MÝCH TOP 5 ROKU: Agarwel Idiriz

Simulace života japonského studenta i prostorové bloudění.

MÝCH TOP 5 ROKU je nová série článků, ve které se vybraní kmenoví recenzenti Eurogameru ohlížejí za uplynulým rokem 2013, subjektivně vybírají své nejoblíbenější hry či trendy a zdůvodňují, čím je přesně zaujaly. Navazuje na obdobné osobní žebříčky za 2012.

5. Persona 4 Golden

5

Persona 4 Golden pro VITA je netradiční kombinací japonského RPG a jakési simulace života studenta, kterou by mnozí mohli s přimhouřením oka přirovnat k The Sims. Hra se od konkurence odlišuje hlavně zpracováním herního času, kterého není neomezeně. Sice nejste přímo tlačeni odpočítáváním jako například v Dead Rising, ale čas se posune vždy pro provedení nějaké zásadní činnosti, jako postup ve vedlejším questu, trénink schopností, apod.

Takže i když nemusíte spěchat a herní svět můžete zkoumat libovolně dlouho, během jednoho herního dne nikdy nestihnete všechny dostupné aktivity. Hře to jednak dodává silnou iluzi nelinearity. Některé možnosti se vám otevírají na základě vašich schopností, ty se trénují zvolenými aktivitami a ty plynou z toho, jak ve hře trávíte čas. Ve výsledku máte tedy opravdu pocit, že na vašich rozhodnutích opravdu záleží a formují vaši hlavní postavu. Rozdělení hry na dny a dnů na časové úseky, kteréý mnohdy plynou skutečně rychle, má i za následek klasický syndrom "Ještě jeden herní den a jdu spát... sakra to už jsou čtyři hodiny ráno?" Od této hry se opravdu těžko odchází (video).

4. Antichamber

4

Nezávislé překvapení loňského roku, které se trefilo přesně do mého vkusu. Jedná se snad o jedinou hru, u které jsem schopen říci, že dokáže kvalitou konkurovat Portalu. Antichamber je také puzzle hrou viděnou z vlastního pohledu, kde se snažíte vybloudit z prostor, jejichž architektura a zákonitosti prostoru se zcela vymykají selskému rozumu.

Na hře mě hlavně potěšila perfektně vyvážená obtížnost. I když mnohé hádanky nejsou úplně snadné, asi je nevyřešíte na první pokus. Budete si je muset odložit na později, ale během ostatních jednodušších hádanek vás hra naučí pár triků. Až se k nevyřešené místnosti vrátíte s novými zkušenostmi, tak se plácnete do čela a najednou vám bude řešení jasné. Antichamber nebyl úplně jednoduchou hrou, ale ani neodradil frustrujícími záseky a potřebou konzultovat řešení někde na internetu. Taková ideální vyváženost se u puzzle her vídá málokdy a jsem za ni vděčný (Lets Play).

3. XCOM: Enemy Within

3

I když se nejedná ani tak o novou hru, jako spíše o pouhý datadisk (i když na konzolích vydávaný jako kompletní samostatná hra), pobavil jsem se u něj tolik, že jej musím do svého letošního žebříčku zařadit. I když mě bavila již původní hra Enemy Unknown, k ní mě spoustu připomínek, což datadisk napravil.

Datadisk totiž nejen přidal nové herní prvky, které obohacují strategickou stránku hry a ještě více ztěžují rozhodování, kam investovat omezené zdroje. Rozšířil maličko příběh. Přinesl desítky nových map, což se podepsalo na znovuhratelnosti. Dokonce i odladil chování původní hry, takže například z paniky již není takový strašák, kdy jeden zásah od Sectoida měl nejednou za následek, že se půlka jednotek vzájemně vystřílela, což působilo až extrémně a maličko nefér. Tím, že Enemy Within tyto potíže odladilo, jsem se u hry bavil o něco lépe. Dá se sice spekulovat, zda nové prvky neměly vyjít jako levnější DLC a úpravy existujících mechanismů formou patche zdarma. Ale bavil jsem se natolik, že jsem ochoten přimhouřit oko (recenze).

2. Saints Row 4

2

Nejen, že se pro mě ze Saints Row 4 stala jedna z nejlepších her roku 2013, ale zároveň bych ji označil za překvapení roku 2013. Žádný z předchozích dílů série mě totiž extra nezaujal, proto jsem ke čtyřce přistupoval velmi skepticky. O to více jsem byl poté překvapen, o jakou pecku se jedná.

Zatímco v předchozích dílech mi přišel jízdní model otřesný a soubojový systém bez krytí zastaralý, čtyřka sice tyto chyby neopravila, ale nahradila něčím jiným. Hra de facto prodělala změnu žánru a z napodobeniny GTA se stala napodobenina Infamous. Takže auta ani zbraně již není třeba v hojné míře používat - tyto části hry byly nahrazeny mnohem odladěnějšími prvky v podobě superschopností. Hře to velmi prospělo a zhltnul jsem ji kompletní, včetně obou DLC, jedním dechem. Saints Row 4 se u mě vyšplhalo nejen na jednu z nejlepších her roku 2013, ale i na jednu z nejzábavnějších her na superhrdiny vůbec (recenze).

1. Grand Theft Auto 5

1

Tady asi není co řešit. Pro mě jako dlouholetého fanouška série Grand Theft Auto byl pátý díl vrcholem loňského herního blaha. Jak po stránce singleplayeru, který do nové generace vrátil mnoho oblíbených prvků ze starého San Andreas. Od venkova, RPG prvků, přes stíhačky až po jízdní kola. A navíc do série přidal mnohé novinky v podobě tří hlavních hrdinů, podmořského světa či divoké zvěře (recenze singlu).

Samozřejmě mě výjimečně potěšil i multiplayer svou bohatostí. Sice uznávám, že jednotlivé prvky jsou v jiných hrách zpracovány lépe. Závodit se dá lépe v jiných hrách. Deathmatch existuje u konkurence v odladěnější formě. Ale osobně nemám ve hrách rád stereotyp. Takže hrát pořád dokola ty stejné mapy v Killzone nebo jezdit do zblbnutí stejné okruhy ve Forze se mi brzy omrzí. Oproti tomu GTA5 nabídlo takové množství a rozmanitost obsahu, že člověk není nucen žádnou činnost opakovat dlouho a tak si mou pozornost udrželo mnohem déle, než jiné multiplayer hry (více o GTA Online v recenzi nebo příští týden v druhé recenzi).

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (14)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna