RECENZE Darksiders Genesis
Diablovka, kterou zabilo ovládání.
Hra, kterou zabilo ovládání. Tím by se dala celá recenze titulu od vývojářů z Airship Syndicate skončit a řekla by vše. Genesis je čtvrtou hrou ze série Darksiders. Jedná se tentokrát poprvé o diablovku na koni zkříženou s puzzle hopsačkou, byť ne tak důmyslnou, jako bylo nedávné Trine 4. A ono to kupodivu docela funguje.
Příběh nezasvěceným přijde poněkud divný, ale časem se trochu rozkoukáte a začnete orientovat. Síly nebes a pekel se po dlouhé válce dohodly na příměří, utvořily radu a určily jezdce Apokalypsy, aby se chopili role drsných policajtů. A protože se vždycky najde někdo, kdo kuje pikle (tentokrát starý známý světlonoš - Lucifer), mají se Mor a Válka co ohánět....
Stanete se svědky nespočtu krátkých (a mnohdy hodně vtipných) rozhovorů těchto dvou bratrů a také jejich umu boje. Každý má své silné a slabé stránky a jak je v hopsačkách zvykem, vzájemně se doplňují. Válka je tank pro boj zblízka, zatímco Mor je svižným bojovníkem pro boj z dálky, běhání a skákání kamkoliv. Vše je doplněno RPG sběratelským systémem, kdy sbíráte mrtvé duše nepřátel, za které nakupujete pro sebe vylepšení a útoky. Ze zabitých potvor taky čas od času vypadnou jádra, která mají své vlastní úrovně a vy je využijete ke zlepšení svých základních vlastností. V průběhu hraní získáváte nové aktivní i pasivní schopnosti a munici, což vám umožňují řešit i obtížnější hádanky. Těch je po čtrnácti hratelných úrovních k dispozici víc než dost.
Dalším svěžím prvkem je možnost hrát tuhle hru ve dvou s přáteli přes internet. V režimu jednoho hráče můžete neomezeně střídat mezi Válkou a Morem, s přáteli už si musíte vybrat.
Po grafické ani hudební stránce hra nikoho neurazí a brada vám z ní nespadne, nevybočuje zkrátka ze současného průměru. Hudba je temná, trochu pochmurná a krásně podkresluje úrovně plné démonů, jimiž se prosekáváte. Engine hry běží také svižně, byť je trochu staršího data a podporuje pouze DirectX 11. Pozitivem je pak absence bugů.
Bohužel dojmy z docela povedené hry kazí dvě věci - utkvělý nápad vývojářů použít fixní kameru, kdy si prostě tu obrazovku nenatočíte, řvěte si vzteky, jak chcete. Ať se vám to líbí nebo ne, budete se na své hrdiny dívat z dálky a herní 3D prostředí vám to nijak neulehčí, ba naopak, rádo se připlete do cesty.
Když k tomu přičtete fakt, že autoři hru zjevně cílili na konzole a ovládaní pro PC odbyli doporučením používat gamepad, dovedete si dobře představit, kolik frustrace vás u téhle hry čeká. Když se k tomu přidá scénáristicky vděčný nápad rozpadající se kobky, kdy hrdina musí ve velmi krátkých intervalech skákat z jednoho hroutícího se pilíře na druhý, máte na házení klávesnicí zaděláno. Problém se sice dá trochu zmírnit přemapováním kláves, ale přetrvává.
Samozřejmě tomu nepomůže ani to, že hra nezná manuální ukládání a to automatické není zdaleka tak časté, jak byste si přáli. Třešničkou na pomyslném dortíčku už je pak jen to byť skvělé, krásné a vtipné intro, které je však docela dlouhé a nejde přeskočit. Takže po pár dnech ho máte tak ohrané, že jej pomalu odříkáte nazpaměť.
Hra je pouze ve světových jazycích, na češtinu zapomeňte. Dostupná je jak v krabicovce za 750 Kč, tak na Steamu a GOG po 30 eurech. Konzolové verze budou dražší a objeví se v únoru. Hra vám vydrží cca něco přes 20 hodin, díky co-opu s přáteli možná i déle, takže cena je to opodstatněná.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex Super Gamer 2019.