Apache: Air Assault

Vrtulníkových simulátorů je na PC a konzolích dnes vpravdě jako šafránu. Ještě méně je ale simulátorů, za kterými stojí zkušení tvůrci z Gaijin Entertainment, což jsou autoři legendárního IL-2 Šturmovika a novějších Wings of Prey. Počáteční skepsi z dalšího obyčejného budgetového titulu tak u mě rázem vystřídalo očekávání, jak se s novým tématem tvůrci poprali a zejména jak dostáli své dobré pověsti. Kvůli větší přístupnosti hry totiž připravili rovnou raději hned dva pilotní režimy, aby si užili jak občasní hráči, tak již ostřílení piloti, kteří si chtějí celý postup trochu ztížit.

Děj Apache vás zavede do tří naprosto odlišných prostředí (Afrika, Blízký východ a střední Amerika) a na všech těchto bojištích se vžijete do kůže jiného pilota. Samotný děj je však bohužel vyprávěn pouze textovými popisky při načítání mise a pár hláškami v rádiu při akci. Nemusíte se tak příliš snažit a celý plytký příběh vám hodně rychle unikne.

Jak už je bohužel pravidlem, náplň jednotlivých misí nebývá u (arkádových) simulátorů moc bohatá. Apache je na tom však podstatně lépe a každý z úkolů se snaží něčím ozvláštnit. Jednou máte zlikvidovat továrnu na drogy kdesi v džungli, postarat se konvoj, bránit vlastní základnu před pozemní ofenzivou, nebo zničit most, než k němu dorazí nepřátelé.

Nejvíce se mi v tomto ohledu líbila mise jako vystřižená z filmu Black Hawk Down. Mého kolegu v druhém vrtulníku totiž sestřelil povstalec s RPG a stroj kolegy se zřítil doprostřed afrického tržiště. Mým úkolem bylo zůstat ve vzduchu a eliminovat každou blížící se hrozbu, než dorazí za několik málo minut konvoj a odveze sestřeleného pilota do bezpečí.

of

Caption

Attribution

I přes zajímavou náplň misí není už jejich provedení nijak oslnivé a stále dokola ničíte hromady nepřátel na zemi či občas nějaký vrtulník, který se vám postaví do cesty. Dost rychle tak může přijít pocit stereotypu, z něhož vás už máloco vysvobodí. Každá z misí trvá zhruba deset až dvacet minut v závislosti na tom, jak se vám daří. Opakovat misi od uloženého checkpointu můžete však nanejvýš čtyřikrát, což nebývá u podobných titulů příliš zvykem.

Velmi odlišná je rovněž dvojice režimů, v nichž můžete ovládat vrtulník. V tréninkovém módu máte před sebou zjednodušený HUD a o stabilizaci stroje se povětšinou stará automat. Vaším hlavním protivníkem není ani odstředivá síla a vy se staráte pouze o několik základních úkonů. Vše navíc ovládáte pouze pomocí klávesnice a myš slouží prakticky pouze pro zaměřování při střelbě.

Naopak v realistickém režimu můžete rovnou zapomenout na pomoc od různých automatických systémů. Vlastní let je tak daleko náročnější a dlouho vám bude trvat, než se naučíte udržet stroj stabilizovaný, abyste jej po kdejakém manévru neposlali hned k zemi. Ke slovu se konečně dostává ovládání pomocí myši, jehož citlivost doporučuji v menu pečlivě nastavit. Pro skutečné fandy do letectví dodávám, že Apache se ani v nejmenším nevyrovná (ostatně to očividně nebylo ani cílem) takovým titulům, jako Black Shark, který je v tomto ohledu skutečnou výzvou na dlouhé zimní večery.

Přestože jsou ve hře pouze tyto dva režimy, vybere si z nich podle mého názoru naprosto každý. Osobně jsem dal přednost spíše realistickému módu, který přidával celé hře další rozměr a vše se nezvrtnulo ve zběsilé střílení panáčků kdesi na zemi. Razantně tím pádem stoupla obtížnost a každá mise byla rázem zajímavější. Body navíc si Apache odnáší, tedy kromě různých druhů střel, od obyčejných raket až po naváděné střely, za termovizi a známý "černobílý" náhled na celou scénu, který možná někteří znají z populární mise v CoD: Modern Warfare. Ovládat můžete rovněž druhý kulomet, který po většinu času řídí váš parťák.

Povedená je rovněž grafická stránka a především vymodelování celé krajiny, při němž si tvůrci dali skutečně záležet na každém detailu. Ty sice při průletech několik desítek metrů nad zemí možná nepostřehnete, ale pokud klesnete níže, můžete si všimnut prádelních šňůr ve vesnicích, táboráků, nebo obyčejných civilistů, kteří se snaží schovat před palbou.

Středoamerická džungle je dokonce tvořena skutečně vymodelovanými stromy a ne nějakou chabou náhražkou. Každý z nich tak můžete svými střelami poslat k zemi a při ničení různých dělostřeleckých postů se vám to podaří velmi často. Kapitolou samu pro sebe jsou rovněž do detailu zpracované modely vrtulníků. Tuto parádu si přitom užijete i na relativně starých strojích. Na své sestavě Core i5 750, 4GB RAM, Radeon 5850 a Windows 7 64bit jsem neměl nejmenší problémy s plynulostí. Slušný je hudební doprovod, který podkresluje každou z misí a občas jí dodá i ten správný říz. Samozřejmostí je rovněž režim volného létání s předem nastavenými podmínkami, a multiplayer, který jsem bohužel kvůli brzké době recenzování nemohl otestovat.