Nejlepší hry 2012 podle... Agarwela Idirize

Pět jednookých mezi slepými plus výběr nezávislých hitů.

Hned v úvodu svého bilancování nad rokem 2012 musím přiznat, že jsem z letošního roku mírně rozpačitý. Sice se našlo mnoho her, u kterých jsem se výtečně bavil. Ale mám-li se pokusit vypíchnout žebříček těch nej, zjišťují, že mám docela problém. Letos jsem se prostě nezamiloval do žádné.

Zatímco v předchozích letech se vždy našel nějaký titul, ke kterému se ještě s chutí po letech vracím (např. hry typu GTA, TES či jiné epické RPG), letos mi přišlo, že dostávám jen konzumní jednorázovky, které zpestří pár hodin a do jara všechny skončí v bazaru. Proto i pořadí v následujícím žebříčku pětice her berte trošku s rezervou. Těžko se mi určuje, která je lepší. A promíchali-li byste jej jakkoliv, nevzpouzel bych se ani trošku. Pětice "nejjednookatějších" mezi slepými:

5. Forza Horizon (X360)

1

Sérii Forza mám rád již od druhého dílu, kdy jsem se s ní poprvé setkal. Ale i přes své nadšení z jízdního modelu jsem měl vždy jednu velkou připomínku: "Proč musím pořád kroužit po pár stejných okruzích? Z nich navíc většinu již znám z jiných závodních her!" Tvůrci Horizon zřejmě vyslyšeli mé nářky a přinesli hru přesně dle mého gusta. Struktura kampaně si vzala to nejlepší z arkád. Jízdní model to nejlepší z Forzy. A vše v kompletně novém prostředí, bez recyklace starých známých tratí. Výsledkem je zábava na dlouhé hodiny.

4. XCOM: Enemy Unknown (PC/PS3/X360)

2

Nad zařazením této hry do žebříčku jsem musel chvíli spekulovat. Tahové strategie mám rád a XCOM mě velmi bavil. Ale tak nějak mi přišel hodně sterilní a dělaný na jistotu. Takže ničím nezklamal, ale ani příliš nenadchnul či nepřekvapil. Po dohrání se mi hlavou honil kontroverzní výraz "Call of Duty tahových strategií". Ale oproti CoD má nový XCOM obrovskou výhodu v tom, že nemá téměř žádnou pořádnou konkurenci v žánru. A proto jsem za jeho vydání neskonale vděčný i přes své výhrady.

3. Dishonored (PC/PS3/X360)

3

Letošní rok byl pro nás milovníky stealth žánru štědrý. Krom Hitmana vyšla i nová značka Dishonored. A musím říci, že si mě získala o něco více než Plešoun 47. Od stealth her očekávám možnost být co nejvíce neviditelný a s kořistí si pohrát. A zatímco Hitman byl fajn, některé pasáže toto neumožňovaly. Právě možnost dohrát celé Dishonored bez jediného zabití a navíc volnost mrštného pohybu ve všech třech osách mě velmi oslovilo, každý level jsem si vychutnal a ke hře se budu ještě rád vracet a zkoušet nové cesty.

2. Zero Escape: Virtue's Last Reward (3DS/PSVita)

4

Nejen tahoun na mou osobní hru letoška, ale zároveň překvapení roku. O tuto hru jsem zavadil úplnou náhodou a stáhnul ji spíše z nudy, ale pak se nestačil divit. Před zahráním byste mě marně přesvědčovali, že mě taková hra/nehra může bavit. Ale když jsem hru po 40ti hodinách odkládal a za jediný zápor považoval, že to již skončilo, uvědomil jsem si, že takhle mě již dlouho žádná hra nevtáhla. Dokud jsem neodhalil celý příběh, nebyl jsem schopen dělat nic jiného, než netrpělivě odklikávat tuny textového příběhu. Proto si myslím, že si takové místo v mém žebříčku nepochybně zaslouží (více zde nebo v chystané recenzi).

1. LittleBigPlanet (PSVita)

5

U této hry jsem možná maličko zaujatý. Tato série si mě získala již prvním dílem a od té doby se s každým pokračováním zlepšuje. Takže díl na handheld VITA byl nejpropracovanějším z celé série. To již sice není úplně pravda, protože některé funkce prosákly i do druhého dílu pomocí cross-play DLC, ale takový update lze stěží zahrnovat do žebříčku nej her tohoto roku. Vzhledem k mé oblibě k virtuálnímu budování (fanoušci Minecraftu zajisté pochopí) jsem s hrou strávil desítky hodin v editoru. A užil si typ zábavy, který mi sedí a žádná jiná hra nenabízí. Pro mě tedy první místo za 2012.

Rok ve znamení nezávislých arkád?

Letos se ovšem musím pozastavit i nad tím, kolik se vyrojilo kvalitních, originálních a nadprůměrně zábavných arkád, u kterých jsem si chrochtal blahem. I když osobně mám problém zařadit párhodinovou indie hříčku před velký kvalitní titul na desítky hodin, nemohu je nechat bez povšimnutí. Díky adekvátně nižší ceně stojí za pozornost a často poskytnou zábavu sice kratší, ale intenzivnější než AAA tituly.

Vzhledem k jejich počtu musím jejich výběr provést stručně. Zatímco u velkých titulů jsem bojoval s tím, aby z hlavy vycucal alespoň pět kousků, které mi utkvěly v paměti, těchto arkád je mnohem více a mrzelo by mě vynechat jedinou.

6

Nelze například nezmínit trojici abstraktních her Journey, Papo&Yo a The Unfinished Swan. První člověka pohltí atmosférou, druhá smutným příběhem a poslední netradičními puzzly. Doporučit musím všechny tři. Zejména, když každou z nich lze dohrát za jeden večer na jedno posezení. Bude-li vám někdo tvrdit, že hry nemohou být uměním, posaďte jej ke kterékoli z této her a ono mu sklapne.

Milovníkům logických hříček musím doporučit arkády Quantum Conundrum a FEZ. Obě jsou postavené na originálních netradičních nápadech. A zatímco prvně jmenovaná je relativně jednoduchá a přístupná všem, tak FEZ naopak doporučím všem hardcore hráčům. Většina puzzlů vyžaduje experimentaci, netradiční přístup a schopnost myslet "out of the box". Kdo se nebojí, že si vyláme zuby, hra se mu odvděčí perfektním zážitkem. Z obtížných her stojí za pozornosti i nová verze hry Spelunky. Hře se povedlo skloubit extrémní obtížnost s gamedesignem, který nevede k frustraci, ale naopak motivuje k dalším a dalším pokusům, což se vidí málokdy.

7

Nemohu opomenout ani The Walking Dead, které mě sice v poslední epizodě lehce zklamalo tím, jak všechna rozhodnutí vedla k jednomu konci, což mě odradilo od opakovaného hraní. Ale krom tohoto malého klopýtnutí jsem se u všech dílů v průběhu roku skvěle bavil a s napětím sledoval, jak to dopadne.

A na úplný závěr jsem si nechal třešničku na dortu a tím je arkáda Dust: An Elysian Tail. Tuto hru zřejmě kutil pejsek s kočičkou, protože se jedná o směsici všech možných žánrů. Plošinovka, kombo-mlátička, RPG prvky, vracení se do starých lokací po vzoru Metroidu, zajímavý příběh se spoustou NPC včetně vedlejších questů. Vše je přítomno. A vše se vzájemně překvapivě dobře doplňuje. Když uvážím, že tento skvost tvořil v zásadě jeden člověk, tak zatlačuji oči zpět do důlků, zvedám bradu ze země a smekám (více o Dust v chystané recenzi).

8

I když si myslím, že letos si člověk může nechat ujít kteroukoli AAA hru a o nic zásadního nepřijde, těchto osm arkád doporučuji všem.

Reklama

Související obsah

Také na webu...

- komentáře (14)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

Schovat komentáře s nízkým hodnocením
Pořadí
Vlákna