Skip to main content

Nejlepší hry 2012 podle... Michala Jonáše a Jiřího Sládka

Proč u nich zabodovali Assassin, XCOM či Guild Wars 2?

Nejlepší hry roku 2012 podle Michala Jonáše

Možná jsem pohan, ale když se tak dívám zpětně na tento rok, tak loženou megabombu, ze které jsem si sedl na zadek, tu nevidím. Nicméně samozřejmě pár kvalitních titulů, u kterých jsem se skvěle bavil, by se rozhodně našlo. Do mého následující Top 5 roku 2012 jsem ale dal také hry, jež nikdo jiný asi nezmíní, ale které si tu oslavnou zmínku podle mne z různých méně viditelných důvodů zaslouží.

5. Wonderbook: Book of Spells (PS3)

Na páté místo bych čestně zařadil tuto ještě skoro horkou hříčku pro nejmenší hráče. Asi si klepete na čelo, že by ten Jonáš už senilněl, nebo konečně objevil hry s tou pravou obtížností? Ne ne, nezbláznil jsem se, ale první hru pro koncept Wonderbook jsem hrál a byl z ní nadšený. Hrozně bych jí přál velký úspěch, protože jsem rád za to, že se Sony nebojí přicházet na trh se zcela novými nápady, které posouvají interaktivní hry zase dál. A takový je Wonderbook, unikátní a vtipný nápad, jak přenést knihu do virtuálního světa kouzel a který navíc skvěle funguje. Když se k tomu přidá dokonalý český dabing a atraktivní prostředí kouzelné školy ze světa Harryho Pottera, mám o nejlepší dětské hře roku jasno.

4. XCOM: Enemy Unknown (PC/PS3/X360)

Jakkoli strategie zas tak moc nehraju, ty tahové (a starší) mám hodně rád. Však takový slovenský Spellcross jsem dohrál asi třikrát. Poslední XCOM tak beru jako parádní, napínavou a propracovanou vzpomínku na doby, kdy realtime strategie ještě skoro nebyly na světě a na každý váš tah jste měli moře času. Hra je kupodivu dobře hratelná i na konzolích a hlavně snadno pochopitelná pro všechny. Do svého osobního žebříčku jsem ji zařadil hlavně proto, že mezi mnohem oblíbenějšími střílečkami možná už trochu zapadla, ale hlavně mě letos oslovila ze všech přemýšlivých her naprosto nejvíce. Jen houšť takových povedených „šachových“ partií!

3. Trials Evolution (X360)

Pro mne zcela nejlepší a nejzábavnější stahovatelná arkáda všech dob. Tento druhý díl přinesl doslova revoluci, ať už novými pseudo 3D tratěmi, maniakálním multiplayerem pro kvarteto jezdců na internetu i na pohovce či mocným editorem a veřejným sdílením jeho výtvorů, což znamená desítky a stovky úrovní a her, které už s motorkami ani nesouvisí. V editoru jde udělat skoro cokoli, takže to dává titulu prakticky nekonečnou životnost. Přitom doslova nesnáším frustrující a obtížné hry, mezi které bych v pozdějších arénách Trial vskutku zařadil. Nicméně žádná jiná hra než Evolution vysokou obtížnost nedokáže tak jemně, přívětivě a nenuceně podat, že to zkoušíte milionkrát dál a ještě se u toho pořádně smějete.

2. Forza Horizon (X360)

Forza je, jak víte, jednou z mých nejoblíbenějších herních sérií vůbec (nedávno jsem po desítkách hodin na 100% dokončil dvojku, uf!) a nový Horizon sem dávám pro jeho odvahu. Odvahu zcela otočit kormidlo celé vážné série úplně jinam, do odlehčenějších arkádových vod bláznivějšího závodění, kde doposud kralovaly jiné hry. A ono se to znovu povedlo velmi solidně! Po čtyřech těch samých dílech jsem tu našel mnohem větší rozmanitost a zábavu i po delším ježdění, která se po mnoha závodech ve všech starých dílech postupně vytrácela. Jakkoli už nemusím krapet přehnaný důraz na ždímání hráčů skrze uměle ořezanou garáž a přehršel drahých DLC s obvyklými auty, tak mi nová Forza dala znovu takový závodní drajv, jako letos žádné jiné závodničky.

1. Assassin's Creed III (PC/PS3/X360/WiiU)

Ohledně nového „creedu“ jsem byl s prvním místem trochu na vážkách, protože obří rozsah hry zapříčinil nejen mnoho nedodělků, ale hlavně dodal pro mne zcela jasně nejméně charismatickou postavu celé série. Jenže když jsem se pořádně ohlédl, nikde jinde jsem do herního světa tolik nezabředl, celý se v něm dlouhé hodiny v kuse neráchal a tolik neprožíval příběhové obraty a překvapení jako zde. A tímto prvním místem bych chtěl hlavně ocenit tu úžasnou kontinuitu kvality a obsahu, totiž že celá řádka těch pěti hlavních dílů si stále zachovává znamenitou hodnotu, což je obecně u všech „každoročních“ herních řad občas problematické.

ZKLAMÁNÍ ROKU

Need for Speed: Most Wanted (PC/PS3/X360/PSVita/WiiU)

Hrál jsem vždy všechny Burnouty a všechny jsem si je skvěle užil. Se sousedem jsme naposled společně dohráli Paradise a oba se shodli na tom, že tak živelné závodění a bouračky mělo snad naposledy Destruction Derby. Jenže nový Need for Speed od stejného studia se vlastně jen navlékl do záplatovaného kabátku Burnout: Paradise, ubral na vozidlech i závodech a vše hodil do plytkého a stále podivně mokrého města, které zabaví na začátku, ale hned na to vystřílí všechny své trumfy v obyčejných a opakujících se jízdách, které jsme už kolikrát skoro přes kopírák zažili. Čekal jsem souboj s forzou na ostří nože, jenže Most wanted jen navlékl rozpárané triko s logem Burnoutu a zbaběle frnknul. Pro mne nejméně zábavná závodní hra letoška a smutek ze zahozené šance.

Michal Jonáš je zástupcem šéfredaktora českého Eurogameru od roku 2009 a vedle zastávání funkce korektora zde recenzuje akční či závodní hry, dříve působil na Tiscali Games a jinak píše svůj GamesBlog.cz nebo Twitter.

Nejlepší hry roku 2012 podle Jiřího Sládka

Nejprve pár kousků mimo pořadí, které ale nemohu nezmínit. Tyhle hry nepatří mezi mé "core" žánry, tedy RPG a strategie, ale stejně mě něčím zaujaly a pobavily. Bez dalších komentářů: Ghost Recon: Future Soldier, SpecOps: The Line, Forza Horizons, FIFA 13 a Dishonored (no dobře, tady RPG prvky jsou, ale přeci jen...). A pak ještě jeden titul, který většině z vás asi nic moc neřekne (tentokráte do mých oblíbených žánrů patřící): Afrika Corps. Pokračování oldskool strategie Panzer Corps z loňského roku, která je mi i díky mnoha dodatečně stažitelným kampaním věrným společníkem a připomínkou skvělé stařičké série Panzer General.

5. Mass Effect 3 (PC/PS3/X360/WiiU)

Už to nebylo takové "wow" jako první díl, ale sci-fi erpégéček na trhu pořád moc není a tenhle kousek zas patří k nejlepším svého druhu. Dobrá hratelnost a přiměřená dávka nelinearity možná trochu dostala na frak koncem (resp. i celou trochu jednotvárnou závěrečnou pasáží), ale stejně jsem si tuhle jízdu užil.

4. Diablo 3 (PC/Mac)

Tahle trojka mi naopak možná trochu kacířsky připadá z celé série nejlepší. Přiznám se, že na čistě akční erpégéčka obvykle hledím s despektem a potřebuju aspoň trochu rozhovorů, otevřenosti světa a dalších charakteristických znaků epičtějších RPG, ale strhující hratelnost a velice jednoduché grupování pro multiplayerovou řežbu mi na odreagování a čekání na Guild Wars 2 bohatě stačilo.

3. Baldur´s Gate Enhanced Edition (PC/iOS/Mac)

Dohráno teď o Vánocích, takže možná i díky čerstvosti dojmů a nadšení řadím na bednu. Ale ono je to fakt (zase) super. To, že grafika není příliš vylepšená, jsem přestal vnímat asi po dvou minutách a znovu si užíval úžasný fantasy svět Forgotten Realms. I když edice pravidel D&D použitá v BG je už docela zastaralá, vůbec to nevadí. Souboje s bosy jsou pořád správně tuhé, možnosti řešení úkolů rozmanité, svět otevřený, charaktery zajímavé... A každý nový prvek - hlavně tři nové postavy k nabrání a projetí jejich (poměrně krátkých) příběhových linií - jsem si vychutnával. A samozřejmě, že kromě dohrané verze na PC za klaďase mám rozjetou hru i na iPadu, pro změnu za zlouna obklopujícího se úplně jinými kumpány, včetně nového půlskřetího vazbiče... I když to bude působit starosvětsky, klidně se přiznám, že Baldur´s Gate je pro mě se sérií Fallout pořád nejlepším RPG počinem historie.

2. XCOM: Enemy Unknown (PC/PS3/X360)

Stříbrný post a zároveň nejpříjemnější překvapení roku. Ne, že bych předem nevěřil značce UFO/XCOM, ale že se tak skvěle povede skloubit klasiku - její náplň a odkaz - s moderním zpracováním a hratelností, to jsem teda fakt nečekal. Ano, jde o hru v mnoha ohledech zjednodušenou a takticky méně vyspělou než i třeba (trochu opomíjená, ale mnou přesto oblíbená) česká série UFO od Altaru, ale vůbec to nevadí. Užil jsem si výstavbu základny, vynalézání nových technologií i bojové mise, a vlastně jsem byl za zjednodušení herních principů i vděčný: prostě už na hraní nemám zdaleka tolik času jako v dobách originálního Ufa. Je to paráda, až budu mít někdy (třeba v důchodu) čas, dám si i s DLCéčkem určitě ještě aspoň jednou...

1. Guild Wars 2 (PC/Mac)

Takhle má prostě vypadat moderní MMORPG. Kdo má spoustu času, užije si všechno možné, kdo jako my chudáci v pracovním procesu času moc nemá, může mydlit klidně jako "casual" hráč - občas popojede v hlavní příběhové linii, jindy se může toulat neprozkoumanou krajinou a pomáhat místním či se zapojovat do hromadných - dynamicky generovaných - akcí ("eventů"), a nebo může kdykoliv skočit do PvP řežby. Navíc vzhledem k absenci poplatků nemrzí, když třeba měsíc v kuse na hru ani nesáhnete (ne, hrát Panzer Corps, Baldur´s Gate EE a Guild Wars 2 zároveň fakt nejde!). Neuvěřitelná zábavnost je spojena i s tím, že autoři prostě hráče ničím netýrají (cestování je okamžité, smrt není žádný velký průšvih atd.) a vycházejí jim vstříc, kde to jen jde. A ani mikrotransakce nejsou ničím, do čeho byste museli nutně investovat, úplně v klidu a bez problémů - a řekl bych naprosto plnohodnotně - se dá hrát i bez nich. Ještě jednou: Takhle má prostě vypadat moderní MMORPG.

Jiří Sládek na Eurogameru recenzuje onlinovky, strategie a RPG, jinak pracuje jako šéf online obsahu TV Nova a dříve vedl časopis GameStar nebo life-style magazíny pro Centrum.

Souhlasíte s osobní hitparádou redaktorů nebo to vidíte úplně jinak?

Předtím už své názory publikovali Aleš Harazim a Agarwel Idiriz. Vaše nejlepší hry z 2011 můžete volit v čtenářském hlasování zde.

Read this next