzemněný starý letoun zapůjčit pro poutání návštěvníků výstavy. Sehnat zbrusu nový flanker by se asi EA mohlo jen těžko podařit.

Reklama