Skip to main content

RECENZE PlayStation VR2, Horizon Call of the Mountain a dalších startovních her

Jak jsme si užili hraní s nejnovějším headsetem pro virtuální realitu od Sony pro PS5?

Eurogamer.cz - Doporučeno badge

VERDIKT: Nová generace virtuálních brýlí pro PlayStation 5 splnila očekávání. Je signifikantní evolucí, která kombinuje špičkový obraz, parádní uživatelskou přístupnost a znatelně vyšší cenovku – stříbrná medaile (Doporučeno).


Původní set PlayStation VR, který se začal prodávat před více než šesti lety, se sice řadil k obecně méně výkonným variantám, ale pro uživatele konzolí to byla jediná možnost, jak proniknout do světa virtuální reality. Ač měla první generace PSVR řadu nedostatků, považoval jsem jí za zdařilý kousek ve stylu Chytré horákyně. Sony totiž zvolila lákavou cenovou politiku a dokázala svojí virtuální realitu zkombinovat s již fungujícím systémem kamery a světelných ovladačů Move. Tohle příslušenství řada hráčů vlastnila už z dřívějška, takže často stačilo pořídit jen samotnou virtuální helmu. Určitou výhodou byla i možnost provozovat PSVR za ztížených světelných podmínek, škoda jen, že přesnost Move ovladačů byla často problémová.

Velkým plusem byly OLED displeje, ale výsledný dojem sráželo jejich nižší rozlišení a zřetelná pixelová mřížka v obraze. Trochu nešťastná byla konektivita přes externí krabičku a šílená změť kabelů. V první verzi byl ještě problém s prostupností HDR, pokud set zůstal zapojený, ale chtěli jste hrát normální hru na TV obrazovce. Druhá HW revize tento problémek naštěstí vyřešila a přinesla i pár vylepšení zlepšující uživatelský komfort. Důležitá byla ještě skutečnost, že za celý životní cyklus první generace PSVR vznikly desítky úspěšných her, které vytvořily tomuto segmentu dostatečnou fanouškovskou základnu. Sony tak rozhodně mělo na co navazovat.

Nyní se píše rok 2023 a PlayStation VR2 je skutečností. Dokonce je už k dostání v českých obchodech a skladová dostupnost se zdá být uspokojivá. Na rozdíl od minulé generace PSVR nemile překvapila cenovka. PSVR 2 je totiž v základní verzi (holá verze HW bez přidané hry) k dostání od 14 990,- Kč a verze obsahující hru Horizon Call of the Mountain se pohybuje okolo 16 tisíc Kč. Ano, to je vyšší cena než celá nová konzole PlayStation 5.

Když jsem zapůjčený PSVR 2 rozbaloval, nešlo si nevšimnout, jak hodně se tento systém proměnil. Přitom designově nepadlo jablko daleko od stromu. Křivky a způsob uchycení setu jasně vychází z původního konceptu. Patrné je přepracované gumové lemování kolem očí, které je nyní hlubší a lépe přilne k obličeji. Zcela nové jsou ale herní ovladače s gyroskopy, akcelerometry a haptickou odezvou. Mimochodem, vibračním mechanismem disponuje i hlavní jednotka, tedy samotné brýle. Náhlavní souprava je o poznání lehčí než první generace, a hlavně z ní vede pouze jeden dlouhý USB-C kabel a nic víc! Žádná externí jednotka nebo kamera a ani nepřehledná změť kabelů. Tohle je ten nejjednodušší systém, který si můžete představit. Další USB-C kabel v balení pak slouží jen jako nabíječka pro bezdrátové ovladače Sense.

Osobně bych byl ještě více nadšený z čistě bezdrátového řešení celého setu, ale pokud musel být PSVR 2 drátový, tak to tomu není co vytknout. V podstatě jen vytáhnete z krabice, nasadíte na hlavu, připojíte do USB-C zdířky a jedete. Jelikož jsem zároveň uživatelem bezdrátového setu Meta (Oculus) Quest 2, který je samostatnou platformou, ale dá se bez problémů připojit bezdrátově i k PC a hrát třeba hry ze Steam knihovny, přišlo mi trochu líto, že PSVR 2 musí mít kabel, ale co se dá dělat.

Co se týká kvality obrazu, i zde je viditelný velký skok. Jsou zde HDR OLED panely s rozlišením 2000x2040 pixelů pro každé oko a s obnovovací frekvencí 90–120 Hz. Zorné pole se lehce roztáhlo na 110 stupňů a rozteč čoček je opět individuálně upravitelná. Přibyla zde nová funkce sledování očí, která se také musí správně zkalibrovat. Tuto funkci využívá například VR režim Gran Turisma 7 a podle toho kam směřují vaše oči, je detailněji vykreslován obraz. Je to vlastně taková finta, jak dosáhnout většího výkonu, aniž by se zhoršovala celková kvalita obrazu.

Na druhou stranu, ve hře Horizon Call of the Mountain jsem musel funkci pro navigování v menu skrze sledování očí cíleně vypnout. Dokázal jsem pohybem očí vybírat jednotlivé volby, ale bylo to příliš citlivé a často jsem ve finále potvrdil jinou volbu, než jsem chtěl (stačilo se přestat soustředit nebo neznatelně pohnout pohledem). Pro tento styl ovládání mi tedy mnohem více vyhovoval tradiční výběr a označování voleb pohybem celé hlavy.

Určitou změnou oproti původní verzi PSVR je skutečnost, že potřebujete dobře osvětlenou místnost. PSVR 2 používá vlastní systém kamer, aby mapoval vaše okolí, ale buď musíte mít při hře k dispozici denní světlo nebo si rozsvítit. Hraní v šeru nebo tmě nebude fungovat a systém to bude neustále otravně hlásit.

Kalibrace je jinak snadná, v zásadě si jen definujete svůj herní prostor. Je to skoro totožné jako u systému Meta (Oculus) Quest. V případě hraní ve stoje oskenujete pohledem místnost, čímž se vytyčí bezpečný herní prostor a stanoví se virtuální bariéry. Když pak při hraní třeba hrozí, že narazíte do stolu nebo gauče, virtuální zábrana vás opticky upozorní a zastaví. Ještě snadnější je volba pro hraní v sedě, to se jen vytvoří virtuální válec kolem vaší postavy a jde se hned na věc.

Pokud jste pro ovládání VR her doposud znali jen staré Move ovladače, jsou nové Sense ovladače velkou změnou. Podobají se totiž více těm z VR souprav pro PC. Hlavní odlišností oproti současné konkurenci je, že oblouk obklopující ruku je posunut více dozadu až k zápěstí, takže to trochu připomíná děravou kouli. Na obou ovladačích je jinak analogová páčka a sada tlačítek. Haptická odezva je velmi sympatická, ale není tak výrazná jako u klasického DualSense ovladače. Na jedno nabití mi vydržely cca 3 hodiny, pak bylo potřeba je znovu připojit do nabíječky.

Ještě malá poznámka k fungování prostorového zvuku a používání sluchátek. Podobně jako u PSVR druhé revize je i u PSVR 2 vyvedená Audio Jack zdířka přímo v zadní části helmy. To umožňuje připojit buď přiložená plugin sluchátka nebo připojit jakákoli jiná drátová sluchátka. Pouze u sluchátek s hlavovým mostem musíte brát ohled na konstrukci PSVR 2 setu, ne každá sluchátka budou kompatibilní. Využít lze ale i bezdrátová sluchátka Pulse z výbavy pro PS5, která sice mají hlavový most, ale jejich design plně respektuje PSVR 2 a ve výsledku tyhle dvě zařízení do sebe krásně zapadají.

Jelikož jsme měli PSVR 2 set zapůjčený jen na několik málo dní, nebylo možné připravit plnohodnotné recenze testovaných VR her. Následující řádky tedy popisují alespoň dojmy z praktického používání nového setu a hraní několika her.

Pokud se rozhodnete zahrát si s PSVR 2 nějakou hru a máte za sebou úvodní kalibraci, nečeká vás žádné zdlouhavé nastavování. Pouze dochází k výběru pozice při hraní a redefinování herní oblasti. To je práce maximálně na pár vteřin a pak můžete bez problémů hrát. To je oproti první generaci významné zjednodušení. Na druhou stranu ani tento systém nefunguje bezchybně a občas jsem se i zde setkal s potížemi s přesností ovladačů. Opravdu je tak důležité mít dobré světelné podmínky, což je něco, na čem by vývojáři měli ještě zapracovat.

Jako první jsem se pustil do hry Horizon Call of the Mountain, což by měla být vlajková loď nových VR her na PS5. Začátek byl trochu ve znamení prokousat se úvodním menu, ale je důležité si hru uzpůsobit pro co nejlepší prožitek, zvláště pokud nejste úplně odolní proti „motion sickness“ neboli kynetóze. Nástrojů, jak tato negativa co nejvíce potlačit, je zde naštěstí hodně, takže se je nebojte použít.

Úvodní scény Horizonu ve VR mě doslova uzemnily. Sice vím, jak vypadá ve VR např. Half-life Alyx, ale na poměry Playstation tohle byla naprostá paráda. Jedná se o více méně pasivní projížďku lodí, ale ta okolní krajina, prostředí a sluneční paprsky, to bylo něco úžasného. Po prvotním kochání ale přišla praktická část hry, která se rychle zvrhla v simulátor lezení po skalách. Nutno ale dodat, že v rámci VR se jedná o velmi originální záležitost a Sony zde vlastně ukazuje veškerý potenciál PSVR 2.

Hrát lze jak vsedě, tak vestoje a mě osobně přišlo přirozenější si k tomu stoupnout. Plynulá chůze se dá simulovat mimo jiné „pumpováním“ rukou, což je rozhodně lepší než jen pohybování analogové páčky na ovladači. Mozek tak dostává signál, že alespoň provádíte nějaký fyzický úkon, i když to samozřejmě není stejné jako pohyb nohama.

Horizon Call of the Mountain můžu vřele doporučit, takže se v mých očích vyplatí koupit si celý dražší bundle PSVR 2 i s touto hrou. Je sice pravda, že neustálé šplhání po skalách působí po chvíli trochu stereotypně, ale vše je prokládáno dalšími činnostmi jako je výroba předmětů, řešení hádanek a nechybí samozřejmě ani boj a skvěle zpracovaná lukostřelba. Trochu škoda, že chybí česká lokalizace.

Další hra, na jejíž test jsem se velmi těšil, bylo Gran Turismo 7. V tomto případě se jednalo o ideálního adepta pro hraní v sedě navíc jsem měl připojený i herní volant Thrustmaster T-GT II s pedály. Jelikož GT7 není primárně VR titul, hra se spustila v normálním režimu a až při samotném vstupu na závodní dráhu došlo k přepnutí do VR režimu. Vše se dělo automaticky, nic nebylo potřeba nastavovat. Uživatelsky tedy velmi přívětivé.

Řízení auta v GT7 a ve VR nabízí zásadně odlišnou zkušenost. Vývojáři sice říkají, že VR umožňuje hráčům zlepšit své jezdecké schopnosti, protože lépe vnímáte prostor v zatáčkách, ale já jsem s tím trochu bojoval. Respektive nezajížděl jsem tak dobré časy jako normálně. Navíc mi to nedalo a například při jízdě v kabrioletu jsem se začal moc rozhlížet kolem sebe. Hlavně v zatáčkách se strmým klesáním to byla tak trochu cesta do pekel, protože se mi začalo dělat špatně. Klíčem nakonec bylo zvykat si postupně a soustředit se na cestu přímo před sebou, což nakonec vedlo k fascinujícímu zážitku, ale opět jsem si uvědomil, že hraní ve VR není úplně pro každého a nedá se praktikovat kdykoli.

Asi nejhorší rozhodnutí je, když si pustíte VR hru ve chvíli, kdy se cítíte unavení nebo ospalí. Nevolnosti v takovém případě nezabrání ani lepší technické vybavení v podobě vyššího rozlišení displejů a vyšších FPS. Za normálních okolností ale platí, že u PSVR 2 dochází pocitům nevolnosti méně často, než tomu bylo u předcházející generace.

Letmo jsem ještě stihl vyzkoušet tituly Star Wars: Tales from the Galaxy's Edge, demo Resident Evil Village nebo No Man’s Sky. Star Wars hra rozhodně potěší všechny fandy tohoto universa, a i když je příběh trochu fádní, střílečka je to velmi slušná. Resident Evil má ve VR slušný potenciál. Pro mě je jen trochu problém, že tento typ her obecně není mým šálkem kávy, takže to nedokážu plně docenit. Naproti tomu No Man’s Sky nabízí zajímavé srovnání mezi kvalitou původního PSVR a PSVR 2, které jednoznačně vyznívá ve prospěch nové generace.

Zatím je pro PSVR 2 k dispozici něco přes tři desítky her a další jsou samozřejmě v přípravě. Někomu možná bude v aktuálním výčtu připadat málo AAA titulů, ale já věřím, že přijdou. Škoda, že nefunguje alespoň zpětná kompatibilita původních PSVR her. Pokud se těchto her nechcete vzdát nebo čekat na vydání jejich reedicí, nezbyde než si zatím ponechat i původní PSVR set a stále jej provozovat buď přes PS4 nebo přes speciální redukci na PS5.

Nyní vyvstává závěrečná otázka – vyplatí se nová generace PSVR 2 za ty peníze? V úvodu zmíněná cena je skutečně poměrně vysoká a leckoho asi nepříjemně překvapila. Na druhou stranu, pokud koupíte levnější ale bezdrátový Oculus (Meta) Quest 2, budete pro AAA tituly potřebovat ještě solidně výkonné PC a exkluzivity z Playstation si stejně nezahrajete. Pokud sáhnete po HTC Vive nebo Valve Index, tak jste cenově ještě výše.

Cena PSVR 2 tak ve výsledku není nijak přemrštěná, pokud porovnáváme technickou kvalitu brýlí. Jen kontrastuje s tím, jak levná vlastně byla první generace, která ale zaostávala ve výkonu ve srovnání s ostatní konkurencí. Sony tak druhou generací PSVR vlastně jen srovnala krok technicky i cenově.

Read this next